Kniha Exodus 14

Farao honil Izraelské; 21. oni prešli more, on pak v nem s vojskem svým utopen.

luvil pak Hospodin k Mojžíšovi, rka:

2 Mluv k synum Izraelským, at navrátíce se, rozbijí stany pred Fiarot, mezi Magdalem a morem, proti Belsefon; naproti nemu rozbijete stany pri mori.

3 A dí Farao o synech Izraelských: Ssouženi jsou na zemi, sevrela je poušt.

4 I zatvrdím srdce Faraonovo, a honiti je bude, a oslaven budu v Faraonovi a ve všem vojsku jeho; a zvedí Egyptští, že já jsem Hospodin. I ucinili tak.

5 Povedíno pak bylo králi Egyptskému, že by lid utíkal. I obráceno jest srdce Faraonovo a služebníku jeho proti lidu, a rekli: Co jsme to ucinili, že jsme propustili Izraele, aby nesloužil nám?

6 Protož zapráhl do svého vozu, a lid svuj vzal s sebou.

7 A vzal šest set vozu vybraných, i všecky vozy Egyptské, nad nimiž nade všemi byli hejtmané.

8 I zatvrdil Hospodin srdce Faraona krále Egyptského, tak že honil syny Izraelské; synové pak Izraelští vyšli v ruce vyvýšené.

9 I honili je Egyptští, a postihli je, když se položili pri mori, všickni vozové Faraonovi, a jezdci jeho i vojsko jeho podlé Fiarot, pred Belsefon.

10 A když se priblížil Farao, pozdvihli synové Izraelští ocí svých, a aj, Egyptští táhnou za nimi. I báli se velmi, a volali synové Izraelští k Hospodinu.

11 A rekli Mojžíšovi: Zdali proto, že nebylo hrobu v Egypte, vyvedl jsi nás, abychom zemreli na poušti? Co jsi nám to ucinil, že jsi vyvedl nás z Egypta?

12 Zdali jsme toho nemluvili tobe ješte v Egypte, rkouce: Nech nás, at sloužíme Egyptským? Nebo lépe bylo nám sloužiti Egyptským, než zemríti na poušti.

13 I rekl Mojžíš lidu: Nebojte se, stujte a vizte spasení Hospodinovo, kteréž vám zpusobí dnes; nebo Egyptských, kteréž jste videli dnes, neuzríte nikdy více až na veky.

14 Hospodin bojovati bude za vás, a vy mlceti budete.

15 I rekl Hospodin Mojžíšovi: Co voláš ke mne? Mluv synum Izraelským, at jdou predce.

16 Ty pak zdvihni hul svou, a vztáhni ruku svou na more, a rozdel je; a nechat jdou synové Izraelští prostredkem more po suše.

17 Ját pak, aj, já zatvrdím srdce Egyptských, a vejdou za nimi; i budu oslaven v Faraonovi, a ve všem vojsku jeho, v vozích jeho i v jezdcích jeho.

18 A zvedí Egyptští, že já jsem Hospodin, když oslaven budu v Faraonovi, v vozích jeho a v jezdcích jeho.

19 I bral se andel Boží, kterýž byl prvé predcházel vojsko Izraelské, a šel z zadu za nimi; nebo hnul se sloup oblakový, kterýž byl pred nimi, a stál z zadu za nimi.

20 A prišed mezi vojska Egyptských a vojska Izraelská, byl Egyptským oblakem a tmou, Izraelským pak osvecoval noc, tak aby nepriblížili se jedni k druhým pres celou noc.

21 I vztáhl Mojžíš ruku svou na more, a Hospodin rozdelil more vetrem východním prudce vejícím pres celou noc; a ucinil more v suchost, když se rozstoupily vody.

22 Tedy šli synové Izraelští prostredkem more po suše, a vody jim byly jako zed po pravé i po levé strane.

23 A honíce je Egyptští, vešli za nimi do prostred more, všecka jízda Faraonova, vozové i jízdní jeho.

24 Stalo se pak v bdení jitrním, že pohledel Hospodin na vojska Egyptských z sloupu ohne a oblaku, a zmátl vojsko Egyptské.

25 A odjal kola vozu jejich, aby je težce táhli. I rekli Egyptští: Utecme pred Izraelem, nebo Hospodin bojuje za ne proti Egyptským.

26 Tedy rekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou na more, at se zase vrátí vody na Egyptské, na vozy jejich a na jezdce jejich.

27 I vztáhl Mojžíš ruku svou na more, a navrátilo se more ráno k moci své, a Egyptští utíkali proti nemu; a vrazil Hospodin Egyptské do prostred more.

28 A navrátivše se vody, zatopily vozy i jezdce se vším vojskem Faraonovým, což jich koli vešlo za nimi do more, tak že nezustal z nich ani jeden.

29 Ale synové Izraelští šli po suchu prostredkem more, a vody jim byly místo zdi po pravé i po levé strane.

30 A tak vysvobodil Hospodin v ten den Izraele z ruky Egyptských; a videl Izrael Egyptské mrtvé na brehu morském.

31 Videl také Izrael moc velikou, kterouž prokázal Hospodin na Egyptských. I bál se lid Hospodina, a verili Hospodinu i Mojžíšovi, služebníku jeho.