První Kniha Samuelova 18

Jonata se spríznil s Davidem; 6. Saul pak, ac neprítel jeho ucinen, 17. však mu dceru svou dal za manželku.

stalo se, že když prestal mluviti k Saulovi, duše Jonatova spojila se s duší Davidovou, tak že ho zamiloval Jonata jako sebe samého.

2 A tak Saul vzal jej k sobe toho dne, a nedopustil mu navrátiti se do domu otce jeho.

3 I ucinil Jonata s Davidem smlouvu, proto že ho miloval jako duši svou.

4 A složiv Jonata s sebe plášt, kterýmž byl odín, dal jej Davidovi, i roucho své, až do mece svého, a až do lucište svého, i do pasu svého.

5 Vycházel pak David, k cemuž ho koli posílal Saul, opatrne sobe pocínaje. I ustanovil ho Saul nad vojáky, a líbil se všemu lidu, též i služebníkum Saulovým.

6 Stalo se pak, když se oni domu brali, a David též se navracoval od zabití Filistinského, že vyšly ženy z každého mesta Izraelského, zpívajíce a plésajíce, vstríc Saulovi králi s bubny, s veselím a s huslickami.

7 A prozpevovaly jedny po druhých ženy ty, hrajíce, a rekly: Porazilt jest Saul svuj tisíc, ale David svých deset tisícu.

8 I rozhneval se Saul náramne, nebo nelíbila se mu ta rec. Procež rekl: Dali Davidovi deset tisíc, a mne dali toliko tisíc. Co mu ješte pres to privlastní, lec království?

9 Protož Saul zlobive hledel na Davida od toho dne i vždycky.

10 Stalo se pak druhého dne, že duch Boží zlý napadl Saule, a prorokoval u prostred domu svého, a David hral rukou svou jako i jindy vždycky. Saul pak mel kopí v ruce své.

11 I vyhodil Saul kopí,rka: Prohodím Davida až do steny. Ale David uhnul se jemu po dvakrát.

12 A bál se Saul Davida, proto že Hospodin byl s ním, a od Saule odstoupil.

13 Protož vybyl ho Saul od sebe, a ucinil jej sobe hejtmanem nad tisíci; kterýžto vycházel i vcházel pred lidem.

14 David pak ve všech cestách svých opatrne sobe pocínal, nebo Hospodin byl s ním.

15 A když to videl Saul, že sobe velmi opatrne pocíná, bál se ho.

16 Ale všecken Izrael i Juda miloval Davida, nebo vycházel i vcházel pred nimi.

17 Tedy rekl Saul Davidovi: Aj, dceru svou starší Merob dámt za manželku, toliko mi bud muž silný, a ved boje Hospodinovy. (Saul pak myslil: Necht neschází od mé ruky, ale od ruky Filistinských.)

18 I rekl David Saulovi: Kdo jsem já, a jakýž jest rod muj a celed otce mého v Izraeli, abych byl zetem královým?

19 I stalo se, že když již Merob dcera Saulova mela dána býti Davidovi, dána jest Adrielovi Molatitskému za manželku.

20 Milovala pak Míkol dcera Saulova Davida; což když oznámili Saulovi, líbilo se to jemu.

21 (Nebo rekl Saul: Dámt mu ji, aby mu byla osídlem, a aby proti nemu byla ruka Filistinských.) A tak rekl Saul Davidovi: Po této druhé budeš mi již zetem.

22 I rozkázal Saul služebníkum svým: Mluvte k Davidovi tajne, rkouce: Aj, libuje te sobe král, a všickni služebníci jeho laskavi jsou na tebe; nyní tedy budiž zetem královým.

23 A když mluvili služebníci Saulovi v uši Davidovy slova ta, odpovedel David: Zdaliž se vám malá vec zdá, býti zetem královým? A já jsem clovek chudý a opovržený.

24 Tedy služebníci Saulovi oznámili jemu, rkouce: Taková slova mluvil David.

25 I rekl Saul: Takto rcete Davidovi: Není žádostiv král vena, toliko sto obrízek Filistinských, aby byla pomsta nad neprátely královskými. (Saul pak to obmýšlel, aby David upadl v ruku Filistinských.)

26 Protož oznámili služebníci jeho Davidovi slova ta, a líbilo se to Davidovi, aby byl zetem královým. Ješte se pak nebyli vyplnili dnové ti,

27 Když vstav David, odšel, on i muži jeho, a zbil z Filistinských dve ste mužu, jejichž obrízky prinesl David, a z úplna je dali králi, aby byl zetem královým. I dal jemu Saul Míkol dceru svou za manželku.

28 A vida Saul, nýbrž zkušené maje, že jest Hospodin s Davidem, a že Míkol dcera jeho miluje ho,

29 Ješte tím více Saul obával se Davida. I byl Saul neprítelem Davidovým po všecky dny.

30 Vtrhovali pak do zeme knížata Filistinská; i bývalo, že kdyžkoli vycházeli, opatrneji sobe pocínal David proti nim nade všecky služebníky Saulovy, procež i jméno jeho bylo velmi slavné.