Kniha Deuteronomium 15

Odpuštení dluhu. 7. Opatrování chudých. 12. Propouštení koupených. 19. Narízení o provorozených.

aždého léta sedmého odpoušteti budeš.

2 Tento pak bude zpusob odpuštení, aby odpustil každý veritel, kterýž rukou svou pujcil to, cehož pujcil bližnímu svému; nebude upomínati bližního svého aneb bratra svého, nebo vyhlášeno jest odpuštení Hospodinovo.

3 Cizozemce upomínati budeš, ale to, což bys mel u bratra svého, propustí ruka tvá.

4 Toliko aby nuzným nekdo nebyl prícinou tvou, ponevadž hojne požehná tobe Hospodin v zemi, kterouž Hospodin Buh tvuj dá tobe v dedictví, abys jí dedicne vládl:

5 Jestliže však pilne poslouchati budeš hlasu Hospodina Boha svého, tak abys hledel ciniti každé prikázaní toto, kteréž já tobe dnes prikazuji.

6 Hospodin zajisté Buh tvuj požehná tobe, jakož mluvil tobe, tak že budeš moci pujcovati národum mnohým, tobe pak nebude potreba vypujcovati; i budeš panovati nad národy mnohými, ale oni nad tebou nebudou panovati.

7 Byl-li by u tebe nuzný nekdo z bratrí tvých, v nekterém meste tvém, v zemi tvé, kterouž Hospodin Buh tvuj dá tobe, nezatvrdíš srdce svého, a nezavreš ruky své pred nuzným bratrem svým:

8 Ale štedre otevreš jemu ruku svou, a ochotne pujcíš jemu, jakž by mnoho potreboval toho, v cemž by nouzi mel.

9 Vystríhej se, aby nebylo neco nepravého v srdci tvém, a rekl bys: Blíží se rok sedmý, jenž jest rok odpuštení, a bylo by nešlechetné oko tvé k bratru tvému nuznému, tak že bys neudelil jemu, procež by volal proti tobe k Hospodinu, a byl by na tobe hrích:

10 Ale ochotne dáš jemu, a nebude srdce tvé neuprímé, když bys dával jemu; nebo tou prícinou požehná tobe Hospodin Buh tvuj ve všech skutcích tvých a ve všem díle, k kterémuž bys vztáhl ruku svou.

11 Nebo nebudete bez chudých v zemi vaší; protož prikazuji tobe, rka: Abys ochotne otvíral ruku svou bratru svému, chudému svému a nuznému svému v zemi své.

12 Jestliže by prodán byl tobe bratr tvuj Žid aneb Židovka, a sloužil by tobe za šest let, sedmého léta propustíš jej od sebe svobodného.

13 A když jej propustíš svobodného od sebe, nepustíš ho prázdného.

14 Štedre darovati jej budeš dary z dobytka svého, z stodoly a z vinice své; v cemž požehnal tobe Hospodin Buh tvuj, z toho dáš jemu.

15 A pamatuj, že jsi služebníkem byl v zemi Egyptské, a že te vykoupil Hospodin Buh tvuj, protož já to dnes tobe prikazuji.

16 Paklit by rekl: Nepujdu od tebe, proto že by te miloval i dum tvuj, a že mu dobre u tebe,

17 Tedy vezma špici, probodneš ucho jeho na dverích, a bude u tebe služebníkem na veky. Takž podobne i devce své uciníš.

18 Necht není za težké pred ocima tvýma, když bys ho svobodného propustil od sebe, nebo dvojnásob více, než ze mzdy nájemník, sloužil tobe šest let; i požehná tobe Hospodin ve všech vecech, kteréž ciniti budeš.

19 Všeho prvorozeného, což se narodí z skotu tvých neb z bravu tvých, samce posvetíš Hospodinu Bohu svému. Nebudeš delati prvorozeným volkem svým, a nebudeš holiti prvorozených ovec svých.

20 Pred Hospodinem Bohem svým budeš je jísti na každý rok na míste, kteréž by vyvolil Hospodin, ty i celed tvá.

21 Paklit by na nem byla vada, že by kulhavé aneb slepé bylo, aneb melo by jakoukoli škodlivou vadu, nebudeš ho obetovati Hospodinu Bohu svému.

22 V branách svých budeš je jísti, budto cistý neb necistý, rovne jako srnu aneb jelena;

23 Toliko krve jeho nebudeš jísti, ale na zem vycedíš ji jako vodu.