Kniha Exodus 33

Pokání Izraelských. 7. Zpusob odpovedí Božích k lidu, 11. a mluvení Mojžíše s Bohem pri stánku.

mluvil Hospodin k Mojžíšovi: Jdi, vstup odsud, ty i lid, kterýž jsi vyvedl z zeme Egyptské do zeme, kterouž jsem prisáhl Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, rka: Semeni tvému dám ji,

2 (A pošli pred tebou andela, a vyženu Kananea, Amorea, Hetea, Ferezea, Hevea a Jebuzea,)

3 Do zeme oplývající mlékem a strdí. Nebot sám nevstoupím s tebou, proto že lid tvrdé šíje jsi, abych nezahubil tebe na ceste.

4 A uslyšav lid rec tuto prezlou, zámutek nesli, aniž vzal kdo okrasy své na sebe.

5 Nebo byl rekl Hospodin Mojžíšovi: Mluv synum Izraelským: Vy jste lid tvrdé šíje; jakž jen jedinou vstoupím mezi vás, zahladím vás. Protož již, slož okrasu svou s sebe, a zvím, co uciniti mám s tebou.

6 I svlékli s sebe synové Izraelští okrasy své u hory Oréb.

7 Mojžíš pak vzav stánek, rozbil jej sobe vne za stany, vzdáliv se od táboru, a nazval jej stánkem úmluvy. Tedy kdokoli hledal Hospodina, ven choditi musil k stánku úmluvy, kterýž byl vne za stany.

8 K tomu také, když vycházel Mojžíš k stánku, povstával všecken lid a stál každý u dverí stanu svého, a hledeli za Mojžíšem, dokudž nevšel do stánku.

9 Bývalo pak toto, že když vcházíval Mojžíš do stánku, sstupoval sloup oblakový, a stával u dverí stánku, a mluvil s Mojžíšem.

10 A všecken lid vida sloup oblakový, an stojí u dverí stánku, povstávali všickni, a klaneli se každý u dverí stanu svého.

11 A mluvíval Hospodin k Mojžíšovi tvárí v tvár, tak jako mluví clovek s prítelem svým. Potom navracel se do táboru, ale služebník jeho Jozue, syn Nun, mládenec, neodcházel z stánku.

12 I rekl Mojžíš Hospodinu: Pohled, ty velíš mi, abych vedl lid tento, a neoznámils mi, koho pošleš se mnou, ještos pravil: Znám te ze jména, k tomu také nalezl jsi milost prede mnou.

13 Již tedy, jestliže jsem jen nalezl milost pred tebou, oznam mi, prosím, cestu svou, abych te poznal, a abych nalezl milost pred tebou; a pohled, že národ tento jest lid tvuj.

14 I odpovedel: Tvár má predcházeti vás bude, a dámt odpocinutí.

15 I rekl: Nemá-lit predcházeti nás tvár tvá, nevyvozuj nás odsud.

16 Nebo po cem poznáno bude zde, že jsem nalezl milost pred tebou, já i lid tvuj? Zdali ne po tom, když pujdeš s námi, a když oddeleni budeme, já a lid tvuj, ode všeho lidu, kterýž jest na tvári zeme?

17 I rekl Hospodin Mojžíšovi: I tu také vec, kterouž jsi pravil, uciním; nebo jsi nalezl milost prede mnou, a znám te ze jména.

18 Rekl opet: Okažiž mi, prosím, slávu svou.

19 Kterýž odpovedel: Já zpusobím to, aby šlo mimo tebe pred tvárí tvou všecko dobré mé, a zavolám ze jména: Hospodin pred tvárí tvou. Smiluji se, nad kýmž se smiluji, a slituji se, nad kýmž se slituji.

20 Rekl také: Nebudeš moci videti tvári mé; nebot neuzrí mne clovek, aby živ zustal.

21 I to rekl Hospodin: Aj, místo u mne, a staneš na skále.

22 A když tudy pujde sláva má, postavím te v rozsedline skály, a prikryji te rukou svou, dokudž neprejdu.

23 Potom odejmu ruku svou, i uzríš hrbet muj, ale tvár má nebude spatrína.