Kniha Numeri 14

Reptání lidu, 11. Mojžíšova za nej modlitba, 20. a pokuta za ty reptáky.

ehdy pozdvihše se všecko množství, kriceli, a plakal lid v tu noc.

2 A reptali proti Mojžíšovi i proti Aronovi všickni synové Izraelští, a reklo k nim všecko množství: Ó bychom byli zemreli v zemi Egyptské, aneb na této poušti, ó bychom byli zemreli!

3 A proc Hospodin vede nás do zeme té, abychom padli od mece, ženy naše i dítky naše aby byly v loupež? Není-liž nám lépe navrátiti se zase do Egypta?

4 I rekli jeden druhému: Ustanovme sobe vudci, a navratme se do Egypta.

5 Tedy padli Mojžíš a Aron na tvári své prede vším množstvím shromáždení synu Izraelských.

6 Jozue pak, syn Nun, a Kálef, syn Jefonuv, z tech, kteríž byli shlédli zemi, roztrhli roucha svá,

7 A mluvili ke všemu množství synu Izraelských, rkouce: Zeme, kterouž jsme prošli a vyšetrili, jest zeme velmi velice dobrá.

8 Bude-li Hospodin laskav na nás, uvedet nás do zeme té, a dá ji nám, a to zemi takovou, kteráž oplývá mlékem a strdí.

9 Toliko nepozdvihujte se proti Hospodinu, ani se bojte lidu zeme té, nebo jako chléb náš jsou. Odešlate od nich ochrana jejich, ale s námi jest Hospodin; nebojtež se jich.

10 Tedy mluvilo všecko množství, aby je kamením uházeli, ale sláva Hospodinova ukázala se nad stánkem úmluvy všechnem synum Izraelským.

11 I rekl Hospodin Mojžíšovi: I dokavadž popouzeti mne bude lid ten? A dokud nebudou mi veriti pro tak mnohá znamení, kteráž jsem cinil u prostred nich?

12 Raním jej morem a rozženu jej, tebe pak uciním v národ veliký a silnejší, nežli jest tento.

13 I rekl Mojžíš Hospodinu: Ale uslyšít to Egyptští, z jejichž prostredku vyvedl jsi lid tento v síle své,

14 A reknou s obyvateli zeme té: (nebo slyšeli, že jsi ty, ó Hospodine, byl u prostred lidu tohoto, a že jsi okem v oko spatrován byl, ó Hospodine, a oblak tvuj stál nad nimi, a v sloupe oblakovém predcházel jsi je ve dne, a v sloupe ohnivém v noci),

15 Když tedy zmoríš lid ten, všecky až do jednoho, mluviti budou národové, kteríž slyšeli povest o tobe, ríkajíce:

16 Proto že nemohl Hospodin uvésti lidu toho do zeme, kterouž jim s prísahou zaslíbil, zmordoval je na poušti.

17 Nyní tedy, prosím, nechat jest zvelebena moc Páne, jakož jsi mluvil, rka:

18 Hospodin dlouhocekající a hojný v milosrdenství, odpouštející nepravost a prestoupení, kterýž však z vinného neciní nevinného, ale navštevuje nepravost otcu na synech do tretího i ctvrtého pokolení.

19 Odpust, prosím, nepravost lidu tohoto podlé velikého milosrdenství svého, tak jako jsi odpouštel lidu tomuto, jakž vyšel z Egypta až dosavad.

20 I rekl Hospodin: Odpustil jsem vedlé slova tvého.

21 A však živ jsem já, a sláva má naplnuje všecku zemi,

22 Že všickni ti, kteríž videli slávu mou a znamení má, kteráž jsem cinil v Egypte a na poušti této, a kteríž pokoušeli mne již desetkrát, aniž uposlechli hlasu mého,

23 Neuzrí zeme té, kterouž jsem s prísahou zaslíbil otcum jejich, aniž jí kdo z tech, kteríž mne popouzeli, uhlédá.

24 Ale služebníka svého Kálefa, (nebo v nem byl jiný duch, a cele následoval mne), uvedu jej do zeme, do kteréž chodil, a síme jeho dedicne obdrží ji.

25 Ale ponevadž Amalechitský a Kananejský bydlí v tom údolí, obratte se zase zítra, a berte se na poušt cestou k mori Rudému.

26 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi a Aronovi, rka:

27 Až dokud snášeti budu množství toto zlé, kteréž repce proti mne? Až dokud reptání synu Izraelských, kteríž repcí proti mne, slyšeti budu?

28 Rci jim: Živ jsem já, praví Hospodin, žet vám uciním tak, jakž jste mluvili v uši mé:

29 Na poušti této padnou mrtvá tela vaše, a všickni, kteríž jste secteni, podlé všeho poctu vašeho od majících let dvadceti a výše, kteríž jste reptali proti mne,

30 Nevejdete, pravím, vy do zeme, o kteréž, zdvihna ruku svou, prisáhl jsem, že vás osadím v ní, jediné Kálef, syn Jefonuv, a Jozue, syn Nun.

31 Ale dítky vaše malé, o nichž jste rekli, že v loupež budou, ty uvedu, aby užívali zeme té, kterouž jste vy pohrdli.

32 Tela pak vaše mrtvá padnou na poušti této.

33 A synové vaši budou tuláci na poušti této ctyridceti let, a ponesou pokutu smilství vašeho, až do konce vyhynou tela vaše na poušti.

34 Podlé poctu dnu, v nichž jste procházeli zemi tu, totiž ctyridceti dnu, jeden každý den za rok pocítaje, ponesete nepravosti své ctyridceti let, a poznáte pomstu svého odtržení se ode mne.

35 Já Hospodin mluvil jsem, že to uciním všemu tomuto množství zlému, kteréž se zrotilo proti mne; na poušti této do konce zhynou, a tu zemrou.

36 Muži pak ti, kteréž poslal byl Mojžíš k shlédnutí zeme té, a kteríž, navrátivše se, uvedli v reptání proti nemu všecko množství to, hanením ošklivíce zemi,

37 Ti, rku, muži, kteríž haneli zemi, ranou težkou zemreli pred Hospodinem.

38 Jozue pak, syn Nun, a Kálef, syn Jefonuv, živi zustali z mužu tech, kteríž chodili k vyšetrení zeme.

39 Tedy mluvil Mojžíš slova ta ke všechnem synum Izraelským; i plakal lid velmi.

40 A vstavše ráno, vstoupili na vrch hory, a rekli: Aj, my hotovi jsme, abychom šli k místu, o nemž mluvil Hospodin; nebo jsme zhrešili.

41 Jimž rekl Mojžíš: Proc jest to, že vy prestupujete prikázaní Hospodinovo? ješto vám to na dobré nevyjde.

42 Nevstupujte, nebo Hospodin není u prostred vás, abyste nebyli poraženi od neprátel vašich.

43 Amalechitský zajisté a Kananejský jest tu pred vámi, a padnete od mece, proto že jste se odvrátili od následování Hospodina, aniž také Hospodin bude s vámi.

44 Oni pak predce usilovali vstoupiti na vrch hory, ale truhla smlouvy Hospodinovy a Mojžíš nevycházeli z stanu.

45 Tedy sstoupili Amalechitský a Kananejský, kteríž bydlili na tech horách, a porazili je, a potírali je až do Horma.