Druhá Kniha Samuelova 16

Mifibozet osocen u Davida. 5. Semei zlorecil králi. 14. Chusai prišel k Absolonovi. 20. Nešlechetnost Absolonova.

když David sešel malicko s vrchu, aj Síba služebník Mifibozetuv vyšel proti nemu se dvema osly osedlanými, na nichž nesl dve ste chlebu, a sto hroznu suchých, a sto hrud fíku, a nádobu vína.

2 I rekl král Síbovi: K cemu jsou tyto veci? Odpovedel Síba: Oslové pro celed královskou k jízde, chléb pak a fíky, aby jedli služebníci, a víno, aby se napil, kdož by ustal na poušti.

3 Opet král rekl: Kdež jest pak syn pána tvého? Odpovedel Síba králi: Aj, zustal v Jeruzaléme, nebo rekl: Dnes navrátí mi dum Izraelský království otce mého.

4 Rekl ješte král Síbovi: Aj, tvét jsou všecky veci, kteréž má Mifibozet. Jemuž rekl Síba s poklonou: Nechat vždycky tak nalézám milost pred ocima tvýma, pane muj králi.

5 Tedy bral se král David do Bahurim, a aj, vyšel odtud muž z celedi domu Saulova, jehož jméno bylo Semei, syn Geruv, kterýžto vždy jda, zlorecil.

6 Ano i kamením házel na Davida, a na všecky služebníky krále Davida, ackoli všecken lid a všickni udatní byli po pravici jeho i po levici jeho.

7 A takto mluvil Semei, když mu zlorecil: Vyjdi, vyjdi, vražedlníce a nešlechetníce.

8 Obrátilt jest na tebe Hospodin všelikou krev domu Saulova, na jehož jsi míste kraloval, a dal Hospodin království v ruku Absolona syna tvého. A aj, již se vidíš v svém neštestí, nebo jsi vražedlník.

9 I rekl Abizai syn Sarvie králi: I proc zlorecí tento mrtvý pes pánu mému králi? Necht jdu medle a setnu mu hlavu.

10 Ale král rekl: Co vám do toho, synové Sarvie, že zlorecí? Ponevadž Hospodin jemu rozkázal: Zlorec Davidovi, i kdož by smel ríci: Proc tak ciníš?

11 Rekl ješte David k Abizai i ke všechnem služebníkum svým: Aj, syn muj, kterýž pošel z života mého, hledá bezživotí mého, cím více nyní tento syn Jemini? Nechte ho, at zlorecí, nebo jemu rozkázal Hospodin.

12 Snad popatrí Hospodin na ssoužení mé, a odplatí mi Hospodin dobrým za zlorecenství jeho dnes.

13 A tak šel David a muži jeho cestou. Semei také šel po stráni hory naproti nemu, a jda, zlorecil a házel kamením proti nemu a zmítal prachem.

14 I prišel král a všecken lid, kterýž byl s ním, ustalý, a odpocinul tu.

15 Absolon pak i všecken lid Izraelský prišli do Jeruzaléma, a Achitofel s ním.

16 A když prišel Chusai Architský, prítel Daviduv k Absolonovi, rekl Chusai Absolonovi: Živ bud král, živ bud král.

17 Tedy rekl Absolon k Chusai: Toliž jest vdecnost tvá k príteli tvému? Procež jsi nešel s prítelem svým?

18 Odpovedel Chusai Absolonovi: Nikoli, ale kohož vyvolil Hospodin a lid tento i všickni muži Izraelští, toho budu a s tím zustanu.

19 Presto komuž bych já sloužiti mel? Zdali ne synu jeho? Jakož jsem sloužil otci tvému, tak sloužiti budu tobe.

20 Rekl pak Absolon Achitofelovi: Radtež, co máme ciniti?

21 Odpovedel Achitofel Absolonovi: Vejdi k ženinám otce svého, kterýchž zanechal, aby hlídaly doma. I uslyší všecken Izrael, žes se zošklivil otci svému, a zsilí se ruce všech, kteríž jsou s tebou.

22 A protož rozbili Absolonovi stan na paláci. I všel Absolon k ženinám otce svého pred ocima všeho Izraele.

23 Rada pak Achitofelova, kterouž dával toho casu, byla, jako by se kdo doptával na rec Boží. Taková byla každá rada Achitofelova, jakož u Davida tak u Absolona.