Kniha Jobova 3

Job naríkaje na den narození svého, 11. lituje, že v živote matky neumrel, 20. naposledy i proti Bohu dosti tvrde mluví.

otom otevrev Job ústa svá, zlorecil dni svému.

2 Nebo mluve Job, rekl:

3 Ó by byl zahynul ten den, v nemž jsem se naroditi mel, i noc, v níž bylo receno: Pocat jest pacholík.

4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Buh shury, a nebyl osvícen svetlem.

5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla prikvacila mracna, a predesila horkost denní.

6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla pripojena ke dnum roku, a v pocet mesícu neprišla.

7 Ó by noc ta byla osamela, a zpevu aby nebylo v ní.

8 Ó by jí byli zlorecili ti, kteríž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.

9 Ó by se byly hvezdy zatmely v soumraku jejím, a ocekávajíc svetla, aby ho nebyla docekala, ani spatrila záre jitrní.

10 Nebo nezavrela dverí života mého, ani skryla trápení od ocí mých.

11 Proc jsem neumrel v matce, aneb vyšed z života, proc jsem nezahynul?

12 Proc jsem vzat byl na klín, a proc jsem prsí požíval?

13 Nebo bych nyní ležel a odpocíval, spal bych a mel bych pokoj,

14 S králi a radami zeme, kteríž sobe vzdelávali místa pustá,

15 Aneb s knížaty, kteríž meli zlato, a domy své naplnovali stríbrem.

16 Aneb jako nedochudce nezretelné proc jsem nebyl, a jako nemluvnátka, kteráž svetla nevidela?

17 Tamt bezbožní prestávají bouriti, a tamt odpocívají ti, jenž v práci ustali.

18 Také i veznové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.

19 Malý i veliký tam jsou rovni sobe, a služebník jest prost pána svého.

20 Proc Buh dává svetlo zbedovanému a život tem, kteríž jsou ducha truchlivého?

21 Kteríž ocekávají smrti, a není jí, ackoli jí hledají pilneji než skrytých pokladu?

22 Kteríž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?

23 Cloveku, jehož cesta skryta jest, a jehož Buh pristrel?

24 Nebo pred pokrmem mým vzdychání mé prichází, a rozchází se jako voda rvání mé.

25 To zajisté, cehož jsem se lekal, stalo se mi, a cehož jsem se obával, prišlo na mne.

26 Nemel jsem pokoje, aniž jsem se ubezpecil, ani odpocíval, až i prišlo pokušení toto.