Kniha Deuteronomium 21

O cloveku nevedome zabitém. 10. O pojetí ženy zajaté. 15. O prvorozenství, že se z nemilých na milé prenášeti nemá. 18. O synu zpurném. 22. O pohrbu obešeného na dreve.

dyž by nalezen byl zabitý (v zemi, kterouž Hospodin Buh tvuj dává tobe, abys dedicne vládl jí), ležící na poli, a nebylo by vedíno, kdo by ho zabil,

2 Tedy vyjdou starší tvoji a soudcové tvoji, a meriti budou k mestum, kteráž jsou vukol toho zabitého.

3 A když nalezeno bude mesto nejbližší toho zabitého, tedy vezmou starší mesta toho jalovici z stáda, kteréž ješte nebylo užíváno, a kteráž netáhla ve jhu.

4 I uvedou starší toho mesta jalovici tu do údolí pustého, kteréž nikdy nebylo deláno aneb oseto, a setnou šíji jalovice v tom údolí.

5 Potom pristoupí kneží synové Léví; (nebo je Hospodin Buh tvuj vyvolil, aby prisluhovali jemu, a požehnání dávali ve jménu Hospodinovu, vedlé jejichž výpovedi stane všeliká rozepre a každá rána.)

6 Všickni také starší toho mesta, kteríž jsou nejbližší toho zabitého, umyjí ruce své nad jalovicí statou v tom údolí,

7 A osvedcovati budou, rkouce: Nevylilyt jsou ruce naše krve té, aniž oci naše videly vražedlníka.

8 Ocist lid svuj Izraelský, kterýž jsi vykoupil, Hospodine, a nepricítej krve nevinné lidu svého Izraelskému. I bude snata s nich vina té krve.

9 Ty pak odejmeš krev nevinnou z prostredku svého, když uciníš, což pravého jest pred ocima Hospodinovýma.

10 Když bys vytáhl na vojnu proti neprátelum svým, a dal by je Hospodin Buh tvuj v ruce tvé, a zajal bys z nich mnohé;

11 Uzríš-li mezi zajatými ženu krásného oblíceje, a zamiluješ ji, tak abys ji sobe vzal za manželku:

12 Uvedeš ji do domu svého, i oholí sobe hlavu, a obreže nehty své;

13 A složíc roucho své s sebe, v kterémž jest jata, zustane v dome tvém, a plakati bude otce svého i matky své za celý mesíc; a potom vejdeš k ní, a budeš její manžel, a ona bude manželka tvá.

14 Paklit by se nelíbila, tedy propustíš ji svobodnou; ale nikoli neprodávej jí za peníze, ani nekupc jí, ponevadž jsi jí ponížil.

15 Mel-li by kdo dve ženy, jednu v milosti a druhou v nenávisti, a zplodily by mu syny, milá i nemilá, a byl-li by syn prvorozený nemilé:

16 Tedy když dedice ustavovati bude nad tím, což by mel, nebude moci dáti práva prvorozenství synu milé pred synem prvorozeným nemilé,

17 Ale prvorozeného syna nemilé pri prvorozenství zustaví, a dá jemu dva díly ze všeho, což by mel; nebo on jest pocátek síly jeho, jeho jest právo prvorozenství.

18 Mel-li by kdo syna zpurného a protivného, ješto by neposlouchal hlasu otce svého a hlasu matky své, a jsa trestán, neuposlechl by jich:

19 Tedy vezmouce ho otec i matka jeho, vyvedou jej k starším mesta svého, k bráne místa prebývání svého,

20 A reknou starším mesta svého: Syn náš tento, jsa zpurný a protivný, neposlouchá hlasu našeho, žrác a opilec jest.

21 Tehdy všickni lidé mesta toho uházejí jej kamením a umret; a tak odejmeš zlé z prostredku svého, a všecken Izrael uslyšíce, báti se budou.

22 Když by kdo zhrešil, že by hoden byl smrti, a byl by odsouzen k ní a povesil bys ho na dreve:

23 Nezustane pres noc telo jeho na dreve, ale hned v ten den pochováš jej, nebo zlorecený jest pred Bohem povešený; protož nepoškvrnuj zeme své, kterouž Hospodin Buh tvuj dává tobe v dedictví.