Kniha Genesis 27

Jákob uchvátiv požehnání, v nebezpecenství byl pred Ezau.

dyž se pak sstaral Izák, a pošly byly oci jeho, tak že nevidel, povolal Ezau syna svého staršího, a rekl jemu: Synu muj. Kterýžto odpovedel: Aj, ted jsem.

2 I dí: Aj, já jsem se již sstaral, a nevím dne smrti své.

3 Protož nyní vezmi medle nástroje své, toul svuj a lucište své, a vyjda do pole, ulov mi zverinu.

4 A pristroj mi krmi chutnou, jakž já rád jídám, a prines mi, a budu jísti, atby požehnala duše má, prvé než umru.

5 (Slyšela pak Rebeka, když mluvil Izák s Ezau synem svým.) I odšel Ezau na pole, aby ulovil zverinu a prinesl.

6 Tedy rekla Rebeka Jákobovi synu svému takto: Aj, slyšela jsem, když otec tvuj mluvil k Ezau bratru tvému, a pravil:

7 Prines mi neco z lovu, a pristroj mi krme chutné, abych jedl, a požehnámt pred Hospodinem, prvé než umru.

8 Nyní tedy, synu muj, poslechni hlasu mého v tom, což já prikazuji tobe.

9 Jdi medle k stádu, a odtud mi vezmi dva kozelce výborné, abych pristrojila z nich krme chutné otci tvému, jakž on rád jídá.

10 A prineseš otci svému, a on jísti bude, na to, aby požehnal tobe, prvé než umre.

11 I rekl Jákob Rebece matce své: Víš, že Ezau bratr muj jest clovek chlupatý, a já jsem clovek hladký.

12 Jestliže omaká mne otec muj, tedy zustanu u neho za podvodného; a tak uvedu na sebe zlorecenství, a ne požehnání.

13 Jemužto odpovedela matka: Necht jest na mne zlorecenství tvé, synu muj; jen ty poslechni hlasu mého, a jdi, prines mi.

14 Tedy odšed, vzal, a prinesl matce své. I pripravila matka jeho krme chutné, jakž otec jeho rád jídal.

15 A vzala Rebeka nejlepší šaty Ezausyna svého staršího, kteréž mela u sebe v dome, a oblékla Jákoba, syna svého mladšího.

16 A kožkami kozelcími obvinula ruce jeho, a díl hladký hrdla jeho.

17 I dala chléb a krme chutné, kteréž pripravila, v ruce Jákoba syna svého.

18 A on prišed k otci svému, rekl: Otce muj! Kterýžto odpovedel: Aj, ted jsem. Kdož jsi ty, synu muj?

19 I dí Jákob otci svému: Já jsem Ezau,prvorozený tvuj. Ucinil jsem, jakž jsi mi porucil. Vstan, prosím, sedni a jez z lovu mého, aby mi požehnala duše tvá.

20 Tedy rekl Izák synu svému: Což to? Brzys to nalezl, synu muj. A on dí: Nebo Hospodin Buh tvuj zpusobil to, aby mi se pojednou nahodilo.

21 I rekl Izák Jákobovi: Pristupiž, at omakám te, synu muj, ty-li jsi syn muj Ezau, ci nejsi.

22 Tedy pristoupil Jákob k Izákovi otci svému; a on omakal ho, i rekl: Hlas jest hlas Jákobuv, ale ruce tyto ruce Ezau.

23 A nepoznal ho; nebo byly ruce jeho, jako ruce Ezau bratra jeho, chlupaté. I požehnal mu.

24 A rekl: Ty-liž jsi pak syn muj Ezau? Odpovedel: Já.

25 I rekl: Podejž mi, at jím z lovu syna svého, aby tobe požehnala duše má. Tedy podal mu, a on jedl. Prinesl mu také vína, a on pil.

