První Epištola S. Pavla k Korintským 7

K svatosti života kraticce napomenuv, 2. o své k nim horlivé lásce 7. i z nich velikém potešení obšírne vypravuje.

aková tedy majíce <> zaslíbení, nejmilejší, ocištujmež ~se od všeliké poskvrny %tela i ducha, konajíce posvecení naše v bázni Boží.

[ 1Tm 4,8; ~1J 3,3; %R 12,12]

2 Prijmetež nás. Žádnémut <> jsme neublížili, žádnému neuškodili, ~žádného neoklamali.

[ Sk 20,33; ~2K 12,17]

3 Nepravím toho ku potupe vaší, ponevadž jsem napred povedel, že v srdcích našich jste, tak abychom hotovi byli spolu s vámi zemríti i spolu živi býti.

4 Mnohét jsem k vám duvernosti, mnohot se vámi chlubím; naplnen jsem potešením, a rozhojnujit se v radosti ve všelikém soužení našem.

5 Nebo *i když jsme byli prišli do Macedonie, žádného odpocinutí nemelo telo naše, ale ve všem souženi jsme byli; meli jsme zevnitr boje, vnitr strachy.

*2,13

6 Ale ten, jenž teší ponížené, potešil nás, Buh, skrze Tituv príchod.

7 A netoliko príchodem jeho, ale také i potešením tím, kteréž on mel z vás, vypravovav nám o vaší veliké žádosti nás, o vašem kvílení, a vaší ke mne horlivé milosti, takže jsem se velmi zradoval.

8 A ackoli <> zarmoutil jsem vás listem, nelituji toho, ac jsem byl litoval. Nebo vidím, že ten list, ackoli na cas, zarmoutil vás.

[ 2,4]

9 Ale nyní raduji se, ne že jste zarmouceni byli, ale že jste se ku pokání zarmoutili. Zarmoutili jste se zajisté podle Boha, takže jste k žádné škode neprišli skrze nás.

10 Nebo *zámutek, kterýž jest podle Boha, ten pokání k spasení pusobí takové, jehož nikdy líto nebude, ale ~zámutek sveta zpusobuje smrt.

*1Pt 2,19; [2S 12,13; Mt 5,4; ~Mt 27,3. 5]

11 Ano hle, to samo, že jste podlé Boha zarmouceni byli, kterakou v vás zpusobilo snažnost, nýbrž jakou omluvu, nýbrž zažhnutí hnevu, nýbrž bázen, nýbrž žádost vroucí, nýbrž horlivost, anobrž pomstu? A Všelijak ukázali jste se nevinni býti v té príhode.

12 A ac psal jsem vám, však ne pro toho jsem psal, kterýž tu nepravost spáchal, ani pro toho, komuž se krivda stala, ale aby vám <> zjevena byla pilnost naše o vás pred oblicejem Božím.

[ 2,9]

13 Protož potešenit jsme z potešení vašeho. Ale mnohem hojneji zradovali jsme se z radosti Titovy, že poocerstven jest duch jeho ode všech vás,

14 A že chlubil-li jsem se v cem vámi pred ním, nebyl jsem zahanben, ale jakož všecko mluvili jsme vám v pravde, tak i chlouba naše, kteráž byla pred Titem, pravá jest shledána.

15 A hojneji i srdce jeho jest k vám obráceno, nebo <> rozpomíná se na poslušenství všech vás, a kterak jste ho s bázní a s strachem prijali.

[ 2,9]

16 <> Raduji se pak, že ve všem mám o vás doufání.

[ 2Te 3,4]