Epištola S. Pavla k Židum 6

Utešene napomíná apoštol Židu, aby nekrsali, 7. ale rusti a prospívati i k dokonalosti se nésti usilovali, 12. na prejistá Božská, 17. i s prísahou stvrzená zaslíbení doufanlive spoléhajíce.

rotož opustíce rec pocátku Kristova, k dokonalosti se nesme, ne opet zakládajíce gruntu <> pokání z skutku mrtvých, a víry v Boha,

[ 9,14]

2 Krtu ucení, vzkládání rukou, a vzkríšení z mrtvých, i soudu vecného.

3 A tot uciníme, <> dopustí-li Buh.

[ Sk 18,21; 1K 4,19; Jk 4,15]

4 Nebo *nemožné jest jednou již osvíceným, kteríž i zakusili daru nebeského, a úcastníci ucineni byli Ducha svatého,

*10,26; 2Pt 2,20; [Mt 12,31. 45]

5 Okusili také dobrého Božího slova, a moci veka budoucího,

6 Kdyby padli, zase obnoviti se ku pokání, jakožto tem, kteríž opet sobe znovu križují Syna Božího, a v porouhání vydávají.

7 Zeme zajisté, kteráž casto na sebe pricházející déšt pije, a rodí bylinu príhodnou tem, od kterýchž bývá delána, dochází požehnání od Boha.

8 Ale vydávající trní a bodláky zavržená jest, a <> blízká zlorecení, jejížto konec bývá spálení.

[ Mt 21,19]

9 My pak, nejmilejší, nadejemet se o vás lepších vecí, a náležejících k spasení, ac pak koli tak mluvíme.

10 Nebot není <> nespravedlivý Buh, aby se ~zapomenul na práci vaši a na pracovitou lásku, kteréž jste dokazovali ke jménu jeho, slouživše svatým, a ješte sloužíce.

[ R 3,4; ~2Pa 15,7]; [Mt 10,42]

11 Žádámet pak, aby jeden každý z vás až do konce prokazoval tu opravdovou pilnost k nabytí plné jistoty <> nadeje,

[ 3,6. 14; Mt 24,13]

12 Tak abyste nebyli líní, ale následovníci tech, kteríž skrze víru a snášelivost obdrželi dedictví zaslíbené.

13 Abrahamovi zajisté zaslíbení <> cine Buh, když nemel skrze koho vetšího prisáhnouti, *prisáhl skrze sebe samého,

*Gn 22,16. 17; [12,3]; [ ]Ž 105,9; [ ]L 1,73

14 Rka: Jiste požehnám velmi tobe, a velice rozmnožím tebe.

15 A <> tak trpelive ocekávaje, dosáhl zaslíbení.

[ 0,36]

16 Lidé zajisté skrze vetšího, nežli jsou sami, prisahají, a všeliké rozepre mezi nimi konec jest, když bývá potvrzena prísahou.

17 A takž Buh, chteje dostatecne ukázati dedicum zaslíbení svých nepromenitelnost rady své, vložil mezi to prísahu,

18 Abychom skrze ty dve veci nepohnutelné, (v nichž nemožné jest, aby Buh <> klamal), meli prepevné potešení, my, kteríž jsme se utekli k obdržení predložené nadeje.

[ Nu 23,19]; [Tt 1,2]

19 Kteroutož máme jako kotvu duše, i bezpecnou i pevnou, a vcházející až do vnitrku za oponu,

20 Kdežto predchudce náš pro nás všel Ježíš, jsa ucinen podle rádu <> Melchisedechova nejvyšším knezem na veky.

[ 3,1]; [5,6; Ž 110,4]