26 I rekl jemu Izák otec jeho: Pristupiž nyní, a polib mne, synu muj.

27 I pristoupil a políbil ho. A jakž ucítil Izák vuni roucha jeho, požehnal mu, rka: Pohled, vune syna mého jest jako vune pole, jemuž požehnal Hospodin.

28 Dejž tobe Buh z rosy nebeské, a z tucnosti zemské, i hojnost obilé a vína.

29 Nechažt slouží tobe lidé, a sklánejí se pred tebou národové. Budiž pánem bratrí svých, a at se sklánejí pred tebou synové matky tvé. Kdož by zlorecili tobe, necht jsou zlorecení, a kdo by dobrorecili tobe, požehnaní.

30 A když prestal Izák požehnání dávati Jákobovi, a sotva že vyšel Jákob od Izáka otce svého, Ezau bratr jeho prišel z lovu svého.

31 A pripraviv i on krme chutné, prinesl otci svému a rekl mu: Nechžt vstane otec muj, a jí z lovu syna svého, aby mi požehnala duše tvá.

32 I rekl jemu Izák otec jeho: Kdo jsi ty? Dí on: Já jsem syn tvuj, prvorozený tvuj Ezau.

33 Tedy zhrozil se Izák hruzou velikou náramne, a rekl: Kdo pak a kde jest ten, ješto uloviv zverinu, prinesl mi? A já jsem jedl ze všeho, prvé než jsi ty prišel, a požehnal jsem mu, a budet požehnaným.

34 Uslyšev Ezau slova otce svého, zkrikl hlasem velikým, a horkostí naplnen jest náramne, a rekl otci svému: Požehnejž mne, i mne také, muj otce!

35 Kterýžto rekl: Prišel bratr tvuj podvodne a uchvátil požehnání tvé.

36 Tedy rekl: Právete nazváno jméno jeho Jákob; nebo již po dvakráte mne podvedl, prvorozenství mé odjal, a ted nyní uchvátil požehnání mé. Rekl ješte: Zdali jsi nezachoval i mne požehnání?

37 Odpovedel Izák a rekl k Ezau: Aj, ustavil jsem ho pánem nad tebou, a všecky bratrí jeho dal jsem mu za služebníky; obilím také a vínem opatril jsem ho. Což tedy již tobe uciniti mohu, synu muj?

38 I rekl Ezau otci svému: Zdaliž to jedno toliko máš požehnání, otce muj? Požehnejž mne, i mne také, muj otce! I povýšil Ezau hlasu svého a plakal.

39 Tedy odpovedel Izák otec jeho, a rekl k nemu: Aj, v tucnostech zeme bude bydlení tvé a v rose nebeské s hury;

40 A v meci svém živ budeš, a bratru svému sloužiti budeš; ale prijde cas, že budeš panovati a svržeš jho jeho s šíje své.

41 Protož v nenávisti mel Ezau Jákoba pro požehnání, jímž požehnal mu otec jeho, a rekl v srdci svém: Priblížit se dnové smutku otce mého, a zabiji Jákoba, bratra svého.

42 I oznámena jsou Rebece slova Ezau, staršího syna jejího. Procež ona poslavši, povolala Jákoba syna svého mladšího, a rekla jemu: Hle, Ezau bratr tvuj teší se tím, že te zabije.

43 Protož nyní, synu muj, poslechni hlasu mého, a vstana, utec k Lábanovi, bratru mému do Cháran.

44 A pobud s ním za nekterý cas, až by se odvrátila prchlivost bratra tvého,

45 A prestalo rozhnevání bratra tvého na tebe, a zapomenul by na to, což jsi mu ucinil. Potom já pošli a vezmu te odtud. Proc mám zbavena býti obou synu jednoho dne?

46 I rekla Rebeka Izákovi: Stýšte mi se živu býti pro dcery Het. Vezme-li Jákob ženu ze dcer Het, jako tyto jsou ze dcer zeme této, k cemu mi život?