Kniha Jobova 6

Job S. touží, že Elifaz kvapne bez uvážení jej odsuzuje, 28. a k bedlivejšímu svých bíd rozsuzování jeho napomíná.

dpovídaje pak Job, rekl:

2 Ó kdyby pilne zváženo bylo horekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.

3 Jiste že by se nad písek morský težší ukázala, procež mi se i slov nedostává.

4 Nebo strely Všemohoucího vezí ve mne, jejichž jed vysušil ducha mého, a hruzy Boží bojují proti mne.

5 Zdaliž rve divoký osel nad mladistvou travou? Rve-liž vul nad picí svou?

6 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v veci slzké?

7 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti tela mého.

8 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, cehož ocekávám, dal Buh,

9 Totiž, aby se líbilo Bohu setríti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.

10 Nebot mám ješte, cím bych se potešoval, (ackoli horím bolestí, aniž mne Buh co lituje), že jsem netajil recí Nejsvetejšího.

11 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec muj, abych prodlel života svého?

12 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali telo mé ocelivé?

13 Zdaliž pak obrany mé není pri mne? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,

14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázen Všemohoucího opustil?

15 Bratrí moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,

16 Kteríž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.

17 V cas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.

18 Sem i tam roztekají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.

19 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž nadeji meli v nich,

20 Zastydeli se, že v nich doufali; nebo prišedše až k nim, oklamáni jsou.

21 Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potrení mé, desíte se.

22 Zdali jsem rekl: Prineste mi, aneb z zboží svého udelte daru pro mne?

23 Aneb: Vysvobodte mne z ruky neprítele, a z ruky násilníku vykupte mne?

24 Poucte mne, a budu mlceti, a v cem bych bloudil, poslužte mi k srozumení.

25 Ó jak jsou pronikavé reci uprímé! Ale co vzdelá obvinování vaše?

26 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a prevívati reci choulostivého?

27 Také i na sirotka se oborujete, anobrž jámu kopáte príteli svému.

28 A protož nyní chtejtež popatriti na mne, a sudte, klamám-lit pred oblícejem vaším.

29 Napravte se, prosím, necht není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žet jest spravedlnost v té reci mé.

30 A jest-li na jazyku mém nepravost, nemel-liž bych, citedlen býti bíd?