Kniha Ezdrášova 9

Horlivá Ezdrášova modlitba ku Pánu Bohu za odpuštení hríchu.

když se to vykonalo, pristoupili ke mne knížata, rkouce: Neoddelil se lid Izraelský, ani kneží a Levítové od národu zemí, ale ciní podlé ohavností Kananejských, Hetejských, Ferezejských, Jebuzejských, Ammonitských, Moábských, Egyptských a Amorejských.

2 Nebo nabrali sobe a synum svým dcer jejich, a smísili se síme svaté s národy zemí, a knížata a vrchnost první byla v tom prestoupení.

3 Kteroužto vec když jsem uslyšel, roztrhl jsem roucho své i plášt, a trhal jsem vlasy s hlavy své i z brady, a sedel jsem zdešený.

4 I shromáždili se ke mne všickni, tresoucí se pred recmi Boha Izraelského pro prestoupení lidu prestehovaného, já pak sedel jsem zdešený, až do obeti vecerní.

5 Ale v cas obeti vecerní vstal jsem od trápení svého, maje na sobe roucho roztržené i plášt svuj, a klekl jsem na kolena svá, rozprostíraje ruce své k Hospodinu Bohu svému.

6 A rekl jsem: Bože muj, stydím se a hanbím pozdvihnouti, Bože muj, tvári své k tobe; nebo nepravosti naše rozmnožily se nad hlavou, a provinení naše vzrostlo až k nebi.

7 Ode dnu otcu našich u veliké jsme vine až do tohoto dne, a pro nepravosti naše vydáni jsme my, králové naši i kneží naši v ruku králu zemí pod mec, v zajetí a v loupež, a v zahanbení tvári, tak jakž se to nyní deje.

8 Ted pak rychle stala se nám milost od Hospodina Boha našeho, že zanechal nám ostatku, a dal nám obydlí na míste svatém, aby osvítil oci naše Buh náš, a dal nám malické povydchnutí od služby naší.

9 Nebo ac jsme byli služebníci, však nenechal nás Buh náš v porobe naší, ale naklonil k nám milostí krále Perské, dav nám život, abychom vyzdvihli dum Boha našeho, a zase obnovili pustiny jeho, nýbrž ohradil nás v Judstvu a v Jeruzaléme.

10 Nyní tedy což díme, ó Bože náš, po tech vecech, ponevadž jsme opustili prikázaní tvá,

11 Kteráž jsi vydal skrze služebníky své proroky, rka: Zeme ta, do kteréž jdete, abyste jí dedicne vládli, jest zeme necistá, pro necistotu národu tech zemí, pro ohavnosti jejich, kterýmiž ji naplnili všudy naskrze v necistote své.

12 Protož nyní dcer vašich nedávejte synum jejich, a dcer jejich neberte synum vašim, a nehledejte pokoje jejich a dobrého jejich, až na veky, abyste se zmocnili, a jedli dobré veci zeme, a k dedicnému vládarství zanechali ji synum svým až na veky.

13 Po všech pak tech vecech, kteréž na nás prišly pro zlé skutky naše, a pro veliké naše provinení, ponevadž ty, Bože náš, netrestal jsi nás podlé nepravostí našich, a dal jsi nám vysvobození takové,

14 Opet-liž bychom rušiti meli tvá prikázaní, a prízniti se s národy temito ohavnými? Zdaliž bys se zurive nehneval na nás, až bys nás do konce vyhladil, tak že by žádný nezustal a neušel?

15 Hospodine Bože Izraelský, ty jsi spravedlivý; nebo jsme pozustali ostatkové, jakž se to vidí dnešního dne. Aj, my jsme pred tebou s provinením svým, ac bychom nemeli postavovati se pred tvárí tvou pro veci takové.