Kniha Numeri 13

Vyslání poslu k spatrení zeme Kananejské, 26. navrácení jich zase, 31. a zkormoucení lidu.

mluvil Hospodin k Mojžíšovi, rka:

2 (13:3) Pošli sobe muže, kteríž by spatrili zemi Kananejskou, kterouž já dám synum Izraelským; jednoho muže z každého pokolení otcu jejich vyšlete, ty, kteríž by byli prednejší mezi nimi.

3 (13:4) Poslal je tedy Mojžíš z poušte Fáran, jakž byl rozkázal Hospodin; a všickni ti muži byli knížata mezi syny Izraelskými.

4 (13:5) Tato jsou pak jména jejich: Z pokolení Ruben Sammua, syn Zakuruv;

5 (13:6) Z pokolení Simeon Safat, syn Huri;

6 (13:7) Z pokolení Juda Kálef, syn Jefonuv;

7 (13:8) Z pokolení Izachar Igal, syn Jozefuv;

8 (13:9) Z pokolení Efraim Ozeáš, syn Nun;

9 (13:10) Z pokolení Beniamin Falti, syn Rafuv;

10 (13:11) Z pokolení Zabulon Gaddehel, syn Sodi;

11 (13:12) Z pokolení Jozef a z pokolení Manasses Gaddi, syn Susi;

12 (13:13) Z pokolení Dan Amiel, syn Gemaluv;

13 (13:14) Z pokolení Asser Setur, syn Michaeluv;

14 (13:15) Z pokolení Neftalím Nahabi, syn Vafsi;

15 (13:16) Z pokolení Gád Guhel, syn Máchuv;

16 (13:17) Ta jsou jména mužu, kteréž poslal Mojžíš, aby shlédli zemi. I prezdel Mojžíš Ozeovi, synu Nun, Jozue.

17 (13:18) Tedy poslal je Mojžíš, aby prohlédli zemi Kananejskou, a rekl jim: Jdete tudyto pri strane polední a vejdete na hory.

18 (13:19) A shlédnete, jaká jest zeme ta, i lid, kterýž bydlí v ní, silný-li jest ci mdlý? málo-li jich, ci mnoho?

19 (13:20) A jaká jest též zeme ta, v níž on bydlí, dobrá-li jest, ci zlá? a jaká jsou mesta, v nichž prebývají, v staních-li, ci v hrazených místech?

20 (13:21) Tolikéž jaká jest zeme, úrodná-li, ci neúrodná, jest-li na ní stromoví, ci není? A budte udatné mysli, a prineste nám z ovoce té zeme. A byl tehdáž cas, v nemžto hroznové zamekali.

21 (13:22) Odšedše tedy, prohlédli tu zemi od poušte Tsin až do Rohob, kudy se jde do Emat.

22 (13:23) I šli stranou polední, a prišli až do Hebronu, kdežto byli Achiman a Sesai a Tolmai, synové Enakovi. Hebron pak o sedm let prvé ustaveno jest, nežli Soan, mesto Egyptské.

23 (13:24) Potom prišli až do údolí Eškol, a tu urezali ratolest s hroznem jedním jahodek plným, a nesli jej na sochore dva; též i jablka zrnatá i fíky té zeme.

24 (13:25) I nazváno jest to místo Nehel Eškol, od hroznu, kterýž tu urezali synové Izraelští.

25 (13:26) Navrátili se pak zase, prošedše zemi, po ctyridcíti dnech.

26 (13:27) A jdouce, prišli k Mojžíšovi a k Aronovi i ke všemu množství synu Izraelských, na poušti Fáran v Kádes, a oznámili jim i všemu množství to, co spravili, a ukázali jim ovoce zeme té.

27 (13:28) A vypravujíce jim, rekli: Prišli jsme do zeme, do kteréž jsi nás poslal, kteráž v pravde oplývá mlékem a strdí, a toto jest ovoce její.

28 (13:29) Než že lid jest silný, kterýž bydlí v zemi té, mesta také pevná jsou a veliká velmi, k tomu i syny Enakovy tam jsme videli.

29 (13:30) Amalech bydlí v kraji poledním, a Hetejský, Jebuzejský a Amorejský bydlejí na horách, Kananejský pak bydlí pri mori a pri brehu Jordánském.

30 (13:31) I krotil Kálef lid bourící se proti Mojžíšovi, a mluvil: Jdeme predce, a opanujme zemi, nebo zmocníme se jí.

31 (13:32) Ale muži ti, kteríž chodili s ním, pravili: Nikoli nebudeme moci vstoupiti proti lidu tomu, nebo silnejší jest nežli my.

32 (13:33) I zhaneli a zošklivili zemi shlédnutou synum Izraelským, mluvíce: Zeme, již jsme prošli a spatrili, jest zeme taková, ješto hubí obyvatele své; a všecken lid, kterýž jsme videli u prostred ní, jsou muži postavy vysoké velmi.

33 (13:34) Také jsme tam videli obry, syny Enakovy, kteríž jsou vetší než jiní obrové, ješto se nám zdálo, že jsme proti nim jako kobylky,a takoví jsme se i jim zdáli.