Druhá Kniha Samuelova 24

Neštastné Davidovo lidu sectení, 11. a pomsta Boží pro ne.

edy opet prchlivost Hospodinova popudila se proti Izraelovi; nebo byl ponukl satan Davida na ne, rka: Jdi, secti lid Izraelský a Judský.

2 Protož rekl král Joábovi, hejtmanu vojska svého: Projdi i hned všecka pokolení Izraelská od Dan až k Bersabé, a sectete lid, abych vedel pocet jeho.

3 Ale Joáb rekl králi: Pridejž Hospodin Buh tvuj k lidu, jakž ho koli mnoho, stokrát více, a to aby oci pána mého krále videly. Ale proc pán muj král jest toho tak žádostiv?

4 A však premohla rec králova Joába i knížata vojska. Protož vyšel Joáb a knížata vojska od tvári královy, aby sectli lid Izraelský.

5 A prepravivše se pres Jordán, položili se pri Aroer po pravé strane mesta, kteréž jest u prostred potoka Gád, a pri Jazer.

6 Potom prišli do Galád a do zeme dolejší nové, odkudž šli do Dan Jáhan a do okolí Sidonského.

7 Prišli také ku pevnosti Týru, a ke všem mestum Hevejských a Kananejských; odkudž šli na poledne zeme Judské do Bersabé.

8 A když schodili všecku zemi, prišli po prebehnutí devíti mesícu a dvadcíti dní do Jeruzaléma.

9 I dal Joáb pocet secteného lidu králi. Bylo pak lidu Izraelského osmkrát sto tisíc mužu silných, kteríž mohli vytrhnouti mec k bitve. Mužu také Judských petkrát sto tisíc.

10 Potom padlo to težce na srdce Davidovi, když již sectl lid. I rekl David Hospodinu: Zhrešilt jsem težce, že jsem to ucinil, ale nyní, ó Hospodine, odejmi, prosím, nepravost služebníka svého, nebt jsem velmi bláznive ucinil.

11 Když pak vstal David ráno, stalo se slovo Hospodinovo k Gádovi proroku, vidoucímu Davidovu, rkoucí:

12 Jdi a rci Davidovi: Toto praví Hospodin: Trojít veci podávám, vyvol sobe jednu z nich, kteroužt bych ucinil.

13 Protož prišed Gád k Davidovi, oznámil mu to, a rekl jemu: Chceš-li, aby prišel na tebe hlad za sedm let v zemi tvé? cili abys za tri mesíce utíkal pred neprátely svými, a oni aby te honili? cili aby za tri dni byl mor v zemi tvé? Pomysliž spešne, a viz, jakou mám odpoved dáti tomu, kterýž mne poslal.

14 I rekl David k Gádovi: Úzkostmi sevrín jsem náramne; nechat, prosím, upadneme v ruku Hospodinovu, nebot jsou mnohá slitování jeho, jediné at v ruce lidské neupadám.

15 A tak uvedl Hospodin mor na Izraele od jitra až do casu uloženého, a zemrelo jich z lidu od Dan až do Bersabé sedmdesáte tisíc mužu.

16 A když vztáhl andel ruku svou na Jeruzalém, aby hubil jej, litoval Hospodin toho zlého, a rekl andelu, kterýž hubil lid: Dostit jest, již prestan. Andel pak Hospodinuv byl u humna Aravny Jebuzejského.

17 I mluvil David Hospodinu, když uzrel andela, an bije lid, a rekl: Aj, já jsem zhrešil, a já jsem nepráve ucinil, ale tito, jsouce jako ovce, co ucinili? Necht jest, prosím, ruka tvá proti mne a proti domu otce mého.

18 Potom navrátiv se Gád k Davidovi v ten den, rekl jemu: Vstup a vzdelej Hospodinu oltár na humne Aravny Jebuzejského.

19 I šel David vedlé reci Gádovy, jakož byl prikázal Hospodin.

20 A vyhlédaje Aravna, uzrel krále s služebníky jeho, an jdou k nemu; protož vyšed Aravna, poklonil se králi tvárí svou až k zemi.

21 I rekl Aravna: Proc prišel pán muj král k služebníku svému? Odpovedel David: Abych koupil od tebe humno toto, na nemž bych vzdelal oltár Hospodinu, aby prestala rána tato v lidu.

22 Opet rekl Aravna Davidovi: Necht vezme a obetuje pán muj král, což se mu za dobré vidí. Aj, ted volové k obeti zápalné, a smyky vozové i prípravy volu na drva.

23 Všecky ty veci dával králík Aravna králi. Rekl ješte Aravna králi: Hospodin Buh tvuj zalibiž te sobe.

24 Rekl pak král Aravnovi: Nikoli, ale radeji koupím od tebe, a zaplatím, aniž budu obetovati Hospodinu Bohu svému obeti zápalné darem dané. A tak koupil David humno a voly za padesáte lotu stríbra.

25 A vzdelav tu David oltár Hospodinu, obetoval obeti zápalné a pokojné. I byl milostiv Hospodin zemi, a prestala zhouba v Izraeli.