Kinha Nehemiášova 9

Pokání lidu Izraelského, 5. a vypravování dobrodiní Božích.

otom dvadcátého ctvrtého dne téhož mesíce shromáždili se synové Izraelští, a postíce se v žíních, posypali se prstí,

2 (Oddelilo se pak bylo síme Izraelské ode všech cizozemcu), a stojíce, vyznávali hríchy své i nepravosti otcu svých.

3 I stáli na místech svých, a ctli v knize zákona Hospodina Boha svého ctyrikrát za den, a ctyrikrát vyznávali a klaneli se Hospodinu Bohu svému.

4 Za tím vystoupivše na výstupek Levítský Jesua a Báni, Kadmiel, Sebaniáš, Bunni, Serebiáš, Báni a Chenani, volali hlasem velikým k Hospodinu Bohu svému.

5 A rekli Levítové ti, Jesua, Kadmiel, Báni, Chasabniáš, Serebiáš, Hodiáš, Sebaniáš a Petachiáš: Vstante, dobrorecte Hospodinu Bohu svému, od veku až na veky, a at dobrorecí slavnému jménu jeho, a vyššímu nad každé dobrorecení i chválu.

6 Ty jsi, Hospodine, sám ten jediný, ty jsi ucinil nebesa, nebesa nebes i všecko vojsko jejich, zemi i všecko, což jest na ní, more i všecko, což jest v nich, obživuješ také všecko, ano i vojska nebeská pred tebou se sklánejí.

7 Ty jsi, Hospodine, Buh ten, kterýž jsi vyvolil Abrama, a vyvedl jej z Ur Kaldejských, a dal jsi jemu jméno Abraham.

8 A nalezl jsi srdce jeho verné pred sebou, a ucinil jsi s ním smlouvu, že dáš zemi Kananejského, Hetejského, Amorejského, Ferezejského, Jebuzejského a Gergezejského, že dáš ji semeni jeho, a naplnils slova svá, nebo spravedlivý jsi ty.

9 Popatril jsi zajisté na trápení otcu našich v Egypte, a krik jejich vyslyšel jsi pri mori Rudém.

10 A ukazovals znamení a zázraky na Faraonovi i na všech služebnících jeho, i na všem lidu zeme jeho; nebo vedel jsi, že jsou pýchu provodili nad nimi. Címž jsi dobyl sobe jména, jakž se to podnes vidí.

11 Nadto i more jsi pred nimi rozdelil, tak že prešli prostredkem more po suše, a ty, jenž je stihali, uvrhl jsi do hlubin, jako kámen do vody veliké.

12 A sloupem oblakovým vodils je ve dne, a sloupem ohnivým v noci, osvecuje jim cestu, kudy by jíti meli.

13 Potom jsi sstoupil na horu Sinai, a mluvil jsi s nimi s nebe, a vydal jsi jim soudy prímé a zákony pravé, ustanovení a prikázaní dobrá.

14 Též i sobotu svou svatou známu jsi jim ucinil, a prikázaní, ustanovení i zákon vydals jim skrze Mojžíše, služebníka svého.

15 Také i chléb s nebe dal jsi jim v hladu jejich, a vodu z skály vyvedl jsi jim v žízni jejich, a rozkázal jsi jim, aby šli a dedicne vládli zemí, kterouž jsi zdvihna ruku svou, prisáhl dáti jim.

16 Oni pak a otcové naši pyšne sobe pocínali, a zatvrdivše šíji svou, neposlouchali prikázaní tvých.

17 Nýbrž hned nechteli slyšeti, aniž se rozpomenuli na divné ciny tvé, kteréž jsi pusobil pri nich, a zatvrdivše šíji svou, ustavovali sobe vudce, chtíce se navrátiti k porobení svému z zarputilosti své. Ty však, Bože, snadný k odpuštení, milostivý a lítostivý, dlouho shovívající a hojný v milosrdenství, neopustils jich.

18 Ano i tehdáž, když sobe udelali tele slité a rekli: Tito jsou bohové tvoji, kteríž te vyvedli z Egypta, a dopustili se velikého rouhání.

19 Ty však pro svá mnohá slitování neopustil jsi jich na poušti. Sloup oblakový neodcházel od nich ve dne, veda je po ceste, ani sloup ohnivý v noci, osvecuje je a cestu, po níž jíti meli.

20 Nadto Ducha svého dobrého dal jsi k vyucování jich, manny své také neodjals od úst jejich, a vodu dal jsi jim v žízni jejich.

21 A tak za ctyridceti let krmil jsi je na poušti. V nicemž nedostatku nemeli, odev jejich nezvetšel, a nohy jejich se neodhnetly.

22 Potom dal jsi jim království a národy, kteréž jsi rozehnal do koutu, tak že dedicne obdrželi zemi Seonovu, a zemi krále Ezebon, i zemi Oga krále Bázan.

23 Syny pak jejich rozmnožil jsi jako hvezdy nebeské, a uvedl jsi je do zeme, o kteréž jsi byl rekl otcum jejich, že do ní vejdou, aby jí vládli.

24 Nebo všedše synové, dedicne obdrželi zemi tu, když jsi snížil pred nimi obyvatele té zeme Kananejské, a dals je v ruku jejich, i krále jejich, i národy té zeme, aby s nimi nakládali podlé vule své.

25 A tak vzali mesta hrazená i pole úrodná, a dedicne ujali domy plné všeho dobrého, studnice vykopané, vinice a olivoví, i stromoví ovoce nesoucí velmi mnohé. I jedli, a nasyceni jsouce, vytyli, a v dobrodiní tvém hojném rozkoší oplývali.

26 Když pak popouzejíce te, zprotivili se tobe, zavrhše zákon tvuj za hrbet svuj, a proroky tvé zmordovali, kteríž jim osvedcovali, aby je obrátili k tobe, a dopoušteli se velikého rouhání,

27 Dával jsi je v ruku neprátel jejich, kteríž je ssužovali. A když v cas ssoužení svého volali k tobe, tys je s nebe vyslýchal, a podlé mnohých slitování svých dával jsi jim vysvoboditele, kteríž je vysvobozovali z ruky neprátel jejich.

28 Mezitím, jakž jen oddechnutí meli, zase znovu cinili zlé pred tebou, a protož pouštel jsi je v ruku neprátel jejich, aby panovali nad nimi. Když se pak opet obrátili, a kriceli k tobe, tys je s nebe vyslýchal a vysvobozoval podlé slitování svých po mnohé casy.

29 A napomínals jich, abys je obrátil k zákonu svému, ale oni pyšne sobe pocínali, a neposlouchali prikázaní tvých, a proti soudum tvým hrešili, v nichžto, cinil-li by je clovek, byl by živ. Nýbrž plece svého uchylujíce, šíji svou zatvrzovali, a neposlouchali.

30 A však shovíval jsi jim po mnohá léta, osvedcuje jim duchem svým skrze proroky své, a když neposlouchali, dal jsi je v ruku národum zemí.

31 Ale pro slitování svá mnohá nedals jim do konce zahynouti, aniž jsi jich opustil, proto že jsi Buh milostivý a lítostivý.

32 Nyní tedy, ó Bože náš, silný, veliký, mocný a hrozný, kterýž ostríháš smlouvy a milosrdenství, necht to není u tebe za málo, že ty všecky težkosti na nás prišly, na krále naše, knížata naše, kneží naše, proroky naše i na otce naše, a na všecken lid tvuj, hned ode dnu králu Assyrských, až do tohoto dne,

33 Ackoli ty jsi spravedlivý ve všech tech vecech, kteréž prišly na nás. Nebo jsi spravedlive to ucinil, ale my jsme bezbožne cinili.

34 I králové naši, knížata naše, kneží naši i otcové naši neplnili zákona tvého, aniž šetrili prikázaní tvých a svedectví tvých, jimiž se jim osvedcoval.

35 Nebo oni v království svém a v dobrodiní tvém hojném, kteréž jsi jim ukazoval, a v zemi široké a úrodné, kterouž jsi jim dal, nesloužili tobe, aniž se odvrátili od cinu svých zlých.

36 Aj, my jsme dnes manové, a to v zemi, kterouž jsi dal otcum našim, aby jedli ovoce její a dobré veci její, aj, jsme v ní manové.

37 Jižt úrody své vydává v hojnosti králum, kteréž jsi postavil nad námi pro hríchy naše, a onit i nad tely našimi se potrásají, i nad hovady našimi podlé vule své, tak že jsme u veliké úzkosti.

38 Se vším však tím ciníme smlouvu nepohnutelnou, i zapisujeme, kteréž potvrzují knížata naše, Levítové naši, i kneží naši.