Job

Kniha Jobova 1

Job, muž pobožný, 6. z dopuštení Božího statku i dítek zbaven, 20. a zarmoucen jsa, Bohu z toho dobrorecil.

yl muž v zemi Uz, jménem Job, a muž ten byl sprostný a uprímý, boje se Boha, a vystríhaje se zlého.

2 Kterémuž se narodilo sedm synu a tri dcery.

3 A mel dobytka sedm tisíc ovec, tri tisíce velbloudu, pet set sprežení volu, a pet set oslic, a celedi služebné velmi mnoho, a byl muž ten vznešenejší nade všecky lidi východní.

4 I scházívali se synové jeho, a strojívali hody po domích, každý ve dni svém. Posílávali také, a zvávali své tri sestry, aby jedly a pily s nimi.

5 A když vyporádali dny hodu, posílával Job, a posvecoval jich, a vstávaje ráno, obetoval zápaly podlé poctu všech jich. Nebo ríkával Snad zhrešili synové moji, aneb zlorecili Bohu v srdci svém. Tak ciníval Job po všecky ty dny.

6 Jednoho pak dne, když prišli synové Boží, aby se postavili pred Hospodinem, prišel také i Satan mezi ne.

7 Tedy rekl Hospodin Satanovi: Odkud jdeš? I odpovedel Satan Hospodinu, rka: Procházel jsem zemi, a obcházel jsem ji.

8 I rekl Hospodin Satanovi: Spatril-lis služebníka mého Joba, že není jemu rovného na zemi, a že jest muž sprostný a uprímý, bojící se Boha a varující se zlého.

9 A odpovídaje Satan Hospodinu, rekl: Zdaliž se Job darmo bojí Boha?

10 Zdaž jsi ty ho neohradil i domu jeho a všeho, což má, se všech stran? Dílu rukou jeho požehnal jsi, a dobytek jeho rozmnožil se na zemi.

11 Ale vztáhni nyní ruku svou, a dotkni se všeho, což má, nebude-lit zloreciti v oci.

12 Tedy rekl Hospodin Satanovi: Aj, cožkoli má, v moci tvé bud, toliko na nej nevztahuj ruky své. I vyšel Satan od tvári Hospodinovy.

13 Jednoho pak dne synové a dcery jeho jedli, a pili víno v dome bratra svého prvorozeného.

14 I prišel posel k Jobovi, a rekl: Když volové orali, a oslice se pásly podlé nich,

15 Vpád ucinivše Sabejští, zajali je, a služebníky zbili ostrostí mece, a utekl jsem toliko já sám, abych oznámil tobe.

16 A když on ješte mluvil, prišed druhý, rekl: Ohen Boží spadl s nebe, a rozpáliv se na dobytek i na služebníky, sehltil je, já pak utekl jsem toliko sám, abych oznámil tobe.

17 A když ten ješte mluvil, jiný prišed, rekl: Kaldejští sšikovavše tri houfy, pripadli na velbloudy, a zajali je, a služebníky zbili ostrostí mece, a utekl jsem toliko já sám, abych oznámil tobe.

18 A když ten ješte mluvil, jiný prišel a rekl: Synové tvoji a dcery tvé jedli, a pili víno v dome bratra svého prvorozeného.

19 A aj, vítr veliký strhl se z té strany od poušte, a uderil na ctyri úhly domu, tak že se oboril na deti, i zemreli, a utekl jsem toliko já sám, abych oznámil tobe.

20 Tedy Job vstav, roztrhl roucho své, a oholil hlavu svou, a padna na zem, poklonu ucinil.

21 A rekl: Nahý jsem vyšel z života matky své, nahý se také zase tam navrátím. Hospodin dal, Hospodin též odjal. Bud požehnáno jméno Hospodinovo.

22 V tom ve všem nezhrešil Job, a neprivlastnil Bohu nic nemoudrého.