Kniha Ester 3

Amanovo rozhnevání se na mardochea. 7. Výpoved o vyhlazení Židu.

o tech vecech zvelebil král Asverus Amana syna Hammedatova Agagského, a vyvýšil ho, tak že vyzdvihl stolici jeho nade všecka jiná knížata, kteríž byli pri nem.

2 A všickni služebníci královští, kteríž vcházeli do brány královské, klaneli se a padali pred Amanem; nebo tak prikázal o nem král. Ale Mardocheus se neklanel, ani padal.

3 Protož rekli služebníci královští, kteríž byli v bráne královské, Mardocheovi: Proc prestupuješ prikázaní královské?

4 I stalo se, když o to s ním mluvívali každého dne, a neposlechl jich, že to oznámili Amanovi, aby videli, bude-li stálý v svých slovích Mardocheus; nebo oznámil jim, že jest Žid.

5 Vida pak Aman, že se Mardocheus neklaní, ani padá pred ním, naplnen jest Aman prchlivostí.

6 Ale za malou vec sobe položil, vztáhnouti ruku na Mardochea samého, (nebo byli oznámili jemu, z kterého by lidu byl Mardocheus). Protož smýšlel Aman, aby zahubil národ Mardocheuv, totiž všecky Židy, kteríž byli ve všem království Asverovu.

7 Takž mesíce prvního, totiž mesíce Nísan, léta dvanáctého kralování Asverova, rozkázal uvrci pur, totiž los, pred sebou ode dne ke dni, a od mesíce až do mesíce dvanáctého, jenž jest mesíc Adar.

8 Nebo byl rekl Aman králi Asverovi: Jest lid jakýsi rozptýlený a roztroušený mezi lidem ve všech krajinách království tvého, jejichž práva rozdílná jsou ode všech národu, práv pak královských neostríhají. Protož králi není užitecné, nechati jich.

9 Jestliže se králi za dobré vidí, necht se napíše, aby je zahladili, a já deset tisíc centnéru stríbra odvážím do rukou predstaveným té práci, aby je vnesli do komory královské.

10 Tedy král snav prsten svuj s ruky své, dal jej Amanovi synu Hammedatovu Agagskému, nepríteli Židovskému.

11 A rekl král Amanovi: Stríbro to daruji tobe i lid ten, abys naložil s ním, jakt se koli líbí.

12 Protož povoláni jsou písari královští téhož mesíce prvního trináctého dne, a psáno jest všecko tak, jakž prikázal Aman, k knížatum královským i vývodám, kteríž byli v jedné každé krajine, i hejtmanum jednoho každého národu, každé krajine vedlé písma jejího, a každému národu vedlé jazyku jeho; jménem krále Asvera psáno, a zapeceteno prstenem královským.

13 I jsou posláni listové po poslích do všech krajin královských, aby hubili, mordovali a vyhladili všecky Židy, od mladého až do starce, deti i ženy, jednoho dne, totiž trináctého, mesíce dvanáctého, (jenž jest mesíc Adar), a loupeže jejich aby rozbitovali.

14 Summa toho psání byla: Aby vyhlášeno bylo v jedné každé krajine a oznámeno všechnem národum, aby hotovi byli ke dni tomu.

15 Tedy vyjeli poslové steží s porucením královským, a vyhlášeno jest to v Susan, meste královském. Král pak a Aman sedeli, kvasíce, ale meštané Susan zkormouceni byli.