Table of Contents | Words: Alphabetical - Frequency - Inverse - Length - Statistics | Help | IntraText Library

Bible of Kralice

IntraText CT - Text

  • Genesis
    • Kniha Genesis 42
Previous - Next

Click here to show the links to concordance

Kniha Genesis 42

Jákob poslal syny své do Egypta pro obilí, 7. a jak se k nim Jozef mel.

ida pak Jákob, že by potrava byla v Egypte, rekl synum svým: Co hledíte jeden na druhého?

2 I mluvil jim: Aj, slyšel jsem, že mají potravu v Egypte; jdete tam, a kupte nám odtud, abychom živi byli a nezemreli.

3 Tedy šlo deset bratru Jozefových, aby nakoupili obilí v Egypte.

4 Ale Beniamina, bratra Jozefova, neposlal Jákob s bratrími jeho, nebo rekl: Aby se mu tam neco zlého neprihodilo.

5 I šli synové Izraelovi spolu s jinými, aby kupovali; nebo byl hlad v zemi Kananejské.

6 Jozef pak byl nejvyšší správce v zemi té; on prodával obilí všemu lidu zeme. Tedy prišli bratrí Jozefovi, a skláneli se pred ním tvárí až k zemi.

7 A uzrev Jozef bratrí své, poznal je; a ukázal se k nim jako cizí, a tvrde mluvil k nim,rka jim: Odkud jste prišli? I odpovedeli: Z zeme Kananejské, abychom nakoupili potrav.

8 Poznal, pravím, Jozef bratrí své, ale oni nepoznali ho.

9 Tedy zpomenul Jozef na sny, kteréž mel o nich, a rekl jim: Špehéri jste, a prišli jste, abyste shlédli nepevná místa zeme.

10 Kterížto odpovedeli jemu: Nikoli, pane muj, ale služebníci tvoji prišli, aby nakoupili pokrmu.

11 Všickni my synové jednoho muže jsme, uprímí jsme; nikdyt jsou nebyli služebníci tvoji špehéri.

12 Jimž zase rekl: Není tak, ale prišli jste, abyste shlédli nepevná místa zeme.

13 Odpovedeli oni: Dvanácte nás bratrí služebníku tvých bylo, synu muže jednoho v zemi Kananejské; a aj, nejmladší s otcem naším nyní jest doma, a jednoho není.

14 I rekl jim Jozef: Tot jest, což jsem mluvil vám, když jsem rekl: Špehéri jste.

15 Touto vecí zkušeni budete: Živt jest Farao, že nevyjdete odsud, až prijde sem bratr váš mladší.

16 Vyšlete z sebe jednoho, at vezma, privede bratra vašeho; vy pak u vezení zustante, a zkušena budou vaše slova, pravdu-li jste mluvili. Pakli nic, živt jest Farao, že jste špehéri.

17 Tedy dal je všecky spolu do vezení za tri dni.

18 Tretího pak dne rekl jim Jozef: Toto ucinte, abyste živi byli; nebot já se bojím Boha.

19 Jste-li šlechetní muži, jeden bratr váš at jest ukován v žalári, v nemž jste byli; vy pak jdete, a odneste obilí k zapuzení hladu domu vašich.

20 Bratra pak svého mladšího privedete ke mne; a pravdomluvná prokázána budou vaše slova, a nezemrete. Tedy ucinili tak.

21 I mluvil jeden k druhému: Jiste provinili jsme proti bratru svému. Nebo videli jsme ssoužení duše jeho, když nás pokorne prosil, a nevyslyšeli jsme ho; protož prišlo na nás ssoužení toto.

22 Odpovedel pak jim Ruben, rka: Zdaliž jsem tehdy vám nepravil temito slovy: Nehrešte proti pacholeti. Ale neposlechli jste; procež také krve jeho, hle, vyhledává se.

23 A nevedeli oni, že by rozumel Jozef; nebo skrze tlumace mluvil jim.

24 A odvrátiv se od nich, plakal. Potom navrátiv se k nim, mluvil s nimi, a vzav Simeona z nich, svázal ho pred ocima jejich.

25 Prikázal pak Jozef, aby naplneni byli pytlové jejich obilím, a navráceny peníze jejich jednomu každému do pytle jeho, a aby dána jim byla potrava na cestu. I stalo se tak.

26 A vloživše obilí svá na osly své, odešli odtud.

27 A rozvázav jeden z nich pytel svuj, aby dal obrok oslu svému v hospode, uzrel peníze své, kteréž byly na vrchu v pytli jeho.

28 I rekl bratrím svým: Navráceny jsou mi peníze mé, a aj, jsou v pytli mém. Tedy užasli se, a predešeni jsouce, mluvili jeden k druhému: Což nám to ucinil Buh?

29 Navrátivše se pak k Jákobovi otci svému do zeme Kananejské, vypravovali jemu všecko, co se jim prihodilo, pravíce:

30 Muž ten, pán zeme, mluvil k nám tvrde, a dal nás do vezení, jako špehére zeme.

31 A rekli jsme jemu: Uprímí jsme, nikdy jsme nebyli špehéri.

32 Dvanácte bylo nás bratrí, synu otce našeho, z nichž jednoho není, a mladší nyní jest s otcem naším v zemi Kananejské.

33 I rekl nám muž ten, pán zeme té: Po tomto poznám, že uprímí jste: Bratra vašeho jednoho zanechte u mne, a obilí k zapuzení hladu od domu vašich vezmouce, odejdete.

34 A privedte bratra svého mladšího ke mne, abych poznal, že nejste špehéri, ale uprímí; tehdy bratra vašeho vrátím vám, a budete moci v zemi této obchod vésti.

35 I stalo se, že, když vyprazdnovali pytle své, a aj, jeden každý mel uzlík penez svých v pytli svém. Vidouce pak oni i otec jejich uzlíky penez svých, báli se.

36 I rekl jim Jákob otec jejich: Mne jste zbavili synu: Jozefa není, Simeona nemám, a Beniamina vezmete. Na mnet jsou se tyto všecky veci svalily.

37 Tedy rekl Ruben otci svému temito slovy: Dva syny mé zabí, jestliže ho neprivedu zase k tobe; poruc ho v ruce mé, a já zase privedu ho k tobe.

38 I rekl: Nesstoupít syn muj s vámi. Nebo bratr jeho umrel, a on sám pozustal; a prihodilo-li by se mu co zlého na té ceste, kterouž pujdete, uvedli byste šediny mé s bolestí do hrobu.

 




Previous - Next

Table of Contents | Words: Alphabetical - Frequency - Inverse - Length - Statistics | Help | IntraText Library

Best viewed with any browser at 800x600 or 768x1024 on Tablet PC
IntraText® (V89) - Some rights reserved by EuloTech SRL - 1996-2007. Content in this page is licensed under a Creative Commons License