Kniha Genesis 28

Jákobovi na ceste 13. Buh se zjevil, 20. a on Bohu slib ucinil.

ovolal pak Izák Jákoba, a požehnal jemu, a prikázal mu, rka: Nepojímej ženy ze dcer Kananejských.

2 Ale vstana, jdi do Pádan Syrské do domu Bathuele, otce matky své, a pojmi sobe odtud manželku ze dcer Lábana ujce svého.

3 A Buh silný všemohoucí požehnejž tobe, a dejžt zrust, a rozmnožiž te, abys byl v zástup mnohého lidu.

4 A dejž tobe požehnání Abrahamovo, tobe i semeni tvému s tebou, abys dedicne obdržel zemi, v níž pohostinu jsi, kterouž dal Buh Abrahamovi.

5 I odeslal Izák Jákoba, kterýžto šel do Pádan Syrské k Lábanovi synu Bathuele Syrského, bratru Rebeky matky Jákobovy a Ezau.

6 Vida pak Ezau, že požehnání dal Izák Jákobovi, a že ho odeslal do Pádan Syrské, aby sobe odtud vzal manželku, a že, když mu požehnání dával, prikázal mu, rka: Nepojmeš ženy ze dcer Kananejských;

7 A že by uposlechl Jákob otce svého a matky své a odšel do Pádan Syrské;

8 Vida také Ezau, že dcery Kananejské težké byly v ocích Izákovi otci jeho:

9 Tedy odšel Ezau k Izmaelovi, a mimo prvnejší ženy své, pojal sobe za ženu Mahalat, dceru Izmaele, syna Abrahamova, sestru Nabajotovu.

10 Vyšed pak Jákob z Bersabé, šel do Cháran.

11 I trefil na jedno místo, na kterémžto zustal pres noc, (nebo slunce již bylo zapadlo,) a nabrav kamení na míste tom, položil pod hlavu svou, a spal na témž míste.

12 I videl ve snách, a aj, žebrík stál na zemi, jehožto vrch dosahal nebe; a aj, andelé Boží vstupovali a sstupovali po nem.

13 A aj, Hospodin stál nad ním, a rekl: Já jsem Hospodin, Buh Abrahama otce tvého, a Buh Izákuv; zemi tu, na kteréž ty spíš, tobe dám a semeni tvému.

14 A bude síme tvé jako prach zeme; nebo rozmužeš se k západu, i k východu, na pulnoci, i ku poledni; nad to požehnány budou v tobe všecky celedi zeme, a v semeni tvém.

15 A aj, já jsem s tebou, a ostríhati te budu, kamžkoli pujdeš, a privedu te zase do zeme této; nebo neopustím tebe, až i uciním, což jsem mluvil tobe.

16 Procítiv pak Jákob ze sna svého, rekl: V pravde Hospodin jest na míste tomto, a já jsem nevedel.

17 (Nebo zhroziv se, rekl: Jak hrozné jest místo toto! Není jiného,jediné dum Boží, a tu jest brána nebeská.)

18 Vstav pak Jákob ráno, vzal kámen, kterýž byl podložil pod hlavu svou, a postavil jej na znamení pametné, a polil jej svrchu olejem.

19 Protož nazval jméno místa toho Bethel, ješto prvé to mesto sloulo Luza.

20 Zavázal se také Jákob slibem, rka: Jestliže Buh bude se mnou, a ostríhati mne bude na ceste této, kterouž já jdu; a dá-li mi chléb ku pokrmu a roucho k odevu,

21 A navrátím-li se v pokoji do domu otce svého, a bude mi Hospodin za Boha:

22 Kámen tento, kterýž jsem postavil na památku, bude domem Božím; a ze všech vecí, kteréž mi dáš, desátky spravedlive tobe dám.