Kniha Genesis 41

Sny Faraonovy Jozef vyloživ, 40. pánem ucinen v Egypte, 45. oženil se, 50. a zplodil dva syny.

talo se pak po dvou letech, mel Farao sen. Zdálo mu se, že stál nad potokem.

2 A aj, z toho potoku vycházelo sedm krav, pekných na pohledení a tlustých, kteréžto pásly se na mokrinách.

3 A aj, sedm krav jiných vycházelo za nimi z potoku, šeredných na pohledení a hubených, kteréžto stály podlé onech krav pri brehu potoka.

4 A ty krávy na pohledení šeredné a hubené sežraly onech sedm krav na pohledení pekných a tlustých. I procítil Farao.

5 A když usnul zase, zdálo se jemu podruhé. A aj, sedm klasu vyrostlo z stébla jednoho, plných a pekných.

6 A aj, sedm klasu tenkých a východním vetrem usvadlých vzcházelo za nimi.

7 A ti klasové tencí pohltili sedm onech klasu zdarilých a plných. I procítiv Farao, a aj, byl sen.

8 Když pak bylo ráno, zkormoucena byla mysl jeho; a poslav, svolal všecky hadace Egyptské, a všecky mudrce jejich. I vypravoval jim Farao sny své; a nebylo žádného, kdo by je vyložil Faraonovi.

9 Tedy mluvil nejvyšší šenk Faraonovi takto: Na provinení své rozpomínám se dnes.

10 Farao rozhnevav se na služebníky své, dal mne byl do vezení v dome nejvyššího nad drabanty, mne a správce nad pekari.

11 Meli jsme pak sen jedné noci, on i já, jeden každý podlé vyložení snu svého.

12 A byl tam s námi mládenec Hebrejský, služebník nejvyššího nad drabanty, jemuž když jsme vypravovali, vykládal nám sny naše; jednomu každému podlé snu jeho vykládal.

13 A stalo se, že jakž vykládal nám, tak bylo: Já jsem navrácen k úradu svému, a on obešen.

14 Tedy poslav Farao, povolal Jozefa, a rychle vypustili ho z žaláre. Kterýžto oholiv se, a zmeniv roucho své, prišel k Faraonovi.

15 I rekl Farao Jozefovi: Mel jsem sen, a není, kdo by jej vyložil; o tobe pak slyšel jsem to, že když uslyšíš sen, umíš jej vyložiti.

16 Odpovedel Jozef Faraonovi, rka: Není to má vec; Buh oznámí štastné veci Faraonovi.

17 Tedy rekl Farao Jozefovi: Zdálo mi se ve snách, že jsem stál na brehu potoka.

18 A aj, z potoka toho vystupovalo sedm krav tlustých a pekných, kteréžto pásly se na mokrinách.

19 A aj, sedm jiných krav vystupovalo za nimi churavých a šeredných velmi a hubených; nevidel jsem tak šeredných ve vší zemi Egyptské.

20 A sežraly krávy ty hubené a šeredné sedm krav prvnejších tlustých.

21 A ac dostaly se do bricha jejich, však nebylo znáti, by se dostaly v streva jejich; nebo na pohledení byly mrzké, jako i pred tím. I procítil jsem.

22 Videl jsem také ve snách, ano sedm klasu vyrostlo z stébla jednoho plných a pekných.

23 A aj, sedm klasu drobných, tenkých a východním vetrem usvadlých vycházelo za nimi.

24 I pohltili klasové ti drobní sedm klasu pekných. Což když jsem vypravoval hadacum, nebyl, kdo by mi vyložil.

25 Odpovedel Jozef Faraonovi: Sen Faraonuv jednostejný jest. Což Buh ciniti bude, to ukázal Faraonovi.

26 Sedm krav pekných jest sedm let, a sedm klasu pekných tolikéž jest sedm let; sen jest jednostejný.

27 Sedm pak hubených krav a šeredných, vystupujících za nimi, sedm let jest; a sedm klasu drobných a vetrem východním usvadlých bude sedm let hladu.

28 Tot jest, což jsem mluvil Faraonovi: Což Buh ciniti bude, ukazuje Faraonovi.

29 Aj, sedm let nastane, v nichž hojnost veliká bude ve vší zemi Egyptské.

30 A po nich nastane sedm let hladu,v nichž v zapomenutí prijde všecka ta hojnost v zemi Egyptské; a zhubí hlad zemi.

31 Aniž poznána bude hojnost ta v zemi, pro hlad, kterýž prijde potom; nebo velmi veliký bude.

32 Že pak opetován jest sen Faraonovi podvakrát, znamená, že jistá vec jest od Boha, a že tím spíše Buh vykoná to.

33 Protož nyní at vyhledá Farao muže opatrného a moudrého, kteréhož by ustanovil nad zemí Egyptskou.

34 To at uciní Farao, a postaví úredníky nad zemí, a bére pátý díl z úrod zeme Egyptské, po sedm let hojných.

35 At shromáždí všeliké potravy tech úrodných let nastávajících, a sklidí obilí k ruce Faraonovi; a potravy v mestech at se chovají pilne.

36 A budou pokrmové ti za poklad zemi této k sedmi letum hladu, kteráž budou v zemi Egyptské, aby nebyla zkažena zeme tato hladem.

37 I líbila se rec ta Faraonovi i všechnem služebníkum jeho.

38 Tedy rekl Farao služebníkum svým: Najdeme-liž podobného tomuto muži, v nemž by byl Duch Boží?

39 Jozefovi pak rekl: Ponevadž Buh dal znáti tobe všecko toto, nenít žádného tak rozumného a moudrého, jako ty jsi.

40 Ty budeš nad domem mým, a líbati bude tvár tvou všecken lid muj; stolicí toliko královskou vyšší nad tebe budu.

41 Rekl také Farao Jozefovi: Aj, ustanovil jsem te nade vší zemi Egyptskou.

42 A snav Farao prsten svuj s ruky své, dal jej na ruku Jozefovu, a oblékl ho v roucho kmentové, a vložil zlatý retez na hrdlo jeho.

43 A dal ho voziti na svém druhém voze, a volali pred ním: Klanejte se! I ustanovil ho nade vší zemi Egyptskou.

44 A rekl Farao Jozefovi: Já jsem Farao, a bez dopuštení tvého nepozdvihne žádný ruky své ani nohy své ve vší zemi Egyptské.

45 A dal Farao jméno Jozefovi Safenat Paneach, a dal mu Asenat dceru Putifera, knížete On, za manželku. I vyšel Jozef na zemi Egyptskou.

46 (Jozef pak byl ve tridcíti letech, když stál pred Faraonem králem Egyptským.) A vyšed od tvári Faraonovy, projel všecku zemi Egyptskou.

47 A vydala zeme po sedm let úrodných obilí hojnost.

48 I nahromáždil všelijakých potrav v tech sedmi letech hojných v zemi Egyptské, a složil potravu tu v mestech; úrody polní jednoho každého mesta, kteréž byly okolo neho, složil v nem.

49 A tak nahromáždil Jozef obilí velmi mnoho, jako jest písku morského, tak že prestali pocítati; nebo mu nebylo poctu.

50 Jozefovi pak narodili se dva synové, prvé než prišel rok hladu, kteréž mu porodila Asenat, dcera Putifera, knížete On.

51 A nazval Jozef jméno prvorozeného Manasses, rka: Nebo zpusobil to Buh, abych zapomenul na všecky práce své, a na všecken dum otce svého.

52 Jméno pak druhého nazval Efraim, rka: Nebo dal mi Buh zrust v zemi trápení mého.

53 Tedy pominulo sedm let hojných v zemi Egyptské;

54 A pocalo sedm let hladu pricházeti, jakž byl predpovedel Jozef. I byl hlad po všech krajinách, ale po vší zemi Egyptské byl chléb.

55 Potom také nedostatek trpela všecka zeme Egyptská, a volal lid k Faraonovi o chléb. I rekl Farao všechnem Egyptským: Jdete k Jozefovi, což vám rozkáže, uciníte.

56 A byl hlad na tvári vší zeme. Tedy otevrel Jozef všecky obilnice, v nichž obilí bylo, a prodával Egyptským; nebo rozmohl se hlad v zemi Egyptské.

57 A všickni obyvatelé zeme pricházeli do Egypta k Jozefovi, aby kupovali; nebo rozmohl se byl hlad po vší zemi.