První Kniha Královská 22

Tažení Achabovo s Jozafatem na vojnu. 32. Smrt Achabova 51. i Jozafatova.

ebylo pak za tri léta války mezi Syrskými a Izraelskými.

2 I stalo se léta tretího, prijel Jozafat král Judský k králi Izraelskému.

3 Mluvil pak byl král Izraelský služebníkum svým: Víte-li, že naše bylo Rámot Galád, a my zanedbáváme vzíti ho zase z moci krále Syrského?

4 Procež rekl Jozafatovi: Potáhneš-li se mnou na vojnu proti Rámot Galád? Odpovedel Jozafat králi Izraelskému: Jako jsem já, tak jsi ty, jako lid muj, tak lid tvuj, jako koni moji, tak koni tvoji.

5 Rekl také Jozafat králi Izraelskému: Vzeptej se dnes medle na slovo Hospodinovo.

6 I shromáždil král Izraelský proroku okolo ctyr set mužu a rekl jim: Mám-li táhnouti na vojnu proti Rámot Galád, ci tak nechati? I rekli: Táhni, nebo dá je Pán v ruku krále.

7 Tedy rekl Jozafat: Což není zde již žádného proroka Hospodinova, abychom se ho zeptali?

8 Na to rekl král Izraelský Jozafatovi: Ještet jest muž jeden, skrze nehož bychom se mohli poraditi s Hospodinem, ale já ho nenávidím, proto že mi dobrého neprorokuje, než zlé, Micheáš syn Jemluv. Ale Jozafat rekl: Necht tak nemluví král.

9 Protož povolav král Izraelský komorníka jednoho, rekl: Prived sem rychle Micheáše syna Jemlova.

10 (Mezi tím král Izraelský a Jozafat král Judský, jeden každý na stolici své, odení jsouce rouchem, sedeli v placu u vrat brány Samarské, a všickni proroci prorokovali pred nimi.

11 Sedechiáš pak syn Kenanuv udelal sobe byl rohy železné a rekl: Takto praví Hospodin: Temito trkati budeš Syrské, dokudž nepohubíš jich.

12 Takž podobne i jiní všickni proroci prorokovali, rkouce: Jed do Rámot Galád, a štastnet se povede; nebo dá je Hospodin v ruku královu.)

13 V tom posel ten, kterýž šel, aby zavolal Micheáše, mluvil jemu, rka: Aj, nyní slova proroku jednemi ústy predpovídají dobré veci králi. Medle, bud rec tvá jako rec kterého z nich, a mluv dobré veci.

14 Tedy rekl Micheáš: Živt jest Hospodin, že což mi koli rekne Hospodin, to mluviti budu.

15 A když prišel k králi, rekl jemu král: Micheáši, máme-li jeti na vojnu proti Rámot Galád, ci tak nechati? Kterýž rekl jemu: Jed a štastnet se povede, nebo dá je Hospodin v ruku krále.

16 I rekl jemu král: I kolikrátž te mám prísahou zavazovati, abys mi nemluvil než pravdu ve jménu Hospodinovu?

17 Protož rekl: Videl jsem všecken lid Izraelský rozptýlený po horách jako ovce, kteréž nemají pastýre; nebo rekl Hospodin: Nemají pána tito, navrat se jeden každý do domu svého v pokoji.

18 I rekl král Izraelský Jozafatovi: Zdaližt jsem nerekl, že mi nebude prorokovati dobrého, ale zlé?

19 Rekl dále: Z té príciny slyš slovo Hospodinovo: Videl jsem Hospodina sedícího na stolici své, a všecko vojsko nebeské stojící po pravici jeho i po levici jeho.

20 I rekl Hospodin: Kdo oklamá Achaba, aby vytáhl a padl u Rámot Galád? A když pravil ten toto, a jiný pravil jiné,

21 Tožt vyšel jakýsi duch, a postaviv se pred Hospodinem, rekl: Já ho oklamám. Hospodin pak rekl jemu: Jakým zpusobem?

22 Odpovedel: Vyjdu a budu duchem lživým v ústech všech proroku jeho. Kterýžto rekl: Oklamáš a dovedeš toho; vyjdiž a ucin tak.

23 Protož, aj, jižte dal Hospodin ducha lživého v ústa všech proroku tvých techto, ješto však Hospodin mluvil zlé proti tobe.

24 Tedy pristoupiv Sedechiáš syn Kenanuv, dal Micheášovi policek a rekl: Kudyže odšel duch Hospodinuv ode mne, aby mluvil tobe?

25 Odpovedel Micheáš: Aj, uzríš v ten den, když vejdeš do nejtajnejšího pokoje, abys se skryl.

26 I rekl král Izraelský: Jmi Micheáše, a doved ho k Amonovi knížeti mesta, a k Joasovi synu královu.

27 A rekneš: Takto praví král: Dejte tohoto do žaláre, a dávejte mu jísti malicko chleba a malicko vody, dokudž se nenavrátím v pokoji.

28 Ale Micheáš rekl: Jestliže ty se navrátíš v pokoji, tedyt nemluvil skrze mne Hospodin. Pres to rekl: Slyštež to všickni lidé!

29 A tak táhl král Izraelský, a Jozafat král Judský proti Rámot Galád.

30 I rekl král Izraelský Jozafatovi: Zmením já se, když pujdu k bitve, ale ty oblec se v roucho své. I zmenil se král Izraelský a jel k bitve.

31 Král pak Syrský prikázal tridcíti dvema svým hejtmanum nad vozy, a rekl: Nebojujte proti malému ani proti velikému, než proti samému králi Izraelskému.

32 I stalo se, když uzreli hejtmané nad vozy Jozafata, rekli: Jiste král Izraelský jest. I obrátili se proti nemu, aby bojovali. Tedy zkrikl Jozafat.

33 V tom když uzreli hejtmané nad vozy, že on není král Izraelský, obrátili se od neho.

34 Muž pak jeden strelil z lucište náhodou, a postrelil krále Izraelského, kdež se pancír spojuje. Procež rekl vozkovi svému: Obrat se a vyvez mne z vojska, nebo jsem nemocen.

35 I rozmohla se bitva v ten den. Král pak stál na voze proti Syrským; potom umrel u vecer, a tekla krev z rány do vozu.

36 I volal biric po vojšte, když již slunce zapadlo, rka: Jeden každý do mesta svého, a jeden každý do zeme své navrat se.

37 Umrel tedy král a dovezen jest do Samarí, i pochovali ho v Samarí.

38 A když pohrížen byl vuz v rybníku Samarském, strebali psi krev jeho, též když umývali zbroj jeho, vedlé reci Hospodinovy, kterouž byl mluvil.

39 Jiné pak veci Achabovy, a cožkoli cinil, i jaký dum z kostí slonových vystavel, i všecka mesta, kteráž vzdelal, o tom zapsáno jest v knize o králích Izraelských.

40 A tak usnul Achab s otci svými, a kraloval Ochoziáš syn jeho místo neho.

41 Jozafat pak syn Azy pocal kralovati nad Judou léta ctvrtého Achaba, krále Izraelského.

42 A byl Jozafat ve tridcíti peti letech, když pocal kralovati, a dvadceti pet let kraloval nad Jeruzalémem, jehož matky jméno bylo Azuba, dcera Silchi.

43 I chodil po vší ceste Azy otce svého, aniž se od ní uchýlil, cine, což dobrého bylo pred oblícejem Hospodinovým. (22:44) Toliko ponevadž výsostí nezkazili, ješte lid obetoval a kadil na tech výsostech.

44 (22:45) Všel také v pokoj král Jozafat s králem Izraelským.

45 (22:46) Jiné pak veci Jozafatovy, i síla jeho, kterouž prokazoval a kterouž bojoval, zapsány jsou v knize o králích Judských.

46 (22:47) Ten ostatky ohyzdných sodomáru, kteríž ješte pozustali za dnu Azy otce jeho, vyplénil z zeme.

47 (22:48) Tehdáž nebylo žádného krále v zemi Idumejské, hejtmana meli místo krále.

48 (22:49) I nadelal Jozafat lodí morských, aby jeli do Ofir pro zlato. Ale nejeli, nebo polámaly se lodí v Aziongaber.

49 (22:50) Rekl byl také Ochoziáš syn Achabuv Jozafatovi: Necht jedou služebníci moji s služebníky tvými na lodech. Ale Jozafat nechtel.

50 (22:51) I usnul Jozafat s otci svými, a pochován jest s otci svými v meste Davida otce svého; kraloval pak Joram syn jeho místo neho.

51 (22:52) Ochoziáš syn Achabuv pocal kralovati nad Izraelem v Samarí, léta sedmnáctého Jozafata krále Judského, a kraloval nad Izraelem dve léte.

52 (22:53) Nebo cinil zlé veci pred oblícejem Hospodinovým, a chodil po ceste otce svého a po ceste matky své, i po ceste Jeroboáma syna Nebatova, kterýž privodil k hrešení lid Izraelský.

53 (22:54) Sloužil také Bálovi a klanel se jemu, címž popudil k hnevu Hospodina Boha Izraelského vedlé toho všeho, což cinil otec jeho.