Kniha Jozue 5

Obrezání synu Izraelských. 10. Slavení Fáze. 12. Prestání manny. 13. Ukázání se andela muži Božímu Jozue.

talo se pak, když uslyšeli všickni králové Amorejští, kteríž bydlili za Jordánem k západu, a všickni králové Kananejští, kteríž bydlili pri mori, že vysušil Hospodin vody Jordánské pred syny Izraelskými, dokudž ho neprešli: zemdlelo srdce jejich, aniž zustalo více v nich duše pred tvárí synu Izraelských.

2 Toho casu rekl Hospodin k Udelej sobe nože ostré, a obrež opet syny Izraelské po druhé.

3 I udelal sobe Jozue nože ostré, a obrezal syny Izraelské na pahrbku Aralot.

4 Tato pak jest prícina, pro kterouž je obrezal Jozue, že všecken lid, kterýž byl vyšel z Egypta, pohlaví mužského, všickni muži bojovní zemreli byli na poušti na ceste po vyjití z Egypta.

5 Nebo obrezán byl všecken lid, kterýž byl vyšel, ale žádného z toho lidu, kterýž se zrodil na poušti, na ceste po vyjití z Egypta, neobrezali.

6 (Nebo ctyridceti let chodili synové Izraelští po poušti, dokudž nezahynul všecken národ mužu bojovných, kteríž byli vyšli z Egypta, ješto neposlouchali hlasu Hospodinova, jimžto zaprisáhl Hospodin, že neukáže jim zeme, kterouž s prísahou zaslíbil dáti otcum jejich, že ji nám dá, zemi oplývající mlékem a strdí.)

7 Ale syny jejich, kteréž postavil na místo jejich, ty obrezal Jozue, že byli neobrezaní; nebo žádný jich neobrezoval na ceste.

8 Když pak byl všecken lid obrezán, zustali na míste svém v ležení, dokudž se nezhojili.

9 I rekl Hospodin k Dnes jsem odjal pohanení Egyptské od vás. A nazval jméno místa toho Galgal až do tohoto dne.

10 Když pak ležení meli synové Izraelští v Galgala, slavili velikunoc ctrnáctého dne toho mesíce u vecer, na rovinách Jericha.

11 I jedli z úrod té zeme na zejtrí po velikonoci chleby nekvašené, a pražmu téhož dne.

12 I prestala manna na zejtrí, když jedli z obilé té zeme, a již více nemeli synové Izraelští manny, ale jedli z úrod zeme Kananejské toho roku.

13 Stalo se pak, když byl Jozue na poli Jericha, že pozdvihl ocí svých a videl, an muž stojí naproti nemu, maje v ruce mec dobytý. I šel Jozue k nemu, a rekl jemu: Jsi-li náš, cili neprátel našich?

14 I odpovedel: Nikoli, ale já jsem kníže vojska Hospodinova, a nyní jsem prišel. I padl Jozue tvárí svou na zem, a pokloniv se, rekl jemu: Co pán muj chce mluviti služebníku svému?

15 Tedy odpovedel kníže vojska Hospodinova k Szuj obuv svou s noh svých, nebo místo, na nemž stojíš, svaté jest. I ucinil tak Jozue.