Kniha Jobova 5

K horejším recem pridav tuto neco Elifaz, 8. zatím Joba, aby se Bohu koril, napomíná.

avolejž tedy, dá-lit kdo odpoved? A k kterému se z svatých obrátíš?

2 Pakli k bláznu, zahubí ho rozhnevání, a nesmyslného zabije prchlivost.

3 Ját jsem videl blázna, an se vkorenil, ale hned jsem zle tušil príbytku jeho, rka:

4 Vzdálenit jsou synové jeho od spasení; nebo potríni budou v bráne, aniž bude, kdo by je vytrhl.

5 Obilé jeho zžíre hladovitý, a i z prostred trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových.

6 Nebot nepochází z prachu trápení, aniž se z zeme pucí bída.

7 Ale clovek rodí se k bíde, tak jako jiskry z uhlí zhuru létají.

8 Jiste žet bych já hledal Boha silného, a jemu bych predložil pri svou,

9 Kterýž ciní veci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž poctu není,

10 Kterýž dává déšt na zemi, a spouští vody na pole,

11 Kterýž sází opovržené na míste vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením,

12 Kterýž v nic obrací myšlení chytráku, tak aby nemohli k skutku privésti ruce jejich niceho,

13 Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada prevrácených bláznová bývá.

14 Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni.

15 Kterýž zachovává od mece a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka.

16 Mát zajisté nuzný nadeji, ale nepravost musí zacpati ústa svá.

17 Aj, jak blahoslavený jest clovek, kteréhož tresce Buh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej.

18 Ont zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také lécí.

19 Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé.

20 V hladu vykoupil by te od smrti, a v boji od moci mece.

21 Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by prišla.

22 Zhouba a hlad bud tobe za smích, a nestrachuj se ani líté zveri zemské.

23 Nebo s kamením polním prímerí tvé, a zver lítá polní pokoj zachová k tobe.

24 A shledáš, žet stánek tvuj bude bezpecný, a navrátíš se zase k príbytku svému, a nezhrešíš.

25 Shledáš také, žet se rozmnoží síme tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská.

26 Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí casem svým.

27 Aj, tot jsme vyhledali, a takt jest; poslechniž toho, a schovej sobe to.