První Kniha Samuelova 24

David utekl do Engadi, 3. Saul mu tam v ruce prišel.

stalo se, že když se navrátil Saul od honení Filistinských, oznámili jemu, rkouce: Hle, David jest na poušti Engadi.

2 (24:3) Tedy vzav Saul tri tisíce mužu vybraných ze všeho Izraele, odšel hledati Davida a mužu jeho na skalách kamsíku.

3 (24:4) I prišel k stájím ovcí blízko cesty, kdež byla jeskyne, do níž všel Saul na potrebu; David pak a muži jeho sedeli po stranách v té jeskyni.

4 (24:5) Protož rekli muži Davidovi jemu: Aj, tento jest den, o nemž tobe mluvil Hospodin, rka: Aj, já dám neprítele tvého v ruku tvou, abys mu ucinil, jakt se koli líbiti bude. Tedy vstav David, urezal tiše kus plášte Saulova.

5 (24:6) Potom pak padlo to težce na srdce Davidovi, že urezal krídlo plášte Saulova.

6 (24:7) Procež rekl mužum svým: Uchovejž mne Hospodin, abych to uciniti mel pánu mému, pomazanému Hospodinovu, abych vztáhnouti mel ruku svou na nej, ponevadž jest pomazaný Hospodinuv.

7 (24:8) A tak zabránil David mužum svým temi slovy, a nedal jim povstati proti Saulovi. Saul také vyšed z té jeskyne, bral se cestou svou.

8 (24:9) Potom vstal i David, a vyšed z jeskyne, volal za Saulem, rka: Pane muj králi! I ohlédl se Saul zpet, David pak sehnuv se tvárí k zemi, poklonil se jemu.

9 (24:10) A rekl David Saulovi: I proc posloucháš recí lidských, kteríž praví: Hle, David hledá tvého zlého.

10 (24:11) Aj, dnešního dne videti mohly oci tvé, že te byl vydal Hospodin dnes v ruku mou v jeskyni. A bylot mi receno, abych te zabil, ale šanoval jsem te; nebo rekl jsem: Nevztáhnut ruky své na pána svého, ponevadž jest pomazaný Hospodinuv.

11 (24:12) Nýbrž, otce muj, pohled a viz kus plášte svého v ruce mé, a žet jsem nechtel, odrezuje krídlo plášte tvého, zabiti tebe. Poznejž tedy a viz, žet není v úmysle mém nic zlého, ani jaké prevrácenosti, a žet jsem nezhrešil proti tobe; ty pak cíháš na duši mou, abys mi ji odjal.

12 (24:13) Sudiž Hospodin mezi mnou a mezi tebou, a pomstiž mne Hospodin nad tebou, ale ruka má nebude proti tobe.

13 (24:14) Jakož vzní ono prísloví starých: Od bezbožných vychází bezbožnost; protož nebudet ruka má proti tobe.

14 (24:15) Na koho to jen vytáhl král Izraelský? Koho to honíš? Psa mrtvého, blechu jednu.

15 (24:16) Ale budet Hospodin soudce; on necht rozsoudí mezi mnou a tebou, a necht pohledí a vyvede pri mou, a vysvobodí mne z ruky tvé.

16 (24:17) Když pak prestal David mluviti slov tech Saulovi, odpovedel Saul: Není-liž to hlas tvuj, synu muj Davide? A pozdvih Saul hlasu svého, plakal.

17 (24:18) A rekl Davidovi: Spravedlivejší jsi nežli já; nebo ty jsi mi odplatil se dobrým, já pak zlým tobe jsem se odplatil.

18 (24:19) Ty zajisté ukázal jsi dnes, že mi ciníš dobre; nebo ackoli mne byl Hospodin zavrel v ruce tvé, však jsi mne nezabil.

19 (24:20) Zdali kdo nalezna neprítele svého, propustí ho po ceste dobré? Ale Hospodin odplatiž tobe dobrým za to, co jsi mi dnešního dne ucinil.

20 (24:21) Protož nyní, (vím, že jistotne kralovati budeš, a že stálé bude v ruce tvé království Izraelské),

21 (24:22) Nyní, pravím, prisáhni mi skrze Hospodina, že nevypléníš semene mého po mne, a nevyhladíš jména mého z domu otce mého.

22 (24:23) A tak prisáhl David Saulovi. I odšel Saul do domu svého, David pak a muži jeho vstoupili na bezpecné místo.