Kniha Genesis 31

Odchod Jákobuv od Lábana. 26. Lábanovo se s ním nesnadnení, 44. potom i umlouvání.

dyž pak uslyšel Jákob slova synu Lábanových, ani praví: Pobral Jákob všecko, co mel otec náš, a z tech vecí, kteréž byly otce našeho, zpusobil sobe tu všecku slávu;

2 A videl tvár Lábanovu, a aj, nebyla k nemu tak jako prvé:

3 I rekl mu Hospodin: Navrat se do zeme otcu svých, a k príbuznosti své, a budu s tebou.

4 Protož poslav Jákob, vyvolal Ráchele a Líe na pole k stádu svému.

5 A rekl jim: Vidím tvár otce vašeho, že není ke mne tak jako prvé, ješto Buh otce mého byl se mnou.

6 A vy samy víte, že vší svou silou sloužil jsem otci vašemu.

7 Ale otec váš oklamal mne, a na desetkráte zmenil mzdu mou; však nedopustil mu Buh, aby mi zle ucinil.

8 Když takto rekl: Co bude perestého, to necht jest mzda tvá, tedy všecky ovce rodily perestý plod. Když pak takto rekl: Co prepásaného na nohách, to bude mzda tvá, tedy všecky ovce rodily prepásané na nohách.

9 A tak odjal Buh stádo otce vašeho a dal mne.

10 Nebo takto bylo: Tehdáž, když se dobytek bežel, já jsem pozdvihl ocí svých, a videl jsem ve snách, a aj, berani scházející se s ovcemi byli prepásaní na nohách, perestí a skropení.

11 Tedy rekl mi andel Boží ve snách: Jákobe! A já jsem odpovedel: Ted jsem.

12 I rekl: Pozdvihni nyní ocí svých a pohled, že všickni berani scházející se s ovcemi jsou prepásaní na nohách, perestí a skropení; nebo jsem videl všecko, co tobe Lában delá.

13 Já jsem ten silný Buh, kterýž jsem se ukázal tobe v Bethel, kdež jsi pomazal kamene, kdež jsi mi se slibem zavázal; vstaniž nyní, vyjdi z zeme této, a navrat se do zeme príbuznosti své.

14 Tedy odpovedely mu Ráchel a Lía, rkouce: Zdaž ješte máme díl jaký a dedictví v dome otce našeho?

15 Zdaliž nejsme pocteny pred ním za cizí? Nebo prodal nás, ano i peníze naše do cista utratil.

16 Všecko zajisté bohatství, kteréž odjal Buh otci našemu, naše jest a synu našich; protož nyní ucin vše, což mluvil tobe Buh.

17 Vstav tedy Jákob, vsadil syny své a ženy své na velbloudy.

18 A pobral všecken dobytek svuj, a všecko jmení své, kteréhož byl dosáhl, dobytek svého vychování, kteréhož nabyl v Pádan Syrské, aby se navrátil k Izákovi otci svému do zeme Kananejské.

19 (Lában pak byl odšel, aby strihl ovce své. V tom ukradla Ráchel modly, kteréž mel otec její.

20 I ušel Jákob tajne od Lábana Syrského, neoznámiv mu, že jde pryc.)

21 Takž ušel se vším, což mel; a vstav, prepravil se pres reku, a bral se prímo k hore Galádské.

22 I povedíno jest Lábanovi dne tretího, že utekl Jákob.

23 Tedy on vzav bratrí své s sebou, honil ho za dnu sedm; a postihl ho na hore Galádské.

24 (Prišed pak Buh k Lábanovi Syrskému ve snách noci té, rekl mu: Varuj se, abys nemluvil s Jákobem nic jinác než prátelsky.)

25 Dohonil tedy Lában Jákoba; a Jákob již byl rozbil stan svuj na té hore; Lában také položil se s bratrími svými na též hore Galádské.

26 I rekl Lában k Jákobovi: Cos to ucinil? Nebo jsi ušel tajne, a odvedls dcery mé jako zjímané mecem.

27 Proc jsi tajne utekl, a vykradl se ode mne, a nepovedels mi, ješto bych te byl vesele sprovodil s zpevy, s bubnem a s harfou?

28 A nedopustils mi, abych políbil synu svých a dcer svých? Nemoudres jiste udelal, cine tak.

29 Melt bych dosti s to moci, abych vám zle ucinil, ale Buh otce vašeho mluvil mi noci pominulé, rka: Hled, abys nemluvil s Jákobem nic jinác, než prátelsky.

30 Ale již to tam, ponevadž jsi predce odšel, roztouživ se po domu otce svého; než proc jsi ukradl bohy mé?

31 Tedy Jákob odpovídaje Lábanovi, rekl: Ušel jsem tajne; nebo jsem se bál a rekl jsem, že bys snad mocí odjal dcery své.

32 Nalezneš-li pak u koho bohy své,nechat ten umre; pred bratrími našimi ohledej sobe, jest-li co u mne tvého, a vezmi sobe. Ale nevedel Jákob, že Ráchel je ukradla.

33 Všed tedy Lában do stanu Jákobova, a do stanu Líe, a do stanu obou devek, nic nenalezl. A vyšed z stanu Líe, všel do stanu Ráchel.

34 Ráchel pak vzavši modly, vložila je pod sedlo, kteréž na velbloudu bývá, a sedla na ne. I premetal Lában všecken stan, ale nic nenalezl.

35 A ona rekla otci svému: Necht to není proti mysli, pane muj, že nemohu povstati proti tobe; nebo vedlé behu ženského nyní mi se prihodilo. A všecko prehledav, nenalezl modl.

36 Protož rozhnevav se Jákob, tuze se domlouval na Lábana. I odpovedel Jákob, a rekl Lábanovi: Jaké jest prestoupení mé? Jaký hrích muj, že rozpáliv se, honíš mne?

37 Nu již jsi premetal všecky mé veci, a cos nalezl ze všech vecí domu svého? Polož ted pred bratrími mými a bratrími svými, necht rozeznají mezi námi dvema.

38 Byl jsem již dvadceti let s tebou; ovce tvé ani kozy tvé nikdy nezmetaly; a skopcu stáda tvého nejedl jsem.

39 Co od zveri roztrháno, toho jsem neodvodil tobe; sám jsem tu škodu nahražoval, a ty jsi z ruky mé vyhledával toho, jako i toho, co bylo ukradeno ve dne aneb v noci.

40 Bývalo tak, že ve dne trápilo mne horko, a v noci mráz, tak že odcházel i sen muj od ocí mých.

41 Již dvadceti let, jakž jsem v dome tvém; sloužil jsem tobe ctrnácte let za dve dcery tvé, a šest let za dobytek tvuj, a zmenils mzdu mou na desetkrát.

42 A kdyby Buh otce mého, Buh Abrahamuv, a strach Izákuv nebyl se mnou, jiste bys ty byl nyní pustil mne prázdného; ale trápení mé, a práci rukou mých videl Buh, protož te pominulé noci trestal.

43 Odpovídaje pak Lában, dí Jákobovi: Dcery tyto jsou dcery mé a synové tito jsou synové moji, i dobytek tento muj dobytek jest, ano cokoli vidíš, mé jest; ale což mám již uciniti dcerám temto svým aneb synum jich, kteréž zrodily?

44 Protož pod, vejdeme v smlouvu já a ty, aby byla na svedectví mezi mnou a tebou.

45 Tedy Jákob vzal kámen, a postavil jej vzhuru na znamení.

46 A rekl bratrím svým: Nasbírejte kamení. A nabravše kamení, udelali hromadu, a jedli tu na té hromade.

47 I nazval ji Lában Jegar Sahadutha, a Jákob nazval ji Gál Ed.

48 Nebo rekl Lában: Tato hromada nechžt jest svedkem od dnešku mezi mnou a tebou. Protož nazval jméno její Gál Ed,

49 A Mispah; nebo rekl Lában: Nechat Hospodin hledí na mne a na tebe, když se rozejdeme od sebe.

50 Jestliže bys trápil dcery mé, a uvedl bys jiné ženy na dcery mé, žádného cloveka není s námi; hlediž, Buh jest svedek mezi mnou a tebou.

51 A rekl ješte Lában Jákobovi: Aj, hromada tato, a aj, sloup, kterýž jsem postavil mezi sebou a tebou,

52 Svedkem at jest hromada tato, svedkem také sloup tento, já že nepujdu dále k tobe za hromadu tuto, a ty tolikéž že nepujdeš dále ke mne za hromadu tuto a sloup tento, k cinení zlého.

53 Buh Abrahamuv, a Buh Náchoruv, Buh otce jejich necht soudí mezi námi. Prisáhl tedy Jákob skrze strach otce svého Izáka.

54 Nabil také Jákob hovad na té hore, a pozval bratrí svých, aby hodovali; i hodovali a zustali pres noc na též hore.

55 I vstal Lában velmi ráno, a políbiv synu svých a dcer svých, požehnal jich; i odšel a navrátil se k místu svému.