Kinha Nehemiášova 2

Navrácení se Nehemiáše z Babylona, 12. a strojení se k stavení mesta.

edy stalo se mesíce Nísan léta dvadcátého Artaxerxa krále, když víno stálo pred ním, že vzav víno, podal jsem ho králi. Nebýval jsem pak smuten pred ním.

2 Procež mi rekl král: Proc oblícej tvuj smutný jest, ponevadž nestuneš? Jiného není, než sevrení srdce. Procež ulekl jsem se velmi velice.

3 A rekl jsem králi: Král na veky bud živ. Kterak nemá býti smutný oblícej muj, když mesto to, kdež jsou hrobové otcu mých, zpušteno jest, a brány jeho ohnem zkaženy?

4 Opet mi rekl král: Ceho žádáš? Mezi tím modlil jsem se Bohu nebeskému.

5 Potom rekl jsem králi: Zdá-lit se za dobré králi, a jestliže má lásku služebník tvuj u tebe, žádám, abys mne poslal do Judstva, do mesta, kdež jsou hrobové otcu mých, abych je zase vystavel.

6 Ješte mi rekl král (královna pak sedela podlé neho): Dlouho-li budeš na té ceste, a kdy se zas navrátíš? I líbilo se to králi, a propustil mne, hned jakž jsem mu oznámil jistý cas.

7 Zatím rekl jsem králi: Vidí-li se za dobré králi, necht mi dadí listy k vývodám za rekou, aby mne provedli, až bych prišel do Judstva,

8 Tolikéž psání k Azafovi, vládari lesu královského, aby mi dal dríví na trámy, k branám paláce, pri dome Božím, a ke zdem mestským, a k domu, do nehož bych vjíti mohl. I dal mi král vedlé štedré ruky Boha mého ke mne.

9 Tedy prišed k vývodám za rekou, dal jsem jim psání královské. Poslal pak byl se mnou král hejtmany vojska a jezdce.

10 To když uslyšel Sanballat Choronský, a Tobiáš služebník Ammonitský, velmi je to mrzelo, že prišel clovek, kterýž by obmýšlel dobré synu Izraelských.

11 A tak prišed do Jeruzaléma, pobyl jsem tam za tri dni.

12 V noci pak vstal jsem, a kolikosi mužu se mnou, a neoznámil jsem žádnému, co mi dal Buh muj v srdce, abych cinil v Jeruzaléme, aniž jsem mel hovada jakého s sebou, krome hovádka, na nemž jsem jel.

13 I vyjel jsem branou pri údolí v noci k studnici drakové a k bráne hnojné, a ohledoval jsem zdí Jeruzalémských, kteréž byly poborené, a bran jeho zkažených ohnem.

14 Odtud jsem jel k bráne studnicné, a k rybníku královskému, kdež nebylo brodu hovádku, na nemž jsem jel, aby prejíti mohlo.

15 Procež bral jsem se zhuru podlé potoka v noci, a ohledoval jsem zdi. Odkudž vraceje se, vjel jsem branou pri údolí, a tak jsem se navrátil.

16 Ale knížata nic nevedeli, kam jsem jezdil, a co jsem cinil; nebo jsem Židum, ani knežím, ani prednejším, ani knížatum, ani jiným úredníkum až do té chvíle neoznámil.

17 Protož rekl jsem jim: Vy vidíte, v jakém jsme zlém, a Jeruzalém zpuštený, a brány jeho ohnem zkaženy. Podtež, a stavejme zed Jeruzalémskou, abychom nebyli více v pohanení.

18 A když jsem jim oznámil, že pomoc Boha mého jest se mnou, ano i slova králova, kteráž ke mne mluvil, teprv rekli: Pricinmež se a stavejme. I posilnili rukou svých k dobrému.

19 Což když uslyšel Sanballat Choronský, a Tobiáš služebník Ammonitský, a Gesem Arabský, posmívali se, a utrhali nám, pravíce: Což to deláte? Co se králi protivíte?

20 Jimž odpovídaje, rekl jsem: Buh nebeský, tent nám dá prospech, a my služebníci jeho priciníce se, staveti budeme, vy pak nemáte žádného dílu, ani práva, ani památky v Jeruzaléme.