Kniha Exodus 16

Reptákum 14. pokrm s nebe dán, 23. i správa pri užívání jeho.

dyž se pak hnuli z Elim, prišlo všecko množství synu Izraelských na poušt Sin, kteráž jest mezi Elim a Sinai, v patnáctý den druhého mesíce po vyjití z zeme Egyptské.

2 I reptalo všecko shromáždení synu Izraelských proti Mojžíšovi a proti Aronovi na poušti.

3 A mluvili jim synové Izraelští: Ó bychom byli zemreli od ruky Hospodinovy v zemi Egyptské, když jsme sedávali nad hrnci masa, když jsme se najídali chleba do sytosti! A ted vyvedli jste nás na tuto poušt, abyste zmorili všecko shromáždení toto hladem.

4 I rekl Hospodin Mojžíšovi: Aj, já dám vám chleba s nebe jako déšt, a vycházeti bude lid a sbírati, což by postacilo na každý den, abych ho zkusil, bude-li choditi v zákone mém, ci nebude.

5 V den pak šestý pristrojí sobe to, co prinesou; a bude toho dvakrát více, než toho, což sbírati mají na každý den.

6 Tedy mluvil Mojžíš a Aron všechnem synum Izraelským: U vecer poznáte, že Hospodin vyvedl vás z zeme Egyptské.

7 A ráno uzríte slávu Hospodinovu; nebot jest slyšel reptání vaše proti Hospodinu. My zajisté co jsme, že repcete proti nám?

8 Mluvil dále Mojžíš: Z toho, pravím, poznáte, když vám dá Hospodin u vecer masa, abyste se najedli, a chleba ráno do sytosti, ponevadž slyšel Hospodin reptání vaše, jimiž jste na nej reptali. Nebo my co jsme? Ne proti námt jsou reptání vaše, ale proti Hospodinu.

9 I rekl Mojžíš Aronovi: Mluv ke všemu shromáždení synu Izraelských: Pristuptež pred oblícej Hospodinuv; nebot jest slyšel reptání vaše.

10 Stalo se pak, když mluvil Aron ke všemu shromáždení synu Izraelských, že se obrátili tvárí k poušti, a aj, sláva Hospodinova ukázala se v oblaku.

11 (A již byl mluvil Hospodin k Mojžíšovi, rka:

12 Slyšelt jsem reptání synu Izraelských. Mluviž jim a povez: K vecerou jísti budete maso, a ráno chlebem nasyceni budete, abyste poznali, že já jsem Hospodin Buh váš.)

13 Tedy stalo se u vecer, že priletely krepelky a prikryly tábor; ráno pak spadla rosa okolo táboru.

14 A když prestalo padání rosy, aj, ukázalo se po vrchu poušte drobného cosi a okrouhlého, drobného jako jíní na zemi.

15 Což vidouce synové Izraelští, rekli jeden druhému: Man jest toto. Nebo nevedeli, co by bylo. Tedy rekl jim Mojžíš: To jest ten chléb, kterýž vám dal Hospodin ku pokrmu.

16 To jest, o cemž prikázal Hospodin: Nasbírejte sobe toho každý k svému pokrmu; gomer na jednoho cloveka vedlé poctu osob vašich, každý na ty, kteríž jsou v stanu jeho, vezmete.

17 I ucinili tak synové Izraelští, a nasbírali jiní více, jiní méne.

18 Potom merili na gomer. A nezbylo tomu, kdo nasbíral mnoho, a ten, kdo nasbíral málo, nemel nedostatku; ale každý, což mohl snísti, nasbíral.

19 I rekl jim Mojžíš: Žádný at nic z toho nepozustavuje k jitru.

20 Ale neuposlechli Mojžíše. Nebo nekterí zanechali díl z toho až do jitra; i zcervivelo a zsmradilo se. Procež rozhneval se na ne Mojžíš.

21 Tak tedy sbírali to každého jitra, každý což snísti mohl. A když horké bylo slunce, tedy se ta manna rozpouštela.

22 Když pak bylo v den šestý, nasbírali toho chleba dvojnásobne, po dvou gomer na každého; protož prišla všecka knížata toho shromáždení, a povedeli Mojžíšovi.

23 Kterýžto rekl jim: Tot jest, což mluvil Hospodin: Odpocinutí soboty svaté Hospodinu bude zítra. Což byste meli péci, pecte, a což byste variti meli, varte dnes; což pak koli zbude, nechte sobe a schovejte to k jitru.

24 Protož schovali to do rána, jakž prikázal Mojžíš; a nezsmradilo se, ani v nem cervu nebylo.

25 I rekl Mojžíš: Jeztež to dnes, ponevadž sobota jest dnes Hospodinu; dnes toho nenaleznete na poli.

26 Po šest dní budete to sbírávati, den pak sedmý sobota jest; nebude bývati manny v ní.

27 Stalo se pak dne sedmého, že vyšli nekterí z lidu sbírat, a nenašli.

28 Tedy rekl Hospodin Mojžíšovi: I dokudž zpecovati se budete prikázaní mých ostríhati a zákonu mých?

29 Viztež, žet Hospodin vám dal sobotu, a proto on vám dává v den šestý chleba na dva dni. Zustante každý v svém, aniž kdo vycházej z místa svého v den sedmý.

30 I odpocinul lid v den sedmý.

31 Nazval pak lid Izraelský jméno toho chleba man; kterýž byl jako síme koliandrové, a bílý, a chut jeho jako koláce s medem.

32 Rekl také Mojžíš: Tot jest, což prikázal Hospodin: Napln gomer tou mannou, aby chována byla na budoucí veky vaše, aby videli pokrm, kterýž jsem vám dával jísti na poušti, když jsem vás vyvedl z zeme Egyptské.

33 I rekl Mojžíš Aronovi: Vezmi jedno vederce, a vsyp do neho plné gomer manny; a nech jí pred tvárí Hospodinovou, aby chována byla na budoucí veky vaše.

34 A protož jakž byl prikázal Hospodin Mojžíšovi, nechal jí Aron pred svedectvím, aby tu chována byla.

35 Jedli pak synové Izraelští mannu za ctyridceti let, dokudž nevešli do zeme, v níž bydliti meli; mannu jedli, dokudž neprišli k koncinám zeme Kananejské.

36 Gomer pak jest desátý díl efi.