Kniha Genesis 29

Jákob odešed, sloužilu Lábana, 18. potom pojal dcery jeho.

edy Jákob vstav, odšel do zeme východní.

2 A pohledev, uzrel studnici v poli a tri stáda ovcí, ana se složila pri ní; nebo z té studnice napájeli stáda; a kámen veliký byl navrchu studnice.

3 Shánívána pak tam bývala všecka stáda, a teprv odvalovali kámen ten od vrchu té studnice, a napájeli dobytky; potom zas privalovali kámen na vrch studnice, na místo jeho.

4 Tedy rekl jim Jákob: Bratrí moji, odkud jste? Kterížto odpovedeli: Jsme z Cháran.

5 I rekl jim: Znáte-li Lábana, syna Náchorova? A oni rekli: Známe.

6 I dí opet k nim: Dobre-li se má? Odpovedeli: Dobre, a aj, Ráchel dcera jeho tamto jde s dobytkem.

7 Tedy rekl: Však ješte daleko do vecera, aniž ješte cas, aby dobytek byl sehnán; napojte stáda, a jdete, paste.

8 A oni odpovedeli: Nemužeme, než až se všecka stáda seženou, a odvalen bude kámen od svrchku studnice, abychom napojili ovce.

9 Když on ješte mluvil s nimi, prišla k tomu Ráchel s stádem otce svého; neb ona pásla stádo.

10 Tedy Jákob uzrev Ráchel, dceru Lábana ujce svého, a stádo jeho, pristoupil a odvalil ten kámen od vrchu studnice, a napojil stádo Lábana ujce svého.

11 A políbil Jákob Ráchel, a povýšiv hlasu svého, plakal.

12 Oznámil jí pak byl Jákob, že jest bratr otce jejího, a že jest syn Rebeky; a ona pribehši, oznámila to otci svému.

13 I stalo se, když Lában uslyšel povest o Jákobovi, synu sestry své, že vybehl proti nemu, a objav ho, políbil, a uvedl do domu svého; on pak vypravoval Lábanovi o všech tech vecech.

14 Jemužto odpovedel Lában: Jiste kost má a telo mé jsi. I zustal s ním pres celý mesíc.

15 Tedy rekl Lában Jákobovi: Zdali proto, že jsi bratr muj, darmo mi sloužiti budeš? Povez mi, jaká má býti mzda tvá?

16 (Mel pak Lában dve dcery; jméno starší Lía, a jméno mladší Ráchel.

17 Než Lía mela oci mdlé, ale Ráchel byla pekné postavy a krásné tvári.

18 I miloval Jákob Ráchel.) Rekl tedy: Budut sloužiti sedm let za Ráchel, dceru tvou mladší.

19 Odpovedel Lában: Lépet jest, abych ji tobe dal, nežli bych ji dal muži jinému; zustaniž se mnou.

20 Takž Jákob sloužil za Ráchel sedm let; a bylo pred ocima jeho jako neco málo dnu, proto že laskav byl na ni.

21 Potom rekl Jákob k Lábanovi: Dejž mi ženu mou; nebo vyplneni jsou dnové moji, abych všel k ní.

22 Tedy sezval Lában všecky muže místa toho, a ucinil hody.

23 U vecer pak vzav Líu, dceru svou, uvedl ji k nemu; a on všel k ní.

24 Dal také Lában Zelfu devku svou Líe, dceri své, za služebnici.

25 A když bylo ráno, poznal, že jest Lía. I rekl k Lábanovi: Což jsi mi to ucinil? Zdaliž jsem za Ráchel nesloužil u tebe? Procežs mne tedy oklamal?

26 Odpovedel Lában: Nebývá toho v kraji našem, aby vdávána byla mladší dríve, než prvorozená.

27 Vypln týden této; dámet potom i tuto za službu, kterouž sloužiti budeš u mne ješte sedm let jiných.

28 I udelal tak Jákob, a vyplnil týden její. Potom dal mu Ráchel dceru svou za manželku.

29 Dal také Lában Ráchel, dceri své, Bálu, devku svou za služebnici.

30 Tedy všel také k Ráchel, a miloval ji více než Líu; i sloužil u neho ješte sedm let jiných.

31 Vida pak Hospodin, že Lía nemá lásky, otevrel život její; a Ráchel nechal neplodné.

32 Tedy pocala Lía a porodila syna, a nazvala jméno jeho Ruben; nebo rekla: Jiste videl Hospodin trápení mé; jižt nyní milovati mne bude muž muj.

33 I pocala opet a porodila syna, a rekla: Jiste uslyšel Hospodin, že jsem v nenávisti, protož dal mi i tohoto. A nazvala jméno jeho Simeon.

34 A opet pocala a porodila syna, a rekla: Již nyní pripojí se ke mne muž muj, nebo jsem mu porodila tri syny. Z té príciny nazváno jest jméno jeho Léví.

35 I pocala ješte a porodila syna, a rekla: Již nyní chváliti budu Hospodina. Procež nazvala jméno jeho Juda; i prestala roditi.