První Epištola S. Pavla k Korintským 12

O zvláštních zjeveních Božích, 7. svých pokušeních, pracech, 14. verné uprímnosti, a tak duvodích apoštolství svého skrovne napsav, 20. navrhl jim, aby jeho príchodu v takovém zpusobu cekali, z jakéhož by ani on ani oni zámutku míti nemusili.

le chlubiti mi se není dobré, nebo prišel bych k vypravování o videních a <> zjeveních Páne.

[ Ga 1,12]

2 Znám cloveka v Kristu pred lety ctrnácti, (v tele-li, nevím, cili krom tela, nevím, Buht ví,) kterýž <> byl vtržen až do tretího nebe.

[ Sk 9,3; 22,17; 1K 15,8]

3 A vím takového cloveka, (bylo-li v tele, cili krom tela, nevím, Buh <> ví),

[ 11,11]

4 Že jest byl vtržen do ráje, a slyšel nevypravitelná slova, kterýchž nesluší cloveku mluviti.

5 Takovým budu se chlubiti, ale sám sebou nechci se chlubiti, <> než toliko nemocmi svými.

[ 11,23. 30]

6 Nebo budu-li se chtíti chlubiti, nebudut proto nemoudrým, nebo pravdu povím; ale uskrovnímt, aby nekdo nesmýšlel více, nežli vidí pri mne, aneb slyší ode mne.

7 A abych se vysokostí zjevení nad míru nepozdvihl, dán mi jest osten do tela, totiž andel satan, aby mne <> polickoval, abych se nad míru nepovyšoval.

[ Jb 2,6]

8 Za to trikrát jsem Pána prosil, aby to odstoupilo ode mne.

9 Ale rekl mi: Dosti máš na mé milosti, nebot moc má v nemoci dokonává se. Nejradeji tedy chlubiti se budu nemocmi svými, aby ve mne prebývala moc Kristova.

10 Protož libost mám <> v nemocech svých, v pohaneních, v nedostatcích, v protivenstvích, a v úzkostech, pro Krista. Nebo když ~mdlím, tedy silen jsem.

[ R 5,3; ~2K 13,4. 9]

11 Ucinen jsem nemoudrým, chlube se; vy jste mne k tomu prinutili. Neb já od vás mel jsem chválen býti; nebot jsem nic menší nebyl velikých apoštolu, ackoli <> nic nejsem.

[ 1K 3,7]; [Ef 3,8]

12 Znamení *zajisté apoštolství mého prokázána jsou mezi vámi ve vší trpelivosti, i v divích a v zázracích, a v mocech.

*1K 9,1. 2; [R 15,18. 19]

13 Neb co jest, ceho byste vy méne meli nežli jiné církve, lec to, *že jsem já vás <> neobtežoval? Odpusttež mi to bezpráví.

*11,9; [ ]1K 9,12. 15

14 Aj, již <> potretí hotov jsem prijíti k vám, a nebudut vás obtežovati. ~Nebo nehledám toho, což jest vašeho, ale vás. Nebot nemají synové rodicum pokladu shromaždovati, ale rodicové synum.

[ 13,1; ~Sk 20,33]

15 Ját pak velmi rád náklad uciním, i sám se <> vynaložím za duše vaše, ackoli velmi vás miluje, málo jsem milován.

[ 1,6]; [6,12. 13]

16 Ale <> nechtž jest tak, že jsem já vás neobtežoval, než chytrý jsa, lstí jsem vás zjímal.

[ 11,9; 2Te 3,8]

17 Zdali skrze nekoho z tech, kteréž jsem poslal k vám, obloupil jsem vás?

18 Dožádal jsem se <> Tita, a ~poslal jsem s ním bratra toho. Zdali vás Titus podvedl? Zdaliž jsme jedním duchem nechodili? Zdaliž ne jednemi šlépejemi?

[ 8,6. 16. 18; ~8,22. 23]

19 A zase domníváte-li se, že my se vymlouváme pred vámi? Pred <> oblicejemt Božím v Kristu mluvíme, a to všecko, nejmilejší, k vašemu vzdelání.

[ 2,17; R 15,18]

20 Nebot se bojím, abych snad prijda k vám, nenalezl vás takových, jakýchž bych nechtel, a já nebyl nalezen od vás, jakéhož byste vy nechteli, aby snad nebyli mezi vámi *svárové, závistí, hnevové, vády, utrhání, reptání, nadýmání, ruznice,

21 Aby mne opet, když bych prišel, neponížil Buh muj u vás, a plakal bych mnohých z tech, kteríž jsou <> prve hrešili, a necinili ~pokání z necistoty, a z smilstva, a z nestydatosti, kterouž páchali.

[ 13,2; ~Zj 9,21; 16,11]