Kniha Jobova 4

Elifaz Joba z netrpelivosti obvinuje, 6. a že náboženství jeho nemusilo býti uprímné, duvodne to prokázati usiluje.

emuž odpovídaje Elifaz Temanský, rekl:

2 Pocneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho težce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby nemel mluviti?

3 Aj, ucívals mnohé, a rukou opuštených jsi posiloval.

4 Padajícího pozdvihovals recmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocnoval.

5 Nyní pak, jakž toto prišlo na tebe, težce to neseš, a jakž te dotklo, predešen jsi.

6 Nebylo-liž náboženství tvé nadejí tvou, a uprímost cest tvých ocekáváním tvým?

7 Rozpomen se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde uprímí vyhlazeni jsou?

8 Jakož jsem já vídal ty, kteríž orali nepravost, a rozsívali prevrácenost, že ji i žali.

9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.

10 Rvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvícat setríni bývají.

11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvícata mladá rozptýlena bývají.

12 Nebo i tajne doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé neco malicko toho.

13 V premyšlováních z videní nocních, když pripadá tvrdý sen na lidi,

14 Strach pripadl na mne a lekání, kteréž predesilo všecky kosti mé.

15 Duch zajisté pred tvárí mou šel, tak že vlasové vstávali na tele mém.

16 Zastavil se, ale neznal jsem tvári jeho; tvárnost jen byla pred ocima mýma. Mezi tím mlce, slyšel jsem hlas:

17 Zdaliž muže clovek spravedlivejším býti než Buh, aneb muž cistším nad toho, kterýž ho ucinil?

18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a pri andelích svých zanechal nedostatku.

19 Cím více pri tech, kteríž bydlejí v domích hlinených, jejichž základ jest na prachu, a setríni bývají snáze než mol.

20 Od jitra až do vecera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na veky zahynou.

21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.