Kniha Exodus 13

Rozkaz o posvecení prvorozených a slavení velikonocí. 17. Cesta synu Izraelských z Egypta.

mluvil Hospodin k Mojžíšovi, rka:

2 Posvet mi všeho prvorozeného, cožkoli otvírá každý život mezi syny Izraelskými, tak z lidí jako z hovad, nebo mé jest.

3 Protož rekl Mojžíš lidu: Pamatujte na den tento, v kterémž jste vyšli z Egypta, z domu služby; nebo v silné ruce vyvedl vás odsud Hospodin, aniž kdo jez co kvašeného.

4 Dnes vycházíte vy, mesíce Abib.

5 Když tedy uvede te Hospodin do zeme Kananejských, Hetejských, Amorejských, Hevejských a Jebuzejských, tak jakž prisáhl otcum tvým, a dá tobe zemi oplývající mlékem a strdí: tedy vykonávati budeš službu tuto v tento mesíc.

6 Za sedm dní jísti budeš chleby presné, dne pak sedmého slavnost bude Hospodinova.

7 Presní chlebové jedeni budou za dnu sedm, aniž spatríno bude u tebe co kvašeného, aniž se uhlédá u tebe kvas ve všech koncinách tvých.

8 A vypravovati budeš synu svému v ten den, rka: Proto, což mi ucinil Hospodin, když jsem vycházel z Egypta.

9 A budet tobe to jako nejaké znamení na ruce tvé, a jako památka pred ocima tvýma, aby zákon Hospodinuv byl v ústech tvých; nebo v ruce silné vyvedl te Hospodin z Egypta.

10 Protož zachovávati budeš ustanovení toto v cas jistý, rok po roce.

11 A když by te uvedl Hospodin do zeme Kananejských, tak jakž prisáhl tobe a otcum tvým, a dal by ji tobe:

12 Tedy všecko, což otvírá život, oddelíš Hospodinu, i každý plod hovada tvého otvírající život, což by koli bylo samcu, Hospodinovo jest.

13 Každé pak prvorozené osle vyplatíš hovádkem; pakli bys nevyplatil, zlom jemu šíji; každého také prvorozeného cloveka mezi syny svými vyplatíš.

14 A když by se tebe vzeptal syn tvuj potom, a rekl: Co jest to? tedy povíš jemu: V ruce silné vyvedl nás Hospodin z Egypta, z domu služebnosti.

15 Nebo když se byl zatvrdil Farao, a nechtel nás propustiti, pobil Hospodin všecko prvorozené v zemi Egyptské, od prvorozeného z lidí, až do prvorozeného z hovad; i tou prícinou já obetuji Hospodinu všecky samce otvírající život, ale všecko prvorozené z synu svých vyplacuji.

16 Mejž to tedy jako znamení na ruce své, a jako nácelník mezi ocima svýma, že v ruce silné vyvedl nás Hospodin z Egypta.

17 Stalo se pak, když pustil Farao lid, že nevedl jich Buh cestou zeme Filistinské, ackoli bližší byla; nebo rekl Buh: Aby nepykal lid, když by uzrel, an válka nastává, a nevrátili se do Egypta.

18 Ale obvedl Buh lid cestou pres poušt, kteráž jest pri mori Rudém. A vojensky zporádaní vyšli synové Izraelští z zeme Egyptské.

19 Vzal také Mojžíš kosti Jozefovy s sebou; nebo byl prísahou zavázal syny Izraelské, rka: Jistotne navštíví vás Buh, protož vyneste odsud kosti mé s sebou.

20 Vytáhše tedy z Sochot, položili se v Etam pri kraji poušte.

21 Hospodin pak predcházel je ve dne v sloupu oblakovém, aby je vedl cestou, v noci pak v sloupu ohnivém, aby svítil jim, aby ve dne i v noci jíti mohli.

22 Neodjal sloupu oblakového ve dne, ani ohnivého sloupu v noci od tvári toho lidu.