První
Epištola S. Pavla k Korintským 14
Darové
Boží v církvi jedni druhých jsou vyšší a dustojnejší, 12. avšak všech k
vzdelání svému i všeho tela církve rádne každý verný úd užívati má.
ásledujtež
tedy +lásky, horlive ~žádejte duchovních vecí, nejvíce však, %abyste
prorokovali.
[+12,31;
~14,12]; [%R 12,6]
2
Nebo ten, jenž mluví cizím jazykem, ne lidem mluví, ale Bohu; nebo žádný
neposlouchá, ale duchem vypravuje tajemství.
3
Kdož pak +prorokuje, lidem mluví vzdelání, i napomínání, i potešení.
1. 5.
24. 31. 39]
4
Kdož mluví cizím jazykem, sám sebe vzdelává, ale kdož prorokuje, tent církev
vzdelává.
5
Chtelt bych pak, +abyste všickni jazyky rozlicnými mluvili, ale ~však radeji,
abyste prorokovali. Nebo vetší jest ten, jenž prorokuje, nežli ten, kdož jazyky
cizími mluví, lec by také to, což mluví, vykládal, aby se vzdelávala církev.
[+Nu
11,29; ~1K 14,1]
6
A protož, bratrí, prišel-li bych k vám, jazyky cizími mluve, což vám prospeji,
nebudu-lit vám mluviti, bud v zjevení neb v umení, bud v proroctví neb v ucení?
7
Podobne jako i bezdušné veci, vydávající zvuk, jako píštalka nebo +harfa, kdyby
rozdílného zvuku nevydávaly, kterak by vedíno bylo, co se píská, anebo na harfu
hrá?
[+Ž
98,5]
8
Ano +trouba vydala-li by nejistý hlas, kdož se bude strojiti k boji?
[+Nu
10,9]
9
Tak i vy, nevydali-li byste jazykem svým srozumitelných slov, kterak bude
+rozumíno, co se mluví? Budete jen u vítr mluviti.
[+7]
10
Tak mnoho, (jakž +vidíme,) rozdílu hlasu jest na svete, a nic není bez hlasu.
[+15,37]
11
Protož nebudu-lit znáti moci hlasu, budu tomu, kterýž mluví, cizozemec, a ten,
jenž mluví, bude mi také cizozemec.
12
Tak i vy, ponevadž jste horliví milovníci +duchovních vecí, toho hledejte,
abyste se k vzdelání církve rozhojnili.
[+1]
13
A protož, kdož mluví jazykem cizím, modl se, aby mohl vykládati.
14
Nebo budu-li se modliti cizím jazykem, duch muj se toliko modlí, ale +mysl má
bez užitku jest.
[+19]
15
Což tedy jest? Modliti +se budu duchem, a modliti se budu i myslí; plésati budu
duchem a plésati budu i myslí.
[+Ef
5,19]; [Ko 3,16]
16
Nebo kdybys ty dobrorecil Bohu duchem, kterakž ten, jenž prostý clovek jest, k
tvému dobrorecení rekne Amen, ponevadž neví, co pravíš?
17
Nebo ac ty dobre díky ciníš, ale jiný se nevzdelává.
18
Dekuji +Bohu svému, že více nežli vy všickni jazyky cizími mluvím.
[+1,14]
19
Ale v sboru radeji bych chtel pet slov srozumitelne promluviti, abych také
jiných poucil, nežli deset tisícu slov jazykem neznámým.
20
Bratrí, *nebudte deti v smyslu, ale <> zlostí budte deti, smyslem pak
budte dospelí.
*Ef
4,14; [Ž 131,2; Mt 11,25]; <> 18,3; 1Pt 2,2
21
Psáno jest v *Zákone: Že rozlicnými jazyky a cizími rty budu mluviti lidu
tomuto, a ~anižt tak mne slyšeti budou, praví Pán.
*Dt
28,49; [+]Iz 28,11; [~33,19]; Jr 5,15
22
A tak jazykové jsou za div ne tem, jenž verí, ale neverícím, proroctví pak ne
neverícím, ale verícím.
23
A protož když by se sešla všecka církev spolu, a všickni by jazyky cizími
mluvili, a vešli by tam i +neucení neb neverící, zdaliž nereknou, že blázníte?
[+16]
24
Ale kdyby všickni prorokovali, a všel by tam mezi ne nekdo neverící nebo
neucený, +premáhán by byl ode všech a souzen ode všech.
[+J
16,8]
25
A tak +tajnosti srdce jeho zjeveny budou, a on ~padna na tvár, klaneti se bude
Bohu, vyznávaje, že jiste Buh jest mezi vámi.
[+4,5;
~Za 8,23]
26
Což tedy bratrí? *Když se scházíte, jeden každý z vás ~písen má, ucení má, cizí
jazyk má, zjevení má, vykládání má, všecko to budiž k vzdelání.
*Ko
3,16; [1K 11,18. 20; ~12,8-10]
27
Budto že by kdo jazykem cizím mluvil, at se to deje skrze dva neb nejvíce tri,
a to jeden po druhém, a jeden at vykládá.
28
Pakli by nebylo vykladace, nechat mlcí v shromáždení, než sobe sám nechažt
mluví a Bohu.
29
Proroci pak dva nebo tri at mluví, a jiní necht rozsuzují.
30
Paklit by jinému tu prísedícímu zjeveno bylo, první mlc.
31
Nebo mužete všickni, jeden po druhém, prorokovati, aby se všickni ucili a
všickni se potešovali.
32
Duchovét pak proroku prorokum poddáni jsou.
33
Nebo nenít Buh puvod ruznice, ale pokoje, jakož i ve všech shromáždeních
svatých ucím.
34
Ženy +vaše v shromáždeních at mlcí, nebo nedopouští se jim mluviti, ale aby
~poddány byly, *jakž i Zákon praví.
*Gn
3,16; Ef 5,24; Ko 3,18; Tt 2,5; [~]1Pt 3,1; [+1Tm 2,12; 1K 11,3; Ef 5,22]
35
Pakli se chtí cemu nauciti, doma mužu svých nechat se ptají. Nebo mrzká vec
jest ženám mluviti v shromáždení.
36
Zdaliž jest od vás slovo Boží pošlo? Zdali k samým vám prišlo?
37
Zdá-li se sobe kdo býti prorokem nebo duchovním, nechažt pozná, co vám píši,
žet jsou prikázání Páne.
38
Pakli kdo neví, nevez.
39
A takž, bratrí, o to se snažte, abyste prorokovali, a jazyky cizími mluviti
nezbranujte.
40
Všecko +slušne a podle rádu at se deje.
Ko 2,5]
|