|
Epištola
S. Pavla k Židum 4
Verícím
práve v Krista jaké pripraveno jest odpocinutí, k nemužto jakož oni první
pospíchali, 11. tak i my ovšem znamenajíce cesty nebezpecnost, 13. ocí Božích
jasnost, 15. i kneze nejvyššího milostivost, se vší snažností chvátati máme.
ojmež
se tedy, aby snad opuste zaslíbení o vjití do odpocinutí jeho, neopozdil se
nekdo z vás.
2
Nebo i nám zvestováno jest, jako i onemno, ale neprospela jim rec slyšená,
nepripojená k víre, když slyšeli.
3
Nebot vcházíme v odpocinutí my, kteríž jsme uverili, jakož rekl: *Protož jsem
prisáhl v hneve svém, žet nevejdou v odpocinutí mé, ackoli dávno odpocinul Buh,
hned po vykonání skutku od ustanovení sveta.
*3,18;
[Ž 95,11]
4
Nebo povedel na jednom míste o sedmém dni takto: *I odpocinul Buh dne sedmého
ode všech skutku svých.
*Gn
2,2; Ex 20,11; [31,17]
5
A tuto zase: <> Že nevejdou v odpocinutí mé.
[
Nu 14,30]
6
A ponevadž vždy na tom jest, že nekterí mají vjíti do neho, a ti, kterýmž prvé
zvestováno jest, nevešli pro svou neveru,
7
Opet ukládá den jakýsi, *Dnes, prave skrze Davida, po takovém casu, jakož
receno jest, Dnes uslyšíte-li hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých.
*3,7.[
15]; Ž 95,7.[ 8]
8
Nebo byt byl Jozue v <> odpocinutí je uvedl, nebylt by potom mluvil o
jiném dni.
[
Dt 31,7]
9
A protož zustávát svátek lidu Božímu.
10
Neb kdožkoli všel v odpocinutí jeho, takét i on odpocinul od skutku svých, jako
i Buh od svých.
11
Snažmež se tedy vjíti do toho odpocinutí, aby nekdo neupadl v týž príklad
nedovery.
12
Živát jest zajisté rec <> Boží a mocná, a pronikavejší nad všeliký *mec
~na obe strane ostrý, a dosahujet až do rozdelení i duše i ducha i kloubu i
mozku v kostech, a rozeznává myšlení i mínení srdce.
Iz
49,2; [ Jr 23,29; 1K 14,24; ~Zj 1,16]
13
A nenít žádného stvorení, kteréž by nebylo zjevné pred oblicejem jeho, nýbrž
všecky veci jsou <> nahé a odkryté ocima toho, o kterémž jest rec naše.
[
Ž 33,13. 14; 34,16]
14
Protož majíce *nejvyššího kneze velikého, kterýžto pronikl nebesa, Ježíše Syna
Božího, držmež vyznání naše.
*3,1
15
Nebo nemáme <> nejvyššího kneže, kterýž by nemohl citedlen býti mdlob
našich, ale ~zkušeného ve všem nám podobne, krome %hríchu.
[
2,17; ~Mt 4,1n; %Iz 53,9]
16
Pristupmež <> tedy smele s ~doufáním k trunu %milosti, abychom dosáhli
milosrdenství, a milost nalezli ku pomoci v cas príhodný.
[
Ef 2,18; ~Ef 3,12; Žd 10,19; %R 3,25]
|