Deuteronomium

Kniha Deuteronomium 1

Pripomenutí toho, co se dálo v leženích od hory Oréb až do Kádesbarne.

ato jsou slova, kteráž mluvil Mojžíš ke všemu lidu Izraelskému pred Jordánem na poušti, na rovinách proti mori Rudému, mezi Fáran a Tofel a Lában a Hazerot a Dizahab.

2 Jedenácte dní cesty jest od Oréb pres hory Seir až do Kádesbarne.

3 Stalo se pak ctyridcátého léta, jedenáctého mesíce, v první den téhož mesíce, že mluvil Mojžíš synum Izraelským všecky veci, kteréž jemu byl prikázal Hospodin oznámiti jim,

4 Kdyžto již byl zabil Seona, krále Amorejského, kterýž bydlil v Ezebon, a Oga, krále Bázan, kterýž bydlil v Astarot, zabil v Edrei.

5 Pred Jordánem, v zemi Moábské, pocal Mojžíš vysvetlovati zákona tohoto, rka:

6 Hospodin Buh náš mluvil k nám na Orébe, rka: Dosti jste již na hore této bydlili.

7 Obratte se, táhnete a jdete k hore Amorejských, na všecko vukolí její, bud na roviny, na hory, na údolí, na poledne, i na brehy morské, k zemi Kananejské a k Libánu, až k rece veliké, k rece Eufrates.

8 Ej, ukázal jsem vám tu zemi; vejdetež do ní, a dedicne vládnete jí, kterouž s prísahou zaslíbil dáti Hospodin otcum vašim, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, i semeni jejich po nich.

9 A mluvil jsem k vám toho casu, rka: Nemohut sám nésti vás.

10 Hospodin Buh váš rozmnožil vás, a hle, rozmnoženi jste dnes jako hvezdy nebeské.

11 (Hospodin Buh otcu vašich rozmnožiž vás nad to, jakž jste nyní, tisíckrát více, a požehnej vám, jakož jest mluvil vám.)

12 Kterak bych nesl sám práci vaši, bríme vaše a nesnáze vaše?

13 Vydejte z sebe muže moudré a opatrné, a zkušené z pokolení svých, abych je vám predstavil.

14 I odpovedeli jste mi a rekli jste: Dobrát jest ta vec, kterouž jsi uciniti rozkázal.

15 Vzav tedy prední z pokolení vašich, muže moudré a zkušené, ustanovil jsem je knížaty nad vámi, hejtmany nad tisíci, setníky, padesátníky, desátníky a správce v pokoleních vašich.

16 Prikázal jsem také soudcum vašim toho casu, rka: Vyslýchejte pre mezi bratrími svými, a sudte spravedlive mezi mužem a bratrem jeho, i mezi príchozím jeho.

17 Nebudete prijímati osoby v soudu; jakž malého tak i velikého slyšeti budete, nebudete se báti žádného, nebo Boží soud jest. Jestliže byste pak meli jakou vec nesnadnou, vznesete na mne, a vyslyším ji.

18 Prikázal jsem vám, pravím, toho casu všecko, co byste ciniti meli.

19 Potom pak hnuvše se z Oréb, prešli jsme všecku poušt tuto velikou a hroznou, kterouž jste videli, jdouce cestou k hore Amorejských, jakož nám byl prikázal Hospodin Buh náš, a prišli jsme až do Kádesbarne.

20 I rekl jsem vám: Prišli jste až k hore Amorejské, kterouž Hospodin Buh náš dává nám.

21 Ej, dal Hospodin Buh tvuj tu zemi tobe; vstupiž a vládni jí, jakož rekl Hospodin Buh otcu tvých tobe; neboj se, aniž se strachuj.

22 Vy pak všickni pristoupili jste ke mne a rekli jste: Pošleme muže pred sebou, kteríž by nám shlédli zemi, a oznámili by nám neco o ceste, kterouž bychom vstoupiti meli, i mesta, do nichž bychom prijíti meli.

23 Kterážto rec líbila se mne, a vzal jsem z vás dvanácte mužu, jednoho muže z každého pokolení.

24 A oni obrátivše se a vstoupivše na horu, prišli až k údolí Eškol a shlédli zemi.

25 Nabrali také s sebou ovoce zeme té, a prinesli nám, a oznámili nám o tech vecech, rkouce: Dobrát jest zeme, kterouž Hospodin Buh náš dává nám.

26 A však jste nechteli jíti, ale odpírali jste reci Hospodina Boha svého.

27 A reptali jste v staních svých, rkouce: Proto že nás v nenávisti mel Hospodin, vyvedl nás z zeme Egyptské, aby nás vydal v ruce Amorejského, a zahladil nás.

28 Kam bychom šli? Bratrí naši zstrašili srdce naše, pravíce: Lid ten jest vetší a vyšší nežli my, mesta veliká a hrazená až k nebi, ano i syny Enakovy tam jsme videli.

29 I rekl jsem vám: Nebojte se, ani se strachujte jich.

30 Hospodin Buh váš, kterýž jde pred vámi, ont bojovati bude za vás rovne tak, jakž ucinil s vámi v Egypte, pred ocima vašima.

31 Ano i na poušti videl jsi, kterak nesl tebe Hospodin Buh tvuj, jako nosí clovek syna svého, a to po vší ceste, kterouž jste šli, až jste prišli na toto místo.

32 A ani tak uverili jste Hospodinu Bohu svému,

33 Kterýž k vyhledání vám místa, na kterémž byste se klásti meli, v noci predcházel vás cestou v ohni, aby vám ukázal cestu, kterouž byste meli jíti, a v oblace ve dne.

34 Uslyšel pak Hospodin hlas recí vašich, a rozhneval se, a prisáhl, rka:

35 Jiste že nižádný z lidí techto pokolení zlého neuzrí zeme té dobré, kterouž jsem s prísahou zaslíbil dáti otcum vašim,

36 Krome Kálefa, syna Jefonova; tent ji uzrí, a jemu dám zemi, po níž chodil, i synum jeho, proto že cele následoval Hospodina.

37 Ano i na mne rozhneval se Hospodin prícinou vaší, rka: Také ani ty nevejdeš tam.

38 Jozue, syn Nun, kterýž stojí pred tebou, ont vejde tam, jeho posiln, nebo on rozdelí ji losem Izraelovi.

39 A dítky vaše, o kterýchž jste pravili, že v loupež budou, a synové vaši, kteríž ješte neznají dobrého ani zlého, oni vejdou do ní, a jim dám ji; oni dedicne ji obdrží.

40 Vy pak obrátíce se, jdete na poušt cestou k mori Rudému.

41 A odpovedevše, rekli jste ke mne: Zhrešilit jsme Hospodinu. My vstoupíme a budeme bojovati podlé toho všeho, jakž rozkázal nám Hospodin Buh náš. A vzavše všickni odení svá válecná na sebe, hotovi jste byli vstoupiti na horu.

42 Hospodin pak rekl mi: Rci jim: Nevstupujte a nebojujte, nebot nejsem u prostred vás, abyste nebyli poraženi pred neprátely svými.

43 A když jsem vám to mluvil, neuposlechli jste, nýbrž odporni jste byli reci Hospodinove, a všetecne vstoupili jste na horu.

44 Tedy vytáhl Amorejský, kterýž bydlil na té hore, proti vám, a honili vás, jako cinívají vcely, a potreli vás na hore Seir až do Horma.

45 A navrátivše se, plakali jste pred Hospodinem, ale neuslyšel Hospodin hlasu vašeho, a uší svých nenaklonil k vám.

46 I zustali jste v Kádes za mnohé dny, podlé poctu dnu, v nichž jste tam byli.