První Epištola S. Pavla k Korintským 7

Dopouští apoštol, aby každý oženiti se mohl a každá vdáti, totiž, kdož se zdržovati nemohou, 10. manželé pak že se louciti nemají, ohlašuje, 18. a v povolání svém každý aby stál, velí, 25. naposledy stav svobodný nad manželský schvaluje.

cemž jste mi pak psali, k tomut vám toto odpovídám: Dobrét by bylo cloveku ženy se nedotýkati.

2 Ale pro uvarování se smilstva, jeden každý manželku svou mej a jedna každá mej muže svého.

3 Muž k žene *povinnou prívetivost okazuj, a tak podobne i žena muži.

*1Pt 3,7

4 Žena vlastního tela svého v moci nemá, ale muž; též podobne i muž tela svého vlastního v moci nemá, ale žena.

5 Nezbavujte *jeden druhého, lec by to bylo z spolecného svolení na cas, abyste se uprázdnili +ku postu a k modlitbe; a potom zase k témuž se navratte, aby vás nepokoušel satan pro nezdrželivost vaši.

*Jl 2,[+13]. 16; [+Mt 17,21]

6 Ale tot pravím podle dopuštení, ne podle rozkazu.

7 Nebo chtel bych, aby +všickni lidé tak byli jako já, ale ~jeden každý svuj vlastní dar od Boha má, jeden tak a jiný jinak.

[+Sk 26,29; ~Mt 19,12; 1K 12,11]

8 Pravím pak neženatým a vdovám: Dobré jest jim, aby tak zustali jako i já.

9 Paklit se *nemohou zdržeti, nechažt v stav manželský vstoupí; nebo lépe jest v stav manželský vstoupiti nežli páliti se.

*1Tm 5,14; [1K 9,25]

10 Vdaným pak prikazuji ne já, ale Pán, rka: *Manželka od ~muže neodcházej.

*[~]Mal 2,14-16; [~]Mt 5,32; 19,9; Mk 10,11; [~]L 16,18; [1Te 4,15]

11 Paklit by odešla, zustaniž nevdaná, anebo smir se s mužem svým. Tolikéž muž nepropouštej ženy.

12 Jiným pak pravím já, a ne Pán: Má-li který bratr manželku neverící, a ta povoluje býti s ním, nepropouštejž jí.

13 A má-li která žena muže neverícího, a on chce býti s ní, nepropouštej ho.

14 Posvecent jest zajisté neverící muž pro ženu verící, a žena neverící posvecena jest pro muže; sic jinak deti vaši necistí by byli, ale nyní svatí jsou.

15 Paklit neverící odjíti chce, nechat jde. Nenít +manem bratr neb sestra v takové veci, ale ku ~pokoji povolal nás Buh.

[+Jr 2,14; ~Ef 2,14.17]

16 A kterak ty +víš, ženo, získáš-li muže svého? Anebo co ty víš, muži, získáš-li ženu?

[+1Pt 3,1]

17 Ale jakž jednomu každému odmeril Buh a jakž jednoho každého povolal +Pán, tak chod. A takt ve všech církvech rídím.

20. 24]

18 Obrezaný nekdo povolán jest? Neuvodiž na sebe neobrezání; pakli kdo v neobrízce povolán, neobrezuj se.

19 Nebo obrízka +nic není, a neobrízka také nic není, ale zachovávání prikázání Božích.

[+Ga 5,6; 6,15]

20 Jeden *každý v +povolání tom, jímž povolán jest, zustávej.

*[+]Ef 4,1; [+]Fp 1,27; Ko 1,10; [+]1Te 2,12

21 Služebníkem byv, +povolán jsi? Nedbej na to. Pakli bys mohl býti svobodný, radeji toho užívej.

[+1Tm 6,2]

22 Nebo kdož jest v Pánu povolán, byv služebníkem, +osvobozený jest Páne. Též podobne kdož jest povolán byv svobodný, ~služebník jest Kristuv.

[+J 8,36; R 6,18. 22; Ga 5,13]; [~Ef 6,6; 1Pt 2,16]

23 Za mzdu *koupeni jste, nebudtež služebníci lidští.

*6,20; 1Pt 1,19; [Žd 9,12; 2Pt 2,1]

24 Jeden každý, jakž povolán jest, bratrí, v tom zustávej pred Bohem.

25 O pannách pak prikázání Páne nemám, ale však radu dávám, jakožto ten, jemuž z +milosrdenství svého Pán dal verným býti.

[+2K 4,1]

26 Za tot pak mám, že jest to dobré pro nastávající potrebu, totiž že jest dobré cloveku tak býti.

27 Privázán-lis k žene, nehledej rozvázání. Jsi-li prost od ženy, nehledej ženy.

28 Pakli bys ses i oženil, nezhrešils, a vdala-li by se panna, nezhrešila; +ale trápení tela míti budou takoví; ját pak vám odpouštím.

[+Gn 3,16-18]

29 Ale totot vám pravím, bratrí, protože *cas ostatní jest +ukrácený: náležít tedy, aby i ti, kteríž mají ženy, byli, jako by jich nemeli.

*Jb 7,1; 9,25; 14,1; Ž 90,9; 103,15; [+R 13,11; 1Pt 4,7]

30 A kteríž plací, jako by neplakali, a kteríž se radují, jako by se neradovali, a kteríž kupují, jako by nevládli,

31 A kteríž užívají tohoto sveta, jako by +neužívali. Nebot *pomíjí zpusob tohoto sveta.

*Iz 40,6; 1Pt 1,24; 1J 2,17; Jk 1,10; 4,14; [Ž 39,7; +1K 9,18]

32 A já bych rád chtel, *abyste vy bez pecování byli. <> Nebo kdo ženy nemá, pecuje ~o to, což jest Páne, kterak by se líbil Pánu.

*L 12,15; <> [~]1Tm 5,5

33 Ale kdo se oženil, pecuje o veci tohoto sveta, kterak by se líbil žene.

34 Rozdílnét jsou jiste žena a panna. Nevdaná pecuje o to, což jest Páne, aby byla +svatá i telem i duchem, ale vdaná pecuje o veci sveta, kterak by se líbila muži.

[+2K 7,1]

35 Totot pak pravím proto, abych vám to, což jest užitecnejšího, ukázal, ne abych na vás osidlo uvrhl, ale abyste slušne a prípadne Pána se prídrželi bez všeliké roztržitosti.

36 Pakli kdo za neslušnou vec své panne pokládá pomíjení casu k vdání, a tak by se státi melo, ucin, jakžkoli chce, nezhreší. Nechažt ji vdá.

37 Ale kdož jest se pevne ustavil v srdci svém, a není mu toho potreba, ale v moci má vlastní vuli svou, a to uložil v srdci svém, aby choval pannu svou, dobre ciní.

38 A tak i ten, kdož vdává pannu svou, dobre ciní, ale kdo nevdává, lépe ciní.

39 Žena *privázána jest k manželství zákonem dotud, dokudž její muž živ jest. Pakli by umrel muž její, svobodná jest; muž se vdáti, za kohož chce, ~toliko v Pánu.

*R 7,2; [~1Tm 2,15]

40 Ale blahoslavenejší jest, zustala-li by tak, podle mého +soudu. Mámt pak za to, žet i já mám ~Ducha Božího.

[+25]; [~1Te 4,8]