Druhá Kniha Samuelova 15

Absolonovo lstivé v království otcovo se uvázání. 14. Davidovo pred ním ujití.

stalo se potom, že sobe najednal Absolon vozu a koní a padesáte mužu, kteríž by behali pred ním.

2 A vstávaje ráno Absolon, stával u cesty pri bráne, a každého muže, kterýž, maje pri, šel k králi pro rozsouzení, povolával Absolon, ríkaje: Z kterého jsi ty mesta? A když mu odpovedel: Z toho a z toho pokolení Izraelského jest služebník tvuj,

3 Rekl jemu Absolon: Hle, tvá pre výborná jest a pravá, ale kdo by te vyslyšel, není žádného u krále.

4 Ríkal také Absolon: Ó kdyby mne kdo ustanovil soudcím v zemi této, aby ke mne chodil každý, kdož by mel nesnáz a pri, a dopomáhal bych jemu k spravedlnosti.

5 Ano i když nekdo pricházel, klaneje se jemu, vztáhl ruku svou, a uchope ho, políbil jej.

6 Ciníval pak Absolon tím zpusobem všemu Izraelovi, kterýž pro rozsudek pricházel k králi; a tak obracel k sobe Absolon srdce mužu Izraelských.

7 Stalo se také po ctyridcíti letech, že rekl Absolon k králi: Necht jdu, prosím, a splním slib svuj v Hebronu, který jsem ucinil Hospodinu.

8 Nebo byl ucinil slib služebník tvuj, když jsem bydlil v Gessur v Syrii, rka: Jestliže mne zase kdy privede Hospodin do Jeruzaléma, tedy službu jemu uciním.

9 Jemuž rekl král: Jdi u pokoji. Kterýžto vstav, odšel do Hebronu.

10 I poslal Absolon špehére do všech pokolení Izraelských, aby rekli: Když uslyšíte zvuk trouby, rcete: Kralujet Absolon v Hebronu.

11 S Absolonem pak šlo dve ste mužu z Jeruzaléma pozvaných, ale šli v uprímnosti své, aniž co o tom vedeli.

12 Poslal také Absolon pro Achitofele Gilonského, rádce Davidova, aby prišel z mesta svého Gilo, když mel obetovati obeti. I stalo se spiknutí veliké, nebo lidu ustavicne pribývalo Absolonovi.

13 V tom prišel posel k Davidovi, rka: Srdce Izraelských obrátilo se po Absolonovi.

14 Tedy rekl David všechnem služebníkum svým, kteríž byli s ním v Jeruzaléme: Vstante a utecme, sic jinak nemohli bychom ujíti tvári Absolonovy. Pospešte, at odejdeme, aby se neuspíšil, a nezastihl nás, a neuvalil na nás zlého a nepohubil mesta ostrostí mece.

15 I rekli služebníci královští králi: Což by koli zvolil pán náš král, ted jsme služebníci tvoji.

16 A tak vyšel král se vší svou celedí pešky; toliko zanechal král desíti ženin, aby doma hlídaly.

17 Když pak vyšel král a všecken lid pešky, postavili se na jednom míste zdaleka.

18 I šli všickni služebníci pri nem; též všickni Cheretejští a všickni Peletejští, i všickni Gittejští, šest set mužu, kteríž prišli pešky z Gát, šli pred králem.

19 Tedy rekl král k Ittai Gittejskému: Proc ty také jdeš s námi? Navrat se a zustan pri králi; nebo cizozemec jsi, kterýž se tudíž zase odbéreš k místu svému.

20 Nedávnos prišel, a již bych dnes tebou pohnouti mel, abys s námi chodil? Ját zajisté pujdu, kdež mi se nahodí. Navratiž se a zprovod zase bratrí své, a budiž s tebou milosrdenství a pravda.

21 Odpovídaje pak Ittai králi, rekl: Živt jest Hospodin a živt jest pán muj král, že na kterémkoli míste bude pán muj král, bud mrtev aneb živ, tut bude i služebník tvuj.

22 I rekl David k Ittai: Podiž a prejdi. I prešel Ittai Gittejský a všickni muži jeho, i všecky dítky, kteréž byly s ním.

23 Tedy plakala všecka zeme hlasem velikým, i všecken lid precházející. A tak prešel král potok Cedron; i všecken lid prešel proti ceste vedoucí na poušt.

24 A aj, byl také Sádoch a všickni Levítové s ním, nesouce truhlu smlouvy Boží; i postavili truhlu Boží. Šel pak i Abiatar, a stál, dokudž všecken ten lid neprešel z mesta.

25 I rekl král Sádochovi: Dones zase truhlu Boží do mesta. Jestližet najdu milost pred ocima Hospodinovýma, privedet mne zase, a ukážet mi ji i príbytek svuj.

26 Paklit rekne takto: Nelíbíš mi se, aj, ted jsem, necht mi uciní, což se mu dobrého vidí.

27 Rekl ješte král Sádochovi knezi: Zdaliž ty nejsi vidoucí? Navratiž se do mesta u pokoji, Achimaas pak syn tvuj, a Jonata syn Abiataruv, dva synové vaši, budou s vámi.

28 Hle, já pobudu na rovinách poušte, dokudž neprijde poselství od vás, skrze než by mi oznámeno bylo.

29 A tak donesl zase Sádoch a Abiatar truhlu Boží do Jeruzaléma, a zustali tam.

30 Ale David šel vzhuru k vrchu hory Olivetské, vstupuje a pláce, maje prikrytou hlavu svou; šel pak bos. Všecken také lid, kterýž byl s ním, prikryl jeden každý hlavu svou, a šli, ustavicne placíce.

31 Tedy povedíno Davidovi, že Achitofel jest s temi, kteríž se spikli s Absolonem. I rekl David: Zruš, prosím, ó Hospodine, radu Achitofelovu.

32 I stalo se, jakž prišel David na vrch hory, aby se tam pomodlil Bohu, aj, potkal se s ním Chusai Architský, maje roztržené roucho své a hlavu prstí posypanou.

33 I rekl jemu David: Pujdeš-li se mnou, budeš mi bremenem.

34 Pakli se navrátíš do mesta a díš k Absolonovi: Služebníkem tvým budu, ó králi, služebníkem zajisté otce tvého byl jsem již zdávna, již pak budu služebníkem tvým, tedy zrušíš radu Achitofelovu.

35 Však tam budou s tebou Sádoch a Abiatar kneží. Protož cožkoli uslyšíš z domu králova, oznámíš Sádochovi a Abaitarovi knežím.

36 Aj, tam s nimi jsou dva synové jejich, Achimaas Sádochuv a Jonata Abiataruv, po nichž mi vzkážete, což byste koli uslyšeli.

37 Šel tedy Chusai, prítel Daviduv do mesta; Absolon také prijel do Jeruzaléma.