Kniha Exodus 2

Mojžíš narozen i odchován, 11. vraždu spáchal, 14. utekl, 20. oženil se, 22. a Izrael v ssoužení svému Bohu úpel.

dšed pak muž jeden z domu Léví, vzal dceru z pokolení Léví.

2 I pocala žena ta, a porodila syna; a viduci, že jest krásný, kryla ho za tri mesíce.

3 A když ho nemohla déle tajiti, vzala mu ošitku z sítí, a omazala ji klím a smolou; a vložila do ní to díte, a vyložila do rákosí u brehu reky.

4 A postavila sestru jeho zdaleka, aby zvedela, co se s ním díti bude.

5 A v tom sešla dcera Faraonova, aby se myla v rece; a devecky její procházely se po brehu reky. A uzrevši ošitku mezi rákosím, poslala devecku svou, a vzala ji.

6 A když otevrela, uzrela díte; a aj, plakalo pacholátko. A slitovavši se nad ním, rekla: Z detí Hebrejských jest toto.

7 I rekla sestra jeho k dceri Faraonove: Mám-li jíti a zavolati tobe chuvy z žen Hebrejských, kteráž by odchovala tobe díte?

8 Odpovedela dcera Faraonova: Jdi. Tedy šla devecka a zavolala matky toho dítete.

9 I rekla jí dcera Faraonova: Vezmi toto díte, a odchovej mi je; a ját dám mzdu tvou. I vzala žena díte, a chovala je.

10 A když odrostlo pachole, dovedla je k dceri Faraonove, kteráž jej mela za syna; a nazvala jméno jeho Mojžíš, rkuci: Nebo jsem ho z vody vytáhla.

11 I stalo se ve dnech tech, když vyrostl Mojžíš, že vyšel k bratrím svým, a hledel na trápení jejich. Uzrel také muže Egyptského, an tepe muže Hebrejského, jednoho z bratrí jeho.

12 (2:11) A sem i tam se ohlédna, vida, že žádného tu není, zabil Egyptského, a zahrabal jej v písku.

13 (2:12) Vyšed potom druhého dne, a aj, dva muži Hebrejští vadili se. I rekl tomu, kterýž krivdu cinil: Proc tepeš bližního svého?

14 (2:13) Kterýžto odpovedel: Kdo te ustanovil knížetem a soudcí nad námi? Zdali zabiti mne myslíš, jako jsi zabil Egyptského? Protož ulekl se Mojžíš a rekl: Jiste známá jest ta vec.

15 (2:14) A uslyšav Farao tu vec, hledal zabiti Mojžíše. Ale Mojžíš utekl od tvári Faraonovy, a bydlil v zemi Madianské; i usadil se podlé studnice.

16 (2:15) Kníže pak Madianské melo sedm dcer. Kteréžto prišedše, vážily vodu, a nalívaly do koryt, aby napájely dobytek otce svého.

17 (2:16) I prišli pastýri, a odehnali je. Tedy Mojžíš vstav, pomohl jim a napojil dobytek jejich.

18 (2:17) A když se navrátily k Raguelovi, otci svému, rekl on: Jakž jste to dnes tak brzo prišly?

19 (2:18) Odpovedely: Muž Egyptský vysvobodil nás z ruky pastýru; ano také ochotne navážil nám vody, a napojil dobytek.

20 (2:19) I rekl dcerám svým: Kdež pak jest? Procež jste pustily muže toho? Povolejte ho, at pojí chleba.

21 (2:20) A svolil Mojžíš k tomu, aby bydlil s mužem tím. Kterýžto dal Zeforu, dceru svou, Mojžíšovi.

22 (2:21) I porodila syna, a nazval jméno jeho Gerson; nebo rekl: Príchozí jsem byl v zemi cizí.

23 (2:22) Stalo se pak po mnohých casích, že umrel král Egyptský; a synové Izraelští úpeli pro roboty, a kriceli. I vstoupil k Bohu krik jejich pro roboty.

24 (2:23) A uslyšel Buh naríkání jejich, a rozpomenul se Buh na smlouvu svou s Abrahamem, Izákem a Jákobem.

25 (2:24) I vzhlédl Buh na syny Izraelské, a poznal Buh.