Kniha Ezdrášova 3

Vzdelání oltáre. 4. Slavnost stánku. 6. Založení chrámu.

dyž pak nastal mesíc sedmý, a byli synové Izraelští v mestech, shromáždil se lid jednomyslne do Jeruzaléma.

2 Tedy vstav Jesua syn Jozadakuv s bratrími svými knežími, a Zorobábel syn Salatieluv s bratrími svými, vzdelali oltár Boha Izraelského, aby obetovali na nem obeti zápalné, jakož psáno jest v zákone Mojžíše muže Božího.

3 A když postavili oltár ten na základích jeho, ackoli se obávali národu jiných zemí, však obetovali na nem obeti zápalné Hospodinu, obeti zápalné ráno i vecer.

4 Drželi také slavnost stánku, jakož psáno jest, obetujíce zápal na každý den, vedlé poctu a vedlé obyceje každého dne,

5 A potom obet zápalnou ustavicnou, i na novmesíce i na každou slavnost Hospodinu posvecenou, i od každého dobrovolne obetujícího dobrovolnou obet Hospodinu.

6 Od prvního dne toho mesíce sedmého pocali obetovati zápalu Hospodinu, ackoli chrám Hospodinuv ješte nebyl založen.

7 I dali peníze kameníkum a remeslníkum, též potravy a nápoje i oleje Sidonským a Tyrským, aby vezli dríví cedrové z Libánu k mori Joppen, podlé povolení jim Cýra krále Perského.

8 Léta pak druhého po jejich se navrácení k domu Božímu do Jeruzaléma, mesíce druhého, zacali Zorobábel syn Salatieluv, a Jesua syn Jozadakuv, i jiní bratrí jejich kneží a Levítové a všickni, kteríž byli prišli z toho zajetí do Jeruzaléma, a ustanovili Levíty od dvadcítiletých a výše, aby prihlédali k dílu domu Hospodinova.

9 A tak postaven jest Jesua, synové jeho i bratrí jeho, Kadmiel i synové jeho, synové Judovi spolu, aby prihlédali k dílu pri dome Božím, potomci Chenadadovi, synové jejich i bratrí jejich Levítové.

10 A když zakládali grunty stavitelé chrámu Hospodinova, postavili kneží zoblácené s trubami, a Levíty, syny Azafovy s cymbály, aby chválili Hospodina vedlé narízení Davida krále Izraelského.

11 I prozpevovali jedni po druhých, chválíce a oslavujíce Hospodina, nebo dobrý jest, a že na veky trvá milosrdenství jeho nad Izraelem. Všecken také lid prokrikoval hlasem velikým, chválíce Hospodina, proto že založen byl dum Hospodinuv.

12 Mnozí pak z kneží a z Levítu i z knížat celedí otcovských, starci, kteríž byli videli prvnejší dum, když zakládali tento dum pred ocima jejich, plakali hlasem velikým. Mnozí nazpet prokrikovali s radostí hlasem velikým,

13 Tak že lid nemohl rozeznati hlasu prokrikování radostného od hlasu placícího lidu; nebo lid ten prokrikoval hlasem velikým, a hlas ten slyšán byl daleko.