Kniha Leviticus 24

Lampy v stánku a chléb svatý. 10. Smrt ruhace a právo na škudce.

luvil pak Hospodin k Mojžíšovi, rka:

2 Prikaž synum Izraelským, at prinesou tobe oleje olivového, cistého, vytlaceného, k svícení, aby lampy ustavicne rozsvecovány byly.

3 Pred oponou svedectví v stánku úmluvy zporádá je Aron, aby horely od vecera až do jitra pred Hospodinem vždycky. Tot bude ustanovení vecné v národech vašich.

4 Na svícen cistý rozstavovati bude lampy pred Hospodinem vždycky.

5 A vezma mouky belné, upeceš z ní dvanácte kolácu; jeden každý kolác bude ze dvou desetin efi.

6 A rozkladeš je dvema rady, šest v radu jednom, na stole cistém pred Hospodinem.

7 Dáš také na každý rad kadidla cistého, aby bylo za každý chléb ten kourení pametné v obet ohnivou Hospodinu.

8 Každého dne sobotního klásti budete je radem pred Hospodinem vždycky, berouce je od synu Izraelských smlouvou vecnou.

9 I budou Aronovi a synum jeho, kterížto jísti budou je na míste svatém; nebo nejsvetejší vec jest jim z obetí ohnivých Hospodinových právem vecným.

10 Vyšel pak syn ženy Izraelské, kteréhož mela s mužem Egyptským, mezi syny Izraelskými, a vadili se v staních syn ženy té Izraelské s mužem Izraelským.

11 I zlorecil syn ženy té Izraelské a rouhal se jménu Božímu. Tedy privedli ho k Mojžíšovi. (Jméno pak matky jeho bylo Salumit, dcera Dabri, z pokolení Dan.)

12 A dali jej do vezení, až by jim bylo oznámeno, co s ním Buh káže uciniti.

13 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, rka:

14 Vyved toho ruhace ven z stanu, a nechat všickni ti, kteríž slyšeli, vloží ruce na hlavu jeho, a všecken lid at ho ukamenuje.

15 Mluve pak k synum Izraelským, díš jim: Kdož by koli zlorecil Bohu svému, poneset hrích svuj.

16 Kdož by zlorecil jménu Hospodinovu, smrtí umre, a všecko shromáždení bez milosti ukamenuje jej. Tak cizí, jako doma zchovaný, když by zlorecil jménu Hospodinovu, smrtí umre.

17 Zabil-li by kdo kterého cloveka, smrtí umre.

18 Jestliže by pak zabil hovado, navrátí jiné, hovado za hovado.

19 Kdož by pak zohavil bližního svého, vedlé toho, jakž on ucinil, tak se stan jemu:

20 Zlámaní za zlámaní, oko za oko, zub za zub. Jakouž by ohavu ucinil na tele cloveka, taková zase ucinena bude jemu.

21 Kdož by zabil hovado, navrátí jiné, ale kdož by zabil cloveka, umre.

22 Jednostejné právo míti budete. Jakož príchozímu, tak domácímu stane se; nebo já jsem Hospodin Buh váš.

23 Tedy mluvil Mojžíš k synum Izraelským ty veci. I vyvedli toho ruhace ven za stany, a kamením ho zametali. Ucinili, pravím, synové Izraelští vedlé toho, jakož prikázal Hospodin Mojžíšovi.