Kniha Rut 3

Rut spala u noh Bózových, 15. a od neho šest mer jecmene prinesla.

ekla jí potom Noémi svegruše její: Má dcero, nemám-liž pohledati tobe odpocinutí, aby tobe dobre bylo?

2 Anobrž zdaliž Bóz ten príbuzný náš, s jehož jsi deveckami byla, nebude víti jecmene na humne noci této?

3 Protož umej se a pomaž, roucho své také oblec, a jdi na humno, však tak, aby nebylo známé muži tomu, prvé než by prestal jísti a píti.

4 A když pujde ležeti, znamenej místo, na kterémž lehne, a prijduc, pozdvihneš plášte u noh jeho, a tu se položíš; on pak oznámí tobe, co bys mela ciniti.

5 Jížto Rut rekla: Cokoli mi rozkážeš, uciním.

6 Šla tedy na to humno, a ucinila všecko, což jí rozkázala svegruše její.

7 Když pak pojedl Bóz a napil se, a rozveselilo se srdce jeho, šel spáti vedlé stohu; prišla i ona tiše, a pozdvihši plášte u noh jeho, položila se.

8 A když bylo o pul noci, ulekl se muž ten a zchopil se, a aj, žena leží u noh jeho.

9 I rekl: Kdo jsi ty? A ona odpovedela: Já jsem Rut, devka tvá. Vztáhni krídlo plášte svého na devku svou, nebo príbuzný jsi.

10 A on rekl: Požehnaná jsi ty od Hospodina, dcero má. Vetší jsi nyní pobožnosti dokázala, nežli prvé, že jsi nehledala mládencu bohatých aneb chudých.

11 Protož nyní, dcero má, neboj se; vše, cehož žádáš, uciním tobe, nebo vít všecko mesto lidu mého, že jsi ty žena šlechetná.

12 A také jest to pravé, že jsem príbuzný tvuj, ale jestit príbuzný bližší nežli já.

13 Odpociniž tu pres noc, a když bude ráno, jestližet on bude chtíti práva príbuznosti k tobe užiti, dobre, necht užive. Paklit nebude chtíti práva užiti k tobe, já právem príbuznosti pojmu tebe, živt jest Hospodin. Spiž tu až do jitra.

14 A tak spala u noh jeho až do jitra. Potom vstala prvé, nežli by kdo poznati mohl bližního svého; nebo pecoval Bóz, aby nekdo nezvedel, že prišla žena ta na humno.

15 A rekl: Prines loktušku, kterouž se odíváš, a drž ji. A když ji držela, nameriv jí šest mer jecmene, vložil na ni. I vešla do mesta.

16 A prišla k svegruši své. Kteráž rekla: Kdo jsi ty, dcero má? I vypravovala jí všecko, což jí ucinil muž ten.

17 A rekla: Šest mer techto jecmene dal mi, nebo rekl ke mne: Nenavrátíš se prázdná k svegruši své.

18 I rekla jí Noémi: Pocekej, dcero má, až porozumíš, jak to padne; nebot neobleví muž ten, až tu vec dnes k místu privede.