První Kniha Samuelova 2

Písen Anny. 12. Hríchové synu Elí, 27. a trestání jeho pro ne od proroka.

modlila se Anna a rekla: Zplésalo srdce mé v Hospodinu, a vyzdvižen jest roh muj v Hospodinu; rozšírila se ústa má proti neprátelum mým, nebo rozveselila jsem se v spasení tvém.

2 Nenít žádný tak svatý jako Hospodin; nýbrž žádného není krome tebe, nenít žádný tak silný jako Buh náš.

3 Nemluvtež již více hrde, a nevycházej z úst vašich slovo pyšné; nebo Buh silný vševedoucí jest Hospodin, a usilování jeho jemu nepochybují.

4 Lucište i silní potríni jsou, a mdlí opásáni jsou silou.

5 Sytí z chleba jednají se k dílu, a hladovití prestali lacneti, tak že neplodná porodila sedmero, a kteráž mnoho detí mela, zemdlena jest.

6 Hospodin umrtvuje i obživuje, uvodí do pekla i vyvodí.

7 Hospodin ochuzuje i zbohacuje, ponižuje i povyšuje.

8 Nuzného vyzdvihuje z prachu, a z hnoje vyvyšuje chudého, aby je posadil s knížaty, a stolici slávy dedicne jim dal; nebo Hospodinovy jsou stežeje zeme, na nichž založil okršlek.

9 Ont ostríhá noh svatých svých, ale bezbožní ve tme umlknou; nebo ne v síle záleží síla cloveka.

10 Kteríž se protiví Hospodinu, setríni budou, na takové s nebe hrímati bude. Hospodin souditi bude konciny zeme, a dá sílu králi svému, a vyvýší roh pomazaného svého.

11 I navrátil se Elkána do Ramaty, do domu svého, a pacholátko prisluhovalo Hospodinu pri knezi Elí.

12 Synové pak Elí byli bezbožní, a neznali Hospodina.

13 Nebo tech kneží obycej pri lidu byl: Kdokoli obetoval obet, pricházel knežský mládenec, když se maso varilo, maje v ruce své hák trízubý,

14 A vrazil jej do nádoby neb do kotlíku, neb do pánve, aneb do hrnce, a cokoli zachytil hák, to sobe bral knez. Tak cinívali všemu lidu Izraelskému, kteríž tam pricházeli do Sílo.

15 Nýbrž, prvé než tuk zapalovali, pricházel mládenec knežský a ríkal cloveku, kterýž obetoval: Dej masa, at upeku knezi, nebo nevezme od tebe masa vareného, ale surové.

16 Jemuž odpovedel-li clovek ten: Necht jest prvé zapálen tuk, a potom vezmeš sobe, cehož žádá duše tvá, on ríkal: Nikoli, ale dej hned; jestliže pak nedáš, mocí vezmu.

17 I byl to hrích mládencu tech pred Hospodinem velmi veliký; nebo pohrdali lidé obetmi Hospodinovými.

18 Samuel pak prisluhoval pred Hospodinem, mládencek, odený jsa efodem lneným.

19 A matka jeho delávala mu suknicku malou, a prinášela jemu každého roku, když pricházela s mužem svým k obetování obeti výrocní.

20 I požehnal Elí Elkánovi a manželce jeho, rka: Dejž tobe Hospodin síme z ženy této za oddaného, kteréhož jsi vyžádal na Hospodinu. I odešli na místo své.

21 Tedy navštívil Hospodin Annu, kteráž pocala a porodila tri syny a dve dcery. Ale mládencek Samuel rostl pred Hospodinem.

22 Elí pak byl starý velmi a slyšel všecky veci, kteréž cinili synové jeho všemu Izraeli, a kterak obývali s ženami, kteréž prisluhovaly u dverí stánku úmluvy.

23 I rekl jim: Proc ciníte takové veci? Nebo já slyším zlé slovo o vás ode všeho lidu tohoto.

24 Nikoli, synové moji, nebot není dobrá povest, kterouž já slyším, že odvracíte lid Hospodinuv.

25 Zhreší-li clovek proti cloveku, souditi ho bude soudce; pakli kdo zhreší proti Hospodinu, kdo se zasadí o neho? Ale neuposlechli hlasu otce svého, nebo je chtel zbíti Hospodin.

26 Ale mládencek Samuel prospíval a rostl, a milý byl, jakož pred Hospodinem, tak i pred lidmi.

27 I prišel muž Boží k Elí a rekl jemu: Takto praví Hospodin: Zdaliž jsem se patrne nezjevil domu otce tvého, když byli v Egypte, v dome Faraonove?

28 A vyvolil jsem ho sobe ze všech pokolení Izraelských za kneze, aby obetoval na oltári mém, a aby kadil vonnými vecmi a nosil efod prede mnou; dal jsem také domu otce tvého všecky ohnivé obeti synu Izraelských.

29 Proc pošlapáváte obet mou, i suchou obet mou, kterouž jsem prikázal v príbytku tomto? A víces ctil syny své nežli mne, abyste tyli prvotinami všech obetí suchých Izraele lidu mého.

30 Protož praví Hospodin Buh Izraelský: Reklt jsem byl zajisté, dum tvuj a dum otce tvého prisluhovati mel prede mnou až na veky, ale nyní praví Hospodin: Odstup to ode mne; nebo tech, kteríž mne ctí, poctím, kteríž pak mnou pohrdají, v pohrdání prijdou.

31 Aj, dnové pricházejí, že odetnu ráme tvé a ráme domu otce tvého, aby nebylo starce v dome tvém.

32 A videti budeš protivníka v príbytku Páne, ve všem, cehož Buh štedre udíleti bude Izraelovi, aniž bude starce v dome tvém po všecky dny.

33 A ackoli nevyhladím do konce muže od oltáre svého, abych trápil oci tvé a bolestí ssužoval duši tvou, všecko však množství domu tvého zemrou v veku vyspelém.

34 A to mej za znamení, což prijde na dva syny tvé, Ofni a Fínesa: oba jednoho dne umrou.

35 Vzbudím pak sobe kneze verného, kterýž vedlé srdce mého a vedlé duše mé vše konati bude, a vzdelám jemu dum stálý, aby prisluhoval pred pomazaným mým po všecky dny.

36 A budet, že kdožkoli pozustane z domu tvého, prijde, aby se poklonil jemu, pro peníz stríbrný a pro skyvu chleba, a rekne: Pripust mne, prosím, k jedné tríde knežské, abych jedl chléb.