První Kniha Paralipomenon 29

Darové od Davida i lidu k stavení chrámu. 10. Modlitba Davidova i obeti. 22. Pomazání Šalomouna na království, 28. a smrt Davidova.

otom rekl David král všemu shromáždení: Šalomouna syna mého jediného vyvolil Buh ješte malického a mladého, dílo pak toto veliké jest; nebo ne cloveku palác ten, ale Hospodinu Bohu býti má.

2 Já zajisté podlé své nejvyšší možnosti nachystal jsem potreb k domu Boha svého, zlata k nádobám zlatým, a stríbra k stríbrným, medi k medeným, železa k železným a dríví k dreveným, kamení onychinového i kamení k vsazování, i karbunkulového, a rozlicných barev, a všelijakého kamení drahého, i kamení mramorového hojne.

3 Nadto z veliké lásky k domu Boha svého, maje zvláštní poklad zlata a stríbra, i ten dávám k domu Boha svého mimo všecko to, což jsem pripravil k domu svatyne,

4 Totiž tri tisíce centnéru zlata, zlata z Ofir, a sedm tisíc centnéru stríbra precišteného k potažení sten domu svatých,

5 Zlata k nádobám zlatým a stríbra k stríbrným i ke všelikému dílu remeslnému. A jestliže jest kdo více, ješto by co chtel dobrovolne obetovati dnes Hospodinu?

6 Tedy knížata celedí otcovských a knížata pokolení Izraelských, i hejtmané a setníci i úredníci nad dílem královským dobrovolne obetovali.

7 A dali k službe domu Božího zlata pet tisíc centnéru, a deset tisíc zlatých, stríbra pak deset tisíc centnéru, a medi osmnácte tisíc centnéru, a železa sto tisíc centnéru.

8 Kdožkoli meli kamení drahé, dávali do pokladu domu Hospodinova do rukou Jechiele Gersunského.

9 I veselil se lid, že tak ochotne obetovali; nebo celým srdcem dobrovolne obetovali Hospodinu. Nýbrž i král David radoval se radostí velikou.

10 A protož dobrorecil David Hospodinu pred oblícejem všeho shromáždení, a rekl David: Požehnaný jsi ty Hospodine, Bože Izraele otce našeho, od veku až na veky.

11 Tvát jest, ó Hospodine, velebnost i moc i sláva, i vítezství i cest, ano i všecko, což jest v nebi i v zemi. Tvé jest, ó Hospodine, království, a ty jsi vyšší nad všelikou vrchnost.

12 I bohatství i sláva od tebe jest, a ty panuješ nade vším, a v ruce tvé jest moc a síla, a v ruce tvé také jest i to, kohož chceš zvelebiti a upevniti.

13 Nyní tedy, Bože náš, dekujeme tobe, a chválíme jméno slávy tvé.

14 Nebo kdo jsem já, a co jest lid muj, abychom mohli míti moc k tak dobrovolnému obetování tobe? Od tebet jest zajisté všecko, a i to z ruky tvé dali jsme tobe.

15 Nebo my príchozí jsme pred tebou a hosté, jako i všickni otcové naši; dnové naši jsou jako stín bežící po zemi beze vší zástavy.

16 Hospodine, Bože náš, všecka ta hojnost, kterouž jsme pripravili k stavení domu tvého, jménu svatému tvému, z ruky tvé jest, a tvé jsou všecky veci.

17 Známt pak, Bože muj, že ty zpytuješ srdce, a uprímnost oblibuješ; protož já z uprímnosti srdce svého ochotne obetoval jsem toto všecko. Ano i lid tvuj, kterýž se ted shledal, videl jsem, jak s radostí chtive obetuje tobe.

18 Hospodine, Bože Abrahama, Izáka a Izraele, otcu našich, zachovejž to na veky,totiž snažnost takovou srdce lidu svého,a nastrojuj srdce jejich sobe.

19 Šalomounovi také synu mému dej srdce uprímé, aby ostríhal prikázaní tvých, svedectví tvých a ustanovení tvých, a aby cinil všecko, a vystavel dum ten, k nemuž jsem potreby pripravil.

20 Potom rekl David všemu shromáždení: Dobrorecte nyní Hospodinu Bohu svému. I dobrorecilo všecko shromáždení Hospodinu Bohu otcu svých, a prisehnuvše hlavy, poklonili se Hospodinu i králi.

21 Zatím obetovali Hospodinu obeti, obetovali také zápaly Hospodinu nazejtrí, volu tisíc, skopcu tisíc, beranu tisíc, s mokrými obetmi jejich, a jiných obetí množství za všecken lid Izraelský.

22 I jedli a pili pred Hospodinem v ten den s radostí velikou. Potom za krále ustanovili po druhé Šalomouna syna Davidova, a pomazali jej Hospodinu za vývodu, a Sádocha za kneze.

23 A tak dosedl Šalomoun na stolici Hospodinovu, aby byl králem místo Davida otce svého. I vedlo se mu štastne, a poslouchal ho všecken Izrael.

24 Tolikéž i všecka knížata a znamenití, i všickni synové krále Davida poddali se Šalomounovi králi.

25 I zvelebil Hospodin Šalomouna náramne pred ocima všeho Izraele, a dal mu slávu královskou, jakéž nemel pred ním žádný král v Izraeli.

26 Kraloval pak byl David syn Izai nade vším Izraelem.

27 A dnu, v nichž kraloval David nad Izraelem, bylo ctyridceti let. V Hebronu kraloval sedm let, a v Jeruzaléme kraloval tridceti a tri léta.

28 I umrel v starosti dobré, pln jsa dnu, bohatství a slávy, a kraloval Šalomoun syn jeho místo neho.

29 Cinové pak Davida krále první i poslední popsáni jsou v knize Samuele proroka, a v knize Nátana proroka, též v knize Gáda proroka,

30 Se vším kralováním i silou jeho, i se všemi príbehy casu pri nem i pri lidu Izraelském, i pri všech královstvích zemských.