Druhá Kniha Královská 4

Divové nekterí od Elizea ucineni.

edy žena jedna z manželek synu prorockých volala k Elizeovi, rkuci: Služebník tvuj, muž muj, umrel, ty pak víš, že služebník tvuj bál se Hospodina. A ted veritel prišel, aby vzal dva syny mé sobe za služebníky.

2 Rekl jí Elizeus: Což chceš, at uciním? Oznam mi, co máš v dome? Ona rekla: Nemát služebnice tvá nic v dome, jediné báni oleje.

3 I rekl: Jdi, vyžádej sobe nádob vne ode všech sousedu svých, nádob prázdných tím více.

4 A vejda, zavri za sebou dvére i za syny svými, a nalévej do všech tech nádob, a kteráž bude plná, rozkážeš ji odstaviti.

5 A tak odešla od neho a zavrela dvére za sebou a za syny svými. Oni podávali jí, a ona nalévala.

6 I stalo se, že když naplnila ty nádoby, rekla synu svému: Podej mi ješte nádoby. Kterýž odpovedel: Již není více nádob. I prestal olej.

7 Tedy ona prišedši, oznámila to muži Božímu. On pak rekl: Jdi, prodej ten olej, a spokoj veritele svého, ty pak s syny svými budeš se živiti z ostatku.

8 Potom stalo se nekterého casu, že šel Elizeus skrze Sunem, kdež byla jedna žena vzácná, kteráž ho pozdržela, aby jedl u ní. A od toho casu chodívaje tudy, stavoval se tam, a jídal chléb.

9 Nebo rekla byla muži svému: Aj, nyní vím, že ten muž Boží svatý jest, kterýž casto tudyto chodívá.

10 Medle, udelejme pokojík malý, a postavme tam jemu ložce, stul, stolici a svícen, aby, když by koli k nám prišel, obrátil se tam.

11 Nekterého tedy casu prišel tam, a všed do toho pokojíku, odpocinul tu.

12 I rekl Gézi služebníku svému: Zavolej té Sunamitské. Kterýž zavolal jí. I postavila se pred ním.

13 Pritom rekl jemu: Rci jí nyní: Hle, pecuješ a staráš se o nás všelijak. Co chceš, at uciním? Máš-li jakou potrebu pred králem aneb pred hejtmanem vojska? Kteráž rekla: U prostred lidu svého bydlím.

14 Rekl on: Což tedy mám pro ni uciniti? Odpovedel Gézi: Hle, syna nemá, a muž její starý jest.

15 Protož rekl: Zavolej jí. Takž jí zavolal, a ona stála u dverí.

16 I rekl: V casu jistém vedlé casu života chovati budeš syna. Rekla ona: Nechtej, pane muj, muži Boží, nechtej se posmívati služebnici své.

17 Zatím pocala žena a porodila syna v casu jistém vedlé casu života, kterýž predpovedel jí Elizeus.

18 I rostlo díte. Stalo se pak nekterého casu, že vyšedši k otci svému k žencum,

19 Reklo otci svému: Hlava má, hlava má! I rekl služebníku: Dones jej k matce jeho.

20 Kterýž když ho vzal a prinesl k matce jeho, sedel na klíne jejím až do poledne a umrel.

21 Tedy ona vstoupivši, položila jej na ložce muže Božího, a zavrevši ho, vyšla.

22 Potom zavolala muže svého a rekla: Medle, pošli mi jednoho z služebníku a jednu oslici, at dobehnu až k muži Božímu, a zase se navrátím.

23 Kterýž rekl: Proc chceš jíti k nemu? Dnes není novmesíce, ani sobota. Odpovedela ona: Mej o to pokoj.

24 Osedlavši tedy oslici, rekla služebníku svému: Pobádej a bež, a nemeškej se pro mne v jízde, lec bych rozkázala tobe.

25 A tak jela, až prijela k muži Božímu na horu Karmel. A když ji uzrel muž Boží zdaleka, rekl Gézi služebníku svému: Hle, Sunamitská tamto.

26 Protož nyní bež jí v cestu a rci jí: Dobre-li se máš? Dobre-li se má muž tvuj? Dobre-li se má syn? Ona rekla: Dobre.

27 V tom prišla k muži Božímu na horu, a chopila se noh jeho. I pristoupil Gézi, aby ji odehnal. Ale muž Boží rekl: Nechej jí; nebo v horkosti jest duše její, a Hospodin zatajil to prede mnou, aniž mi oznámil.

28 Ona pak rekla: Zdaliž jsem žádala syna od pána mého? Zdaliž jsem nerekla, abys mne nešálil?

29 Tedy rekl k Gézi: Prepaš bedra svá, a vezmi hul mou v ruku svou a jdi. Jestliže potkáš koho, nepozdravuj ho, a jestliže te kdo pozdraví, neodpovídej jemu, a prijda, polož hul mou na tvár dítete.

30 I rekla matka dítete: Živt jest Hospodin a živat jest duše tvá, žet se tebe nespustím. Protož vstav, bral se za ní.

31 Gézi pak byl predšel je, a položil hul na tvár dítete, ale nebylo hlasu, ani citelnosti. Procež vracuje se jemu vstríc, povedel mu, rka: Neprobudilo se díte.

32 Všel tedy Elizeus do domu, a aj, díte mrtvé leželo na ložci jeho.

33 A když všel tam, zavrel dvére pred obema, a modlil se Hospodinu.

34 Zatím vstoupiv na lože, zpolehl na díte, vloživ ústa svá na ústa jeho, a oci své na oci jeho, a ruce své na ruce jeho, a rozprostrel se nad ním. I zahrelo se telo dítete.

35 A odvrátiv se, procházel se po dome jednak sem jednak tam; potom vstoupiv, rozprostrel se opet nad ním. I kýchalo díte až do sedmikrát, a otevrelo to díte oci své.

36 Tedy zavolav Gézi, rekl: Zavolej Sunamitské. I zavolal jí. A když prišla k nemu, rekl jí: Vezmiž syna svého.

37 Kteráž jakž vešla, padla k nohám jeho a poklonila se k zemi. I vzala syna svého a vyšla.

38 Potom Elizeus navrátil se do Galgala. Byl pak hlad v té zemi, a synové proroctí sedeli pred ním. I rekl mládenci svému: Pristav hrnec veliký, a navar kaše synum prorockým.

39 Protož vyšel jeden na pole, aby nasbíral zelin, a nalezl rév polní, a nasbíral z neho tykví polních plnou sukni svou, a prišed, skrájel to do hrnce, aby navaril kaše; nebo neznali toho.

40 I vylili mužum tem, aby jedli. Stalo se pak, když jedli tu kaši, že zkrikli a rekli: Smrt v hrnci, muži Boží! A nemohli jísti.

41 Kterýžto rekl: Vezmete mouky. Kteréž nasypav do hrnce, rozkázal vyliti lidu. I jedli, aniž co zlého bylo v hrnci.

42 V tom muž prišel z Balsalisa, kterýž prinesl muži Božímu chleby z prvotin, totiž dvadceti chlebu jecných, a klasu nových nevymnutých. I rekl: Dej lidu, at jedí.

43 Odpovedel služebník jeho: Což to mám predložiti sto mužum? Opet rekl: Dej lidu, at pojedí. Nebo tak praví Hospodin: Jísti budou, a ješte zustane.

44 A tak predložil jim, i jedli, a zustalo ješte vedlé reci Hospodinovy.