Druhá Kniha Samuelova 13

Ammon násilí ucinil sestre Absolonove, 23. potom od Absolona zabit.

stalo se potom, že Absolon syn Daviduv mel sestru krásnou, jménem Támar; i zamiloval ji Amnon syn Daviduv.

2 A tak se o to trápil Amnon, že i v nemoc upadl pro Támar sestru svou; nebo panna byla, a videl Amnon, že nesnadne bude jí moci co uciniti.

3 Mel pak Amnon prítele, jehož jméno bylo Jonadab, syn Semmaa bratra Davidova, kterýžto Jonadab byl muž velmi chytrý.

4 I rekl jemu: Proc tak chradneš, synu králuv, den ode dne? Neoznámíš-liž mi? I rekl mu Amnon: Támar sestru Absolona bratra svého miluji.

5 Tedy rekl jemu Jonadab: Polož se na luže své a udelej se nemocným, a když prijde otec tvuj, aby te navštívil, díš jemu: Necht prijde, prosím, Támar sestra má a dá mi jísti, pripravíc pred ocima mýma pokrm, abych videl a jedl z ruky její.

6 A tak složil se Amnon, delaje se nemocným. A když prišel král, aby ho navštívil, rekl Amnon králi: Necht prijde, prosím, Támar sestra má a pripraví pred ocima mýma asi dve krmicky, abych pojedl z ruky její.

7 Protož poslal David k Támar do domu, rka: Jdi hned do domu Amnona bratra svého a priprav mu krmicku.

8 I šla Támar do domu Amnona bratra svého; on pak ležel. A vzavši mouky, zadelala ji, a pripravivši krmicku pred ocima jeho, uvarila ji.

9 Potom vzavši pánvici, vyložila pred nej, a on nechtel jísti. (I rekl Amnon: Spravte to, at vyjdou všickni ven. I vyšli od neho všickni.

10 Rekl pak Amnon k Támar: Prines tu krmicku do pokojíka, abych pojedl z ruky tvé. A vzavši Támar krmicku, kterouž pripravila, prinesla ji pred Amnona bratra svého do pokojíka.)

11 Ale když mu podávala, aby jedl, uchopil ji a rekl jí: Pod, lež se mnou, sestro má.

12 Kterážto rekla jemu: Nikoli, bratre muj, necin mi násilí, nebo ne tak se má díti v Izraeli. Neprovod nešlechetnosti této.

13 Nebo já na koho svedu pohanení své? Ty pak budeš jako jeden z nejnešlechetnejších v Izraeli. Radeji tedy mluv medle s králem, nebo neodepret mne tobe.

14 Ale nechtel uposlechnouti hlasu jejího, nýbrž zmocniv se jí, ucinil jí násilí a ležel s ní.

15 Potom vzal ji Amnon v nenávist velikou velmi, tak že vetší byla nenávist, kterouž nenávidel jí, než milost, kterouž ji miloval. I rekl jí Amnon: Vstan a jdi pryc.

16 Kterážto odpovedela jemu: Za prícinou prevelmi zlé veci té, kterouž jsi pri mne spáchal, druhé horší se dopouštíš, že mne vyháníš. On pak nechtel jí slyšeti.

17 Ale zavolav mládence, kterýž mu prisluhoval, rekl: Vyved hned tuto ode mne ven, a zamkni dvére po ní.

18 (Mela pak na sobe sukni promenných barev, nebo v takových sukních chodívaly dcery královské panny.) A tak vyvedl ji ven služebník jeho a zamkl dvére po ní.

19 Tedy posypala Támar hlavu svou popelem, a sukni promenných barev, kterouž mela na sobe, roztrhla; a vložila ruku na hlavu svou, a jduc, kricela s naríkáním.

20 I rekl jí Absolon bratr její: Nebyl-liž Amnon bratr tvuj s tebou? Ale nyní, sestro má mlc; bratr tvuj jest, nepripouštej toho k srdci. A tak zustala Támar, jsuc opuštená, v dome Absolona bratra svého.

21 A uslyšev král David o tech všech vecech, rozhneval se náramne.

22 Absolon pak nic nemluvil s Amnonem, ani dobrého ani zlého; nebo nenávidel Absolon Amnona, proto že ucinil násilí Támar sestre jeho.

23 I stalo se po celých dvou letech, když strihli ovce Absolonovi v Balazor, jenž jest podlé Efraim, že pozval Absolon všech synu královských.

24 Nebo prišel Absolon k králi a rekl: Aj, nyní služebník tvuj má strižce; necht, prosím, jde král a služebníci jeho s služebníkem tvým.

25 I rekl král Absolonovi: Necht, synu muj, necht nyní nechodíme všickni, abychom te neobtežovali. A ackoli nutkal ho, však nechtel jíti, ale požehnal mu.

26 Rekl ješte Absolon: Necht aspon s námi jde, prosím, Amnon bratr muj. Odpovedel jemu král: Proc by s tebou šel?

27 A když vždy dotíral Absolon, poslal s ním Amnona i všecky syny královské.

28 Prikázal pak byl Absolon služebníkum svým, rka: Šetrte medle, když se rozveselí srdce Amnonovo vínem, a reknu vám: Bíte Amnona, tedy zabíte jej. Nebojte se nic, nebo zdaliž jsem já nerozkázal vám? Posilnte se a mejte se zmužile.

29 I ucinili Amnonovi služebníci Absolonovi, jakž jim byl prikázal Absolon. Procež vstavše všickni synové královi, vsedli jeden každý na mezka svého a utekli.

30 V tom když ješte byli na ceste, prišla taková povest k Davidovi: Pobil Absolon všecky syny královské, tak že z nich ani jednoho nezustalo.

31 Tedy vstav král, roztrhl roucha svá a ležel na zemi; všickni také služebníci jeho stáli, roztrhše roucha.

32 Ozval se pak Jonadab, syn Semmaa bratra Davidova, a rekl: Nepraviž toho, pane muj, jako by všecky mládence syny královy zbili, ale Amnon toliko zabit; nebo tak v úmysle Absolonove složeno bylo od toho dne, jakž on byl ucinil násilí Támar sestre jeho.

33 Protož nechat nepripouští toho nyní pán muj král k srdci svému, mysle, že by všickni synové královi zbiti byli; nebo Amnon toliko umrel.

34 Absolon pak utekl. Tedy pozdvih služebník hlásný ocí svých, uzrel, an mnoho lidu jde odtud, kudyž se chodilo k nemu cestou pod horami.

35 I rekl Jonadab králi: Aj, synové královští prijíždejí. Vedlé reci služebníka tvého tak se stalo.

36 A když prestal mluviti, aj, synové královští prišli, a pozdvihše hlasu svého, plakali; též také král i všickni služebníci jeho plakali plácem velmi velikým.

37 Absolon pak utekl a ušel k Tolmai synu Amiudovu, králi Gessur. I plakal David syna svého po všecky ty dny.

38 Absolon tedy utíkaje, prišel do Gessur, a byl tam tri léta.

39 Potom žádal David vyjíti k Absolonovi, nebo již byl oželel smrti Amnonovy.