První
Epištola S. Pavla k Korintským 5
Nadejí
budoucích vecných a rozkošných vecí, i potešuje apoštol verných služebníku, 9.
i k snažnému s dobrým svedomím pracování príkladem svým ponouká, 19. naposledy,
kterak veliké a slavné veci Kristus Pán sveril služebníkum svým, vypravuje.
íme
zajisté, že byl-li by tohoto našeho zemského <> prebývání stánek zboren,
stavení od Boha máme, ~príbytek ne rukou udelaný, vecný v nebesích.
[
2Pt 1,13. 14; ~J 14,2; Žd 8,2]
2
Procež i v tomto stánku *vzdycháme, v príbytek náš, kterýž jest s nebe,
obleceni býti žádajíce,
R 8,23
3
Jestliže <> však oblecení a ne nazí nalezeni budeme.
[
Mt 22,11]
4
Nebo kteríž jsme v tomto stánku, lkáme, jsouce obtíženi, ponevadž bychom
nechteli svleceni býti, ale priodíni, aby *pohlcena byla smrtelnost od života.
*1K
15,54
5
Ten pak, kdož nás tak k tomu zpusobil, <> Buht jest, kterýž i dal nám
závdavek Ducha svého.
[
Ef 2,10]
6
Protož doufanlivé mysli vždycky jsouce, a vedouce, že dokudž pohostinu jsme v
tomto tele, vzdáleni jsme ode Pána,
7
(Nebo skrze <> víru chodíme, a ne skrze videní tvári Páne,)
[
R 8,24; 1K 13,12; Žd 11,1; 1Pt 1,8]
8
Doufanlivét pak mysli jsme, <> a oblibujeme radeji vyjíti z tela ~a
prijíti ku Pánu.
[
Fp 1,23; ~1Te 4,17]
9
Protož i usilujeme bud v tele pohostinu jsouce, budto z tela se berouce, jemu
se líbiti.
10
Všickni my zajisté *ukázati se musíme pred soudnou stolicí Kristovou, aby
prijal <> jeden každý odplatu za to, což skrze telo pusobil, podle toho,
jakž práce cí byla, budto v dobrém, nebo ve zlém.
*Mt
25,32; R 14,10; <> Mt 16,27; 1K 3,8; [Ž 62,13]; [Jr 17,10];
11
Protož <> znajíce tu hruzu Páne, lidem k víre sloužíme, Bohut pak známi
jsme. A nadejit mám, že i svedomí vašemu známi jsme.
[
Jb 31,23]
12
Nebot ne sami sebe opet <> vám chválíme, ale prícinu vám dáváme, abyste
se ~chlubili námi, a abyste to meli proti tem, kteríž se v tvárnosti chlubí, a
ne v srdci.
[
3,1; ~1,14]; [10,8]
13
Nebo budto že <> nesmyslní jsme, Bohu nesmyslní jsme; bud že jsme
rozumní, vám rozumní jsme.
[
11,16. 17; 12,6. 11]
14
Láska zajisté Kristova víže nás,
15
Jakožto ty, kteríž tak soudíme, že ponevadž jeden za <> všecky umrel,
tedyt všickni zemreli, *a že za všecky umrel, aby ti, kteríž živi jsou,
<> již ne sami sobe živi byli, ale tomu, kterýž za ne umrel i z mrtvých
vstal.
*1Te
5,10; <> R 14,7; [ 1Tm 2,6]
16
A tak my již od toho casu žádného <> neznáme podle tela. A ackoli jsme
poznali Krista podle tela, ale nyní již více neznáme.
[
Mt 12,50; J 15,14]
17
Protož jest-li kdo <> v Kristu, nové stvorení ~jest. Staré %veci
pominuly, aj, *nové všecko ucineno jest.
[
R 5,1. 10; ~Ga 6,15; %]*Iz 43,19; Zj 21,5
18
To pak všecko jest z Boha, *kterýž smíril nás s sebou skrze Jezukrista, a dal
nám služebnost smírení tohoto.
*Ko
1,20; [R 5,10]
19
Nebo <> Buh byl v Kristu, smíruje svet s sebou, ~nepocítaje jim hríchu
jejich, a složil v nás to slovo smírení.
[
R 3,24. 25; ~Ž 32,2]
20
Protož my na místo <> Krista poselství dejeme; a jako by Buh skrze nás
žádal vás, ~prosíme na míste Kristove, smirte se s Bohem.
[
3,6; Iz 52,7; 1K 4,1. 2; ~2K 2,17]
21
Nebo toho, <> kterýž hríchu nepoznal, za nás ucinil hríchem, abychom my
~ucineni byli spravedlností Boží v nem.
[
Iz 53,6. 9. 12; J 8,46; 1Pt 2,22; ~R 5,19]
|