Kniha Exodus 9

Zmorení dobytka. 8. Vredové Egyptští, 13. a krupobití veliké.

edy rekl Hospodin Mojžíšovi: Vejdi k Faraonovi, a mluv k nemu: Takto praví Hospodin, Buh Hebrejský: Propust lid muj, at mi slouží.

2 Pakli nebudeš chtíti propustiti, než predce držeti je budeš:

3 Aj, ruka Hospodinova bude na dobytku tvém, kterýž jest na poli, na koních, na oslích, na velbloudích, na volích a na ovcech, mor težký velmi.

4 A uciní Hospodin rozdíl mezi dobytky Izraelských a mezi dobytky Egyptských, aby nic neumrelo ze všeho, což jest synu Izraelských.

5 A uložil Hospodin cas jistý, rka: Zítra uciní Hospodin vec takovou na zemi.

6 I ucinil Hospodin tu vec na zejtrí, a pomrel všecken dobytek Egyptským; z dobytku pak synu Izraelských ani jedno neumrelo.

7 I poslal Farao, a aj, neumrelo z dobytku Izraelských ani jedno. Ale obtíženo jest srdce Faraonovo, a nepropustil lidu.

8 I rekl Hospodin Mojžíšovi a Aronovi: Vezmete sobe plné hrsti své popela z peci, a at jej sype Mojžíš k nebi pred ocima Faraonovýma.

9 I obrátí se v prach po vší zemi Egyptské, a budou z neho na lidech i na hovadech vredové prýštící se neštovicemi po vší zemi Egyptské.

10 Nabravše tedy popela z peci, stáli pred Faraonem, a sypal jej Mojžíš k nebi. I byli vredové plní neštovic, prýštící se na lidech i na hovadech.

11 Aniž mohli carodejníci státi pred Mojžíšem pro vredy; nebo byli vredové na carodejnících i na všech Egyptských.

12 I zsilil Hospodin srdce Faraonovo, a neposlechl jich, tak jakž byl mluvil Hospodin k Mojžíšovi.

13 Tedy rekl Hospodin Mojžíšovi: Vstana ráno, postav se pred Faraonem, a rci k nemu: Takto praví Hospodin, Buh Hebrejský: Propust lid muj, at mi slouží.

14 Nebo já ted již pošli všecky rány své na srdce tvé, i na služebníky tvé a na lid tvuj, abys vedel, žet není podobného mne na vší zemi.

15 Nebo nyní, když jsem vztáhl ruku svou, byl bych tebe také ranil i lid tvuj morem tím; a tak bys byl vyhlazen z zeme.

16 Ale však proto jsem te zachoval, abych ukázal na tobe moc svou, a aby vypravovali jméno mé na vší zemi.

17 Ješte ty pozdvihuješ se proti lidu mému, nechteje ho propustiti?

18 Aj, já dštíti budu zítra v tentýž cas krupobitím težkým náramne, jakéhož nebylo v Egypte od toho dne, jakž založen jest, až do tohoto casu.

19 Protož nyní pošli, shromažd dobytek svuj a cokoli máš na poli. Na všecky lidi i hovada, kteráž by nalezena byla na poli, a nebyla by shromáždena do domu, spadne krupobití, a pomrou.

20 Kdo tedy z služebníku Faraonových ulekl se slova Hospodinova, svolal hbite služebníky své i dobytek svuj do domu.

21 Ale kdož nepriložil srdce svého k slovu Hospodinovu, nechal služebníku svých a dobytka svého na poli.

22 I rekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou k nebi, at jest krupobití po vší zemi Egyptské, na lidi i na hovada i na všelikou bylinu polní v zemi Egyptské.

23 Tedy vztáhl Mojžíš hul svou k nebi, a Hospodin vydal hrímání a krupobití. I sstoupil ohen na zem, a dštil Hospodin krupobitím na zemi Egyptskou.

24 I bylo krupobití a ohen smíšený s krupobitím težký velmi, jakéhož nebylo nikdy ve vší zemi Egyptské, jakž v ní bydliti lidé zacali.

25 I ztloukly kroupy po vší zemi Egyptské, cožkoli bylo na poli od cloveka až do hovada; všecku také bylinu polní potloukly kroupy, i všecko stromoví na poli zprerážely.

26 Toliko v zemi Gesen, v níž byli synové Izraelští, nebylo krupobití.

27 Poslav tedy Farao, povolal Mojžíše a Arona a rekl jim: Zhrešil jsem i nyní. Hospodint jest spravedlivý, ale já a lid muj bezbožní jsme.

28 Modlte se Hospodinu, (nebo dosti jest), at není hrímání Božího a krupobití. Tedy propustím vás, aniž déle zustávati budete.

29 I rekl jemu Mojžíš: Když vyjdu ven z mesta, rozprostru ruce své k Hospodinu, a hrímání prestane, i krupobití více nebude, abys poznal, že Hospodinova jest zeme.

30 Ale vím, že ani ty, ani služebníci tvoji ješte se nebudete báti tvári Hospodina Boha.

31 I potlucen jest len a jecmen; nebo jecmen se byl vymetal, len také byl v hlávkách.

32 Ale pšenice a špalda nebyla ztlucena, nebo pozdní byla.

33 Tedy Mojžíš vyšed od Faraona z mesta, rozprostrel ruce své k Hospodinu. I prestalo hrímání a krupobití, a ani déšt nelil se na zemi.

34 Uzrev pak Farao, že prestal déšt a krupobití a hrímání, opet hrešil; a více obtížil srdce své, on i služebníci jeho.

35 I zsililo se srdce Faraonovo, a nepropustil synu Izraelských, tak jakž byl mluvil Hospodin skrze Mojžíše.