Epištola
S. Pavla k Židum 12
Napomíná
apoštol k udatnému ryterování u víre, 2. a k ochotnému snášení protivenství i
bíd, ode Pána dopuštených, 10. nejslavnejší veci nebeské, jakožto pravý, k
nemuž bežíme, cíl, pred oci predkládaje.
rotož i
my, takový oblak svedku vukol majíce, *odvrhouce všeliké bríme, i snadne
obklicující nás hrích, skrze trpelivost konejme beh uloženého nám boje,
*Ef
4,22. 25; Ko 3,8; 1Pt 2,1; [R 6,4. 13]
2
Patríce na vudce a dokonavatele víry Ježíše, kterýžto místo predložené sobe
radosti strpel *kríž, opováživ se hanby, i ~posadil se na pravici trunu Božího.
*Fp
2,8; [L 24,26. 46]; [Sk 3,15; ~Žd 1,13]
3
A považte, kteraký jest ten, jenž snášel od hríšníku taková proti sobe
odmlouvání, abyste neustávali, v myslech vašich hynouce.
4
Ješte jste se až do krve <> nezprotivili, proti hríchu bojujíce.
[
1K 10,13]
5
A což jste zapomenuli na napomenutí, kteréž k vám jako k synum mluví:Synu *muj,
nepohrdej kázní Páne, aniž sobe stýskej, když od neho trestán býváš?
*Jb
5,17; Pr 3,11.[ 12]
6
Nebo *kohož miluje Pán, tohot tresce, a švihá každého, kteréhož za syna
prijímá.
*Zj
3,19
7
Jestliže kázen snášíte, Buh se vám podává jakožto synum. Nebo který jest syn,
jehož by netrestal otec?
8
Pakli jste bez kázne, kteréžto všickni synové úcastni jsou, tedy jste
cizoložnata, a ne synové.
9
Ano telesné otce naše meli jsme, kteríž nás trestali, a meli jsme je u
vážnosti; i zdaliž nemáme mnohem více poddáni býti <> Otci duchu, abychom
živi byli?
[
Nu 16,22; 27,16]; [Iz 57,16; Za 12,1]
10
A onino zajisté po nemnohé dny, jakž se jim videlo, trestali, ale tento v
vecech preužitecných, totiž k tomu, abychom došli úcastnosti svatosti jeho.
11
Každé pak trestání, když prítomné jest, nezdá se býti potešené, ale smutné, než
potomt rozkošné ovoce spravedlnosti prináší tem, kteríž by v nem pocviceni
byli.
12
Protož opuštených rukou a zemdlených kolen <> posilnte,
[
Iz 35,3]
13
A <> prímé kroky cinte nohama svýma, aby, což zkulhavelo, do konce se
nevyvinulo, ale radeji uzdraveno bylo.
[
Ž 73,2]
14
Pokoje *následujte se všechnemi a svatosti, bez ~níž žádný neuzrí Pána,
R
12,[*12]. 18; 2K 13,11; [2Tm 2,22; ~Mt 5,8. 20]
15
Prohlédajíce k tomu bedlive, <> aby nekdo ~neodpadl od milosti Boží, a
aby nejaký koren horkosti nepodrostl, a %neucinil prekážky, skrze nejž by
poškvrneni byli mnozí;
[
3,11; ~2K 6,1; %Dt 29,18; Ga 5,12]
16
Aby nekdo nebyl <> smilník, aneb ohyzdný, jako *Ezau, kterýžto za jednu
krmi prodal prvorozenství své.
*Gn
25,33; [ Ef 5,3; Ko 3,5]
17
Víte zajisté, že potom, *chteje dedicne dosáhnouti požehnání, pohrdnut jest.
Nebo nenalezl místa ku pokání, ac ho koli s plácem hledal.
*Gn
27,30n.[ 38n]
18
Nebo *nepristoupili jste k hmotné hore a k horícímu ohni, a k vichru, a k
mrákote, a k bouri,
*Ex
19,. 16
19
A zvuku trouby a k hlasu slov, kterýžto hlas kdož slyšeli, *prosili, aby k nim
nebylo více mluveno.
*Ex
20,19
20
(Nebo nemohli snésti toho, což bylo praveno: *A kdyby se i hovado dotklo hory,
budet ukamenováno, aneb šípem postreleno.
*Ex
19,12.[ 13]
21
A tak hrozné bylo to, což videli, že i Mojžíš rekl: Lekl jsem se, až se tresu.)
22
Ale <> pristoupili jste k hore Sionu, a k mestu Boha živého, *Jeruzalému
nebeskému, a k nescíslnému zástupu andelu,
*Zj
21,2; [Ga 4,26; <> Iz 2,2]
23
K verejnému shromáždení a k církvi prvorozených, kteríž <> zapsáni jsou v
nebesích, a ~k Bohu soudci všech, a k duchum spravedlivých dokonalých,
[
L 10,20; ~Gn 18,25]
24
A k <> prostredníku ~Nového Zákona Ježíšovi, a ku %pokropení krví, lépe
mluvící *nežli Abelova.
*Gn
4,10; [Ga 4,26; <> 1Tm 2,5]; [~Ex 24,8; %1Pt 1,2]
25
Viztež, abyste neodpírali mluvícím. *Nebo ponevadž onino neušli pomsty, kteríž
odpírali tomu, jenž na zemi na míste Božím mluvil, cím více my, jestliže tím,
kterýž s nebe mluví k nám, pohrdneme?
*2,2.
3; [10,29]
26
Jehožto hlas tehdáž byl zemí pohnul, nyní pak propovedel, rka: *Ještet já
jednou pohnu netoliko zemí, ale i nebem.
*Ag 2,7
27
A to, že dí: Ješte jednou, svetle ukazuje pohnutelných vecí prenesení, jakožto
rukama ucinených, aby zustávaly ty, jenž jsou nepohnutelné.
28
Protož království prijímajíce nepohnutelné, mejmež <> milost, skrze
kteroužto služme libe Bohu, s ~vážností a uctivostí.
[
1Pt 5,5; ~Fp 2,12]
29
Nebot <> Buh náš jest ohen spalující.
[
]Dt 4,24; [Ž 18,9]
|