|
Epištola
S. Pavla k Židum 8
Kristus
Pán nové smlouvy milostivé predustojný prostredník, 5. staré smlouvy
prostredníky i služebníky všecky, (jenž k nemu prirovnaní, nebyli než stín
pravdy) nevypravitelne prevyšuje.
le
summa toho mluvení tato jest, že takového máme nejvyššího kneze, kterýž se
<> posadil na pravici trunu velebnosti v nebesích.
[
Ef 1,20]
2
Služebník jsa svatyne, a <> pravého toho stánku, kterýž Pán vzdelal, a ne
clovek.
[
9,8. 11. 24; 2K 5,1]
3
Všeliký zajisté nejvyšší knez k obetování daru a obetí bývá ustanoven, a protož
potrebí bylo, aby i tento mel, co <> by obetoval.
[
5,1; Ef 5,2]
4
Nebo kdyby byl na zemi, aniž by knezem byl, když by zustávali ti kneží, kteríž
obetují dary podle Zákona,
5
Sloužíce podobenství a *stínu nebeských vecí, jakož Mojžíšovi od Boha receno
bylo, když dokonávati mel stánek: Hlediž, <> ~prý, abys udelal všecko ku
podobenství, kteréžt jest ukázáno na hore.
*[10,1];
Ko 2,17; <> Ex 25,40; Sk 7,44
6
Nyní pak tento náš nejvyšší knez tím dustojnejšího došel úradu, címž i lepší
smlouvy *prostredníkem jest, kterážto lepšími zaslíbeními jest utvrzena.
*9,15
7
Nebo kdyby ona první byla bez úhony, nebylo by hledáno místa druhé.
8
Nebo obvinuje Židy, dí: *Aj, dnové jdou, praví Pán, v nichž vejdu s domem
Izraelským a s domem Judským v smlouvu novou.
*Jr
31,31[. 32. 38; 33,14]
9
Ne podle smlouvy té, <> kterouž jsem ucinil s otci jejich v ten den, když
jsem je vzal za ruku jejich, abych je vyvedl z zeme Egyptské. Nebo oni
nezustali v smlouve mé, a já opustil jsem je, praví Pán.
[
Ex 19,5n]
10
Protož tatot jest *smlouva, v kterouž vejdu s domem Izraelským po tech dnech,
praví Pán: Dám zákony své v mysl jejich, a na srdcích jejich napíši je,
<> a budu jejich Bohem, a oni budou mým lidem.
*10,16;
Ez 11,19; R 11,27; <> Za 8,8; 2K 6,16[. 18]; Zj 21,3; [Jr 24,7]
11
A nebudout uciti jeden každý bližního svého, a jeden každý bratra svého,
ríkajíce: Poznej Pána, protože mne všickni znáti budou, od nejmenšího z nich až
do nejvetšího z nich.
12
Nebo <> milostiv budu nepravostem jejich, a na hríchy jejich, ani na nepravosti
jejich nikoli nezpomenu více.
[
Jr 31,34]; [R 11,27]
13
A kdyžt praví o nové, tedy pokládá první za vetchou; což pak vetší a schází,
blízké jest zahynutí.
|