Kniha Genesis 8

Potopa prestala. 13. Noé vyšel z korábu, 20. a obeti Bohu obetoval.

ozpomenul se pak Buh na Noé, i všecky živocichy a všecka hovada, kteráž byla s ním v korábu; procež uvedl Buh vítr na zemi, i zastavily se vody.

2 A zavríny jsou studnice propasti i pruduchové nebeští, a zastaven jest príval s nebe.

3 I navrátily se vody se svrchku zeme, odcházejíce zase, a opadly vody po stu a padesáti dnech,

4 Tak že odpocinul koráb sedmého mesíce, v sedmnáctý den toho mesíce na horách Ararat.

5 Když pak vody odcházely a opadaly až do desátého mesíce, prvního dne téhož desátého mesíce ukázali se vrchové hor.

6 I stalo se po ctyridcíti dnech, otevrev Noé okno v korábu, kteréž byl udelal,

7 Vypustil krkavce. Kterýžto vyletuje zase se vracoval, dokudž nevyschly vody na zemi.

8 Potom vypustil holubici od sebe, aby vedel, již-li by opadly vody se svrchku zeme.

9 Kterážto když nenašla, kde by odpocinula noha její, navrátila se k nemu do korábu; nebo vody byly po vší zemi. On pak vztáhna ruku svou, vzal ji, a vnesl k sobe do korábu.

10 A pocekal ješte sedm dní jiných, a opet vypustil holubici z korábu.

11 I priletela k nemu holubice k vecerou, a aj, list olivový utržený v ústech jejích. Tedy poznal Noé, že opadly vody se svrchku zeme.

12 I cekal ješte sedm dní jiných, a opet vypustil holubici, kterážto nevrátila se k nemu více.

13 I stalo se šestistého prvního léta, v první den mesíce prvního, že vyschly vody na zemi. I odjal Noé prikrytí korábu a uzrel, ano již oschl svrchek zeme.

14 Druhého pak mesíce, v dvadcátý sedmý den téhož mesíce oschla zeme.

15 I mluvil Buh k Noé, rka:

16 Vyjdi z korábu, ty i žena tvá, a synové tvoji, i ženy synu tvých s tebou.

17 Všecky živocichy, kteríž jsou s tebou ze všelikého tela, tak z ptactva jako z hovad a všelikého zemeplazu, kterýž se hýbe na zemi, vyved s sebou; at se v hojnosti rozplozují na zemi, a rostou a množí se na zemi.

18 I vyšel Noé a synové jeho, i žena jeho a ženy synu jeho s ním;

19 Každý živocich, každý zemeplaza všecko ptactvo, všecko, což se hýbe na zemi, po pokoleních svých vyšlo z korábu.

20 Tedy vzdelal Noé oltár Hospodinu, a vzav ze všech hovad cistých i ze všeho ptactva cistého, obetoval zápaly na tom oltári.

21 I zachutnal Hospodin vuni tu príjemnou, a rekl Hospodin v srdci svém: Nebudu více zloreciti zemi pro cloveka, proto že myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho; aniž budu více bíti všeho, což živo jest, jako jsem ucinil.

22 Nýbrž dokavadž zeme trvati bude, setí a žen, studeno i horko, léto a zima, den také a noc neprestanou